Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 1948 (1. vydání). Ilustroval Antonín Michalčík. Počet stran: 60.

OBSAH:

Příběh je zasazen do prostředí Velké Prahy do části Košíře, kde stával zámeček hrabat Clam-Gallasů, obklopený rozsáhlou zahradou. Tato zahrada se stala veřejným parkem a všichni jí neřekli jinak nežli Klamovka. V tomto parku byla zřízena restaurace, což zvedlo věhlas Klamovky, takže do ní chodívaly celé rodiny i s dětmi. U restaurace stávala klec, kde se střídala zvířata, nejprve sova, pak poštolky. Jedním z obyvatelů klece se stala také opička Ivánek, kterou děti milovaly, a on měl rád je. Po první světové válce byl v kleci chován dokonce i medvěd, kterého přivezli legionáři ze Sibiře a který zaplatil životem za zabití malého chlapce.

Vypravěčem je chlapec, kterému je 12 let. Jednoho dne tatínek donese domů opičku. Jmenuje se Ivánek. Nejprve je neklidný a vše chce tahat a prozkoumávat, proto musí mít obojek s řetízkem. Chlapec se dozvídá, že opička má sloužit nejen k jeho zábavě, ale že je určena i pro rozveselení lidí v kleci u restaurace.
Když bylo léto a teplé dny, žil Ivánek v Klamovce spokojeně. S příchodem podzimu a chladných nocí trpěl Ivánek zimou. V té době zemřel chlapci tatínek a opička u restaurace mu jej připomínala, vzpomínal, jak ji tatínek přinesl domů v náručí. Každá vzpomínka mu tatínka připomínala.

Jednou v zimě zašel při svých toulkách chlapec do elektrárny, kde nalezl v kleci Ivánka a topiče, jenž jej právě poléval studenou vodou. Vše vyprávěl doma a maminka nakonec svolila, aby Ivánka mohl přinést opět domů. A tak se i stalo. Nejprve opičku uvazovali v kuchyni u nohy kredence, kde měla misky. Poté si začala zvykat i bez řemínku. Opička spala v kuchyni pod kamny, kde byla ohřívárna talířů.

Mezi opičkou a chlapcem se tvořilo pevné pouto přátelství. Ivánek byl nezbeda, tu kradl barvičky nebo pil pivo. Když se v bytě narodila koťata, stal se Ivánek vychovatelem kocourka Macka, jehož si jediného z koťátek nechali. Ten nikdy nikoho neškrábl, snad ho tak slušně Ivánek vychoval. Tento Ivánek také zbožňoval vodu, nechávali jej se koupat v neckách, když už byli všichni umytí. Jednoho dne se dokonce schoval do zásobníku teplé vody, kterou používali v kuchyni.

Opička Ivánek byl zvídavý tvor, vše jej bavilo prozkoumávat, zkoušet a ochutnávat.
I tak se stalo, že se pustil do párání upleteného kousku pletení chlapcovy sestry Milady.
Také se nechával rád strojit od dětí, které jej převlékaly do šatiček a různých úborů, chovaly ho pak jako miminko, až to bylo k smíchu. Ivánek měl děti velmi rád a děti zase jeho.
Rovněž se rád vzhlížel v zrcadle a dělal na sebe "opičky".
Zničil sestře Miladě šaty do tanečních, chodíval na návštěvy k sousedům otevřenými okny a po římsách.
Učiteli hudby panu Příhodovi zdemoloval byt, a v jiném domě, do kterého se dostal rovněž oknem, se schoval za basu u basisty Kolaříka, jehož několikrát vyděsil, až si Kolařík myslel, že u nich doma ve dne straší. Vloupal se ke zvěrolékaři Šebelkovi, před kterým měly všechny děti respekt a strachovaly se jej, a tam ukradl mince, jež si nacpal do vaků a pak je z okna házel dětem na ulici. To potom pan zvěrolékař nebyl rád.

V zimě bylo Ivánkovi smutno. Nemohl na stromy do zahrady ani na římsy. Přesto si užil vánoční čas, i pod stromečkem nalezl balíček plný laskomin. Ještě předtím však ve vaně chytal kapry, až z toho dostal rýmu. Náhradou za všechny stromy mu byl nazdobený stromek vánoční.

Ivánek byl inteligentní zvíře a stal se součástí chlapcovy rodiny. Chlapec jej vozíval na sedátku svého kola a podnikali spolu tak různé výlety a výpravy.
Jednoho dne, když se chlapec vracel domů ze školy, jej Ivánek ani nevyhlížel z okna, ani mu neběžel naproti, jako to dělával vždycky. Všiml si však houfu dětí pod římsou, kde o metr dál se v drátech elektrického vedení zmítal Ivánek. Chlapec Ivánka vysvobodil a popáleniny mu obvázal. Vzkázali pro zvěrolékaře Šebelku, jenž se o opičku pečlivě a bezplatně staral. Chlapec se ho už vůbec nebál, byl přirozeně lidský a zapomněl i na to, co Ivánkovi sliboval jako pomstu za ukradené mince. Ivánek chřadl, až jednoho dne vydechl naposledy...
Děti ze sousedství Ivánkovi vystrojily slavný pohřeb, kterého se zúčastnili i dospělí lidé z okolí, protože kdekdo Ivánka znal a litoval jeho smutného konce.