Slavný román z prostředí vyšší anglické společnosti konce 19. století líčí příběh člověka, který se ve jménu věčného mládí rozhodl zbavit svého svědomí.
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
V Praze roku 1958 vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v edici Světová četba. Přeložil J.Z.Novák, 312 stran.
SPOLEČENSKÁ PROBLEMATIKA, PROSTŘEDÍ:
Děj se odehrává Anglii (Londýn) v 19. století. Je zde popisován život nejvyšších vrstev, "smetánky". Člověk posuzován podle toho, jak vypadá, jak umí lichotit a filozofovat, co vlastní, jaká pověst ho předchází a s kým se přátelí. Tito lidé se často navštěvují, aby mohli přetřásat nejnovější pomluvy, čtou, jen aby měli o čem mluvit a mohli prohlašovat, že jsou vzdělaní. Mluví se o řadě dalších míst (Paříž).
POSTAVY:
Dorian Gray je mladík s líbeznou tvářičkou a osobním kouzlem, díky čemuž ho společnost přímo miluje. Zprvu má čistou a nezkaženou duši, morální zásady, sny a ideály. Stačí ale málo a začíná v něm klíčit květ narcisu. Uvědomuje si, že vlastně může vše. Jak roste jeho láska k vlastní kráse a sobě samému, roste i strach ze stáří a smrti. Nakonec se z něj stane torzo člověka, je paranoidní a jedná jako smyslů zbavený. Autor onoho obrazu se jmenuje
Basil Hallward, typický umělec. Svým způsobem Doriana miluje - díky vzhledu (dokonalý model), ale i vnitřní kráse. Žije ve vlastním světě, má o mladého pana Graye obavu. Občas je záhadný, neříká vše, co si myslí. Jeho názory jsou spíše konzervativní, přesto se přátelí s lordem
Henrym Wottonem. Ten žije jako bohém, užívá si každou minutu. Razí některé přespříliš svobodomyslné (místy snad až anarchistické) myšlenky, obdivuje umění a všechnu vnější krásu. Rád se baví, obklopuje přepychem, umí skvěle "mudrcovat". Je to jakýsi Basilův protipól vlivu na Doriana Graye.
DĚJ:
Basil právě maluje portrét v životní velikosti svého nového mladého přítele, když neočekávaně přichází na návštěvu Henry. Tak začíná přerod čisté duše na zkaženou. Dorian je upoután jeho názory, bezprostředností a "světáctvím", Henry mladíkovou krásou. Přespříliš mu lichotí - Dorian si uvědomí, jak neobyčejně pohledný je, a začíná milovat sám sebe. Nad dokončeným dílem vyjádří spontánní přání, aby obraz stárl za něj, a poněvadž tvář oškliví i konáním zlého, aby i tuto tíhu bral na sebe portrét. Nikdo z přítomných netuší, že byl právě mladík s plátnem do smrti nerozlučně svázán. Dorian pod vlivem lorda Henryho objevuje světské radosti a osvojuje si jeho filozofii. Zoufalého Basila zanedbává, jeho nový přítel je přece o tolik zajímavější! Jednoho dne objeví tajemství obrazu a ze strachu, že jej odhalí ještě někdo další, ho nejprve zahalí závěsem a později odnese na půdu a zamkne. Při návštěvě divadelního představení prudce vzplane k rozkošné herečce Sibyle Vaneové, spíše než ji však miluje její nadpozemský obraz na jevišti. Když dívka tento obraz odhodí kvůli pravé lásce k němu, přestává ho bavit a on ji opustí. Herečka pak páchá sebevraždu. Ubíhá několik let, kdy si Dorian bez následků užívá všeho, čeho se mu zachce. V noci se potuluje "kdovíkde a s kdoví kým" a chová se velice pochybně, ve dne svou nehynoucí krásou okouzluje londýnskou smetánku a nechává se obletovat. Jediné, z čeho má strach, je portrét zamčený na půdě a možnost odhalení, za což obraz bytostně nenávidí. Jednou večer ho před cestou do Paříže navštíví Basil a pln obav o něj započne debatu o tom, co se z Doriana stalo. Ten v afektu a v návalu šílenství ukáže dávnému příteli plátno, které se tak příšerně změnilo. Basil si ani nestačí uvědomit, co to znamená, a Dorian ho ze strachu z prozrazení zabije. To je zatím jeho nejstrašnější čin, který zhyzdí obraz ještě mnohem více. Dorian nemůže spát, ani pořádně žít, nakonec to nevydrží a plátno se svou podobiznou probodne. Když ho naleznou, má v srdci nůž a je starý a ošklivý, zato portrét nad ním září novotou a zobrazuje jeho původní tvář.
HLAVNÍ MYŠLENKA:
Kritika uznávání povrchní krásy, přesto naznačeno, že spolu obě dvě souvisí. Člověk neunikne svému svědomí, nic nemůže dělat beztrestně. V díle se vyskytuje řada myšlenek, citátů.
"Lze odpustit člověku, pokud dělá něco užitečného, pokud se tomu neobdivuje. Když člověk dělá něco neužitečného, lze ho omluvit jen tehdy, když se tomu nesmírně obdivuje. Veškeré umění je zcela neužitečné."
ÚRYVEK:
"Ale ta vražda - cožpak se mu bude celý život věšet na paty? Stále má na něm ležet tíha jeho minulosti? Či se má opravdu přiznat? Nikdy! Svědčí proti němu jediný nepatrný důkaz. Ta malba - to je svědectví! Zničí ji! Proč ji tu vlastně nechal tak dlouho? Kdysi mu působilo rozkoš pozorovat ji, jak se mění a stárne. [...] Ano, je to jeho svědomí. Zničí je."
JAZYK, ŽÁNR:
Román s fantastickým námětem, členěn na kapitoly. Barvitá vyjádření, hodně myšlenek a rozumových pochodů, názorů. Často narážky na slavná díla (hodně Shakespearovy hry), umělce - přehledný rejstřík a vysvětlivky v zadní části.
VLASTNÍ NÁZOR:
Knížka se mi velice líbila, četla se dobře (nejlépe vypjaté pasáže - odvržení Sibyly Vaneové, zabití Basila, ...). Dílo je dosti známé a tato tématika se objevila v různém zpracování - toto původní knižní se mi zamlouvá nejvíce. S většinou názorů lorda Henryho jsem vskutku nemohla souhlasit, občas jsem se u čtení i zlobila.
