Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ÚVOD:

Jedná se o neznámější a nejproslavenější román, jenž byl napsán koncem 19. století anglickým spisovatelem Oscarem Wildem. Příběh pojednává o člověku, který za příslib věčného mládí zaprodá svou duši. Na tento motiv byl natočen stejnojmenný film.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Jedná se o irského autora konce 19. století. Jeho život byl velice pestrý, společenský, bohémský = dandy. Zabýval se hledáním krásy ve věcech zdánlivě ošklivých. Byl dramatikem a prozaikem, psal i pohádky (Slavík a růže, Sobecký obr). Jeho dramata se hrají dodnes - například Jak důležité míti Filipa. Za svůj celý život napsal jediný román: Obraz Doriana Graye. V jeho dílech je možné nalézat velké množství symbolů. Podlehl své bisexualitě a byl dva roky uvězněn. Později se z něj stává člověk bez peněz, odsuzovaný společností. Umírá ve svých 46 letech.

STYL A UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY:

Er-forma, velmi časté použití přímé řeči, slohový postup vyprávěcí a úvahový (Henry), časté použití symbolů (obraz - zrcadlo do lidské duše) a dekadence (upadající život krásného mladíka Doriana), zachycení tehdejších dobových názorů.

POSTAVY:

Dorian Gray - zpočátku milý, lehce ovlivnitelný, nezkažený hoch, který se postupně mění na vraha, násilníka a sobce; nic mu není svaté a pokud se to netýká přímo jeho, nezajímá ho to; je neskutečně zahleděný sám do sebe, do své krásy, až zapomíná na to, jak by se mělo žít; když na něj dolehnou splíny z toho, co provedl, uchýlí se do opiového doupěte a uteče na chvíli od svého života; nakonec je Dorian tak zoufalý, že se rozhodne probodnout obraz - to se mu ale stává osudným
lord Henry Wotton - bohém (dandy), svobodný, lehkomyslný, sobecký, hlavní viník za Dorianovy chyby; Henry vyzdvihl Dorianovu krásu a přiměl ho žít převážně bez výčitek svědomí tak, jak žije on sám
Basil Hallward - autor Dorianova obrazu, obdivovatel Dorianovy krásy, tichý, ne příliš výrazný, konzervativní; později je kvůli svému dílu Dorianem zavražděn

DĚJ:

Basil přesvědčí Doriana, aby se nechal namalovat. Při této příležitost poznává nespoutaného lorda Henryho, který ho začne negativně ovlivňovat. Dorian si začne uvědomovat, že je hezký, a následně si přeje, aby za něj stárnul jeho obraz. Ten za něj nejen stárne, ale i přebírá špatnosti, které Dorian způsobí. Hlavní hrdina se děsí pohledu na obraz a rozhodne se ho zničit. Tím zabije i sám sebe. Obraz se změní do původní krásné podoby Doriana, on však leží na zemi jako starý zničený muž.

VLASTNÍ NÁZOR:

Nejvíce mě zaujal barvitý popis vývoje hlavního hrdiny Doriana. Jeho změnu z naivního nezkaženého muže k upadajícímu zkaženému člověku. Dále zachycení některých názorů, které byly typické pro dobu Fin de siècle (= konec století / soumrak století; literatura přelomu 19. a 20. století) - např. bohémství (stejným způsobem žil i Oscar Wilde). Celý tento příběh je zahalen do šera a chvílemi působí až strašidelně. Řekla bych, že se jedná opravdu o velice působivý román s hrstkou tajemna, který může čtenáře bavit ještě dnes.

KONTEXT:

Prokletí básnící:
Charles Baudelaire - Květy zla
Jean-Nicolas Arthur Rimbaud
Paul Verlaine

Podoba s dílem Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda od R.L.B.Stevensona - změna hlavní postavy - úpadek

CITÁT Z KNIHY:

"Ach, Doriane, vy jste tak šťastný! Vy máte tak báječný život! Ze všeho jste se zhluboka napil. Vylisoval jste si hrozny přímo v ústech. Nic vám nezůstalo skryto. A všechno to pro vás neznamenalo víc než zvuk hudby. Neponičilo vás to. Stále jste to vy." "Už to nejsem já, Harry." "Ale ano, jste to vy. Rád bych věděl, jaký bude váš další život. Nezkazte si ho odříkáním. Zatím jste vzorně dokonalý. Nic z té dokonalosti neubírejte. Teď jste naprosto bez kazu. Nemusíte vrtět hlavou, víte sám, že jste bez kazu. Ostatně, neklamte se, Doriane. Život se nedá řídit vůlí nebo předsevzetími. Život je otázka nervů, žilek a ponenáhlu budovaných komůrek, v nichž se ukrývá myšlenka a s ní i vášeň..."

Ale ta vražda - cožpak se mu bude celý život věšet na paty? Stále má na něm ležet tíha jeho minulosti? Či se má opravdu přiznat? Nikdy! Svědčí proti němu jen jediný nepatrný důkaz. Ta malba - to je svědectví. Zničí ji! Proč si ji vlastně nechal tak dlouho? Kdysi mu působila rozkoš pozorovat ji, jak se mění a stárne. Poslední dobou už takovou rozkoš nepociťuje.