Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 2011 (1. vydání). Z anglického originálu The Picture of Dorian Gray přeložila Kateřina Hilská. Počet stran: 262. ISBN: 978-80-207-1363-6.

OBSAH:

Příběh se odehrává v Anglii v 19. století.

Malíř Basil Hallward se seznámí s mladým krásným mužem, Dorianem Grayem (vnuk Kelsa, po kterém zdědil majetek). Natolik ho okouzlí, že si jej vybere jako svého modela. Dorian je prototypem člověka morálně čistého a nezkaženého, který má ty nejskvostnější ideály a není ovlivněn dobou. Při malování Dorianova portrétu se Dorian seznámí s lordem Henrym Wottonem (často přezdívaným Harry). Henry rád zkouší ovlivňovat ostatní lidi, a jelikož ho Dorian velice zaujal a byl krásný, uplatnil své umění na něm. Při malování ho upozornil, že je velmi krásný a mladý, ale že tohle všechno je pomíjivé a jeho krása dlouho nevydrží, a proto Dorian vyslovil přání, aby pořád vypadal jako teď a aby za něj stárnul raději obraz. Řekl, že by se za to i uplatil ďáblu. Obraz od Basila dostal a pověsil si ho ve svém domě na stěnu.

Dorian začne díky lordu Henrymu častěji vyrážet do společnosti. Basila mrzí, že s ním už netráví tolik času co dříve.

Dorian šel jednoho dne do divadla, protože ho tam něco táhlo a zde se zamiloval do jedné herečky: Sibyly Vaneové. Byl okouzlen její krásou, jejím herectvím a její osobností. Připadala mu dokonalá a inspirativní. Od té doby začal chodit na každé její představení, hrála vždy v nějaké hře od Shakespeara. Sblížili se a zamilovali se do sebe. Po několika dnech se i zasnoubili. Sibyla ovšem neznala Dorianovo pravé jméno a ani nevěděla, jak se jmenuje. Říkala mu Princ z pohádky.

Sibyla Vaneová měla bratra Jamese Vanea. Byl o rok mladší a byl námořníkem. Sibyla mu řekla, jak moc miluje svého Prince. Předtím, než odjel na svoji plavbu, přísahal, že pokud jí někdy ublíží, zabije ho. Ona to nebrala vážně. Řekla, že jí Princ z pohádky nikdy neublíží.

Dorian naléhal na své přátele, aby se s ním šli podívat do divadla. Basil s Henrym tedy svolili a šli. Sibyla měla ten večer hrát Julii. Divadlo bylo plné a hra začala. Po chvíli ji všichni uviděli. Byla sice nádherná, ale neuměla absolutně hrát. Svoje verše odříkávala správně, ale bez jakéhokoliv citu. Celé obecenstvo se začalo nudit a všichni pomalu odcházeli. Dorian byl zničený. Takhle nikdy nehrála. Henry s Basilem mu řekli, že je sice nádherná, ale hrát absolutně neumí. Dorian se absolutně zničení vypravil za ní do šatny. Zde byla Sibyla absolutně šťastná a usměvavá. Dorian byl v slzách a ptal se jí, co se s ní stalo. Sibyla mu vysvětlila, že dříve všechen její život byl divadlo a že se s ním ztotožňovala. Jenže teď, když se do něho zamilovala, nedokáže ve verších v představení předstírat lásku. Že lásku cítí jen k němu. Dorian ji vůbec neposlouchal a byl rozzuřený. Řekl jí, že zničila jeho ideály, že pro něho byla umělkyní, ale teď pro něho není nic. Sibyla ho prosila, aby jí odpustil, ale on ji chladně odvrhl a utekl od ní pryč.

Když přišel domů, podíval se na obraz. Připadalo mu, že se kolem jeho úst utvořily zlé vrásky. Nemohl tomu uvěřit. Ale potom mu to došlo. Obraz se měnil místo něho.

Doufal, že může nějak napravit svoji duši a že snad nemíří do záhuby. Rozhodl se, že napíše Sibyle omluvný dopis a že ji požádá o ruku. Druhý den ráno dostal dopis od lorda Henryho, který ale neotevřel. Později odpoledne ovšem přišel osobně, zničený, a řekl mu osobně, co mu sděloval v dopise. Sibyla Vaneová byla mrtvá. Den předtím se po představení vrátila zpět do divadla a zde se otrávila jedem.
Dorian byl chvíli zničený. Jenže po pár hodinách začal být ledově chladný. Začal brát Sibylu jen jako postavu ze shakespearovské tragédie. Zemřela, protože to byla její role. A nadále už o ní nechtěl slyšet.

Obraz nechal odnést nahoru na půdu, kde přes něho přehodil přehoz a dveře zavřel na zámek. Děsil se představy, že by obraz mohl někdo vidět. Basilovi vysvětlit, že nechce, aby na obraz padalo ostré světlo, proto ho uklidil pryč. Basil mu v ten samý den i odhalí svoji hlubokou náklonnost k němu.
Dorian začal žít nespoutaným životem. Lord Henry mu dal knížku, ve které dost viděl svůj život, dost nemravná knížka.

Dorian se účastnil všech možných společenských akcí. Byl oblíbený, ale zároveň o něm začali kolovat po Londýně různé ošklivé zvěsti. Podle nich se Dorian objevoval v převleku ve všech možných nemravných domech a putykách a žil divokým životem plným hříchů. Když Doriana ovšem uviděli živě, nemohli lidé uvěřit ničemu z toho, co se o něm říkalo. Dorian vypadal jak morálně čistý, nádherný člověk. A podle všech, hříchy se na člověku podepíšou. Čím dál tím více se stával krutějším a horším člověkem. Občas ale obraz vnímá jako prokletí a přeje si žít jako normální člověk. Chtěl by, aby odplata za to, jak se chová, byla opravdová.

Jednoho dne ho přijde navštívit Basil. Potká ho před jeho domem. Basil se zrovna chystal na vlak do Paříže, ale chtěl s Dorianem ještě mluvit. Basil má ještě asi hodinu čas. Ptá se ho na všechno, co se o něm povídá. Basil říká, že nic z toho Dorian nemohl udělat kvůli tomu, jak dokonale vypadá. Vyslovil přání vidět Dorianovu duši. Ale podle něho ji může vidět jen Bůh. V té chvíli Doriana přepadne touha ukázat Basilovi obraz. Vezme ho na půdu a ukáže mu ho. Basil je úplně ochromen. Postava na obraze je odporná. Všechny Dorianovy činy zhyzdily postavu na obraze. Basil nemůže uvěřit, že to je jeho obraz. Přemlouvá Doriana, ať se s ním modlí a prosí za odpuštění, že existuje ještě možnost, že by dosáhl odpuštění. Dorian odmítá. Zvedne se v něm vlna vzteku na Basila a popadne nůž blízko něj. Zabodne ho do Basilova krku a bodá jím tak dlouho, dokud není Basil mrtvý. Poté opustí místnost a zamkne. Je ztuhlý, ale ani nemá výčitky svědomí. Po svém sluhovi pošle dopis jeho bývalému příteli, který se zabývá chemií. Přijde a Dorian mu řekne, co udělal. Chce po něm, aby ho pomocí chemie zbavil Basilova těla. Absolutně odmítne, protože o Dorianovi nechce už nikdy ani slyšet a nemá důvod mu pomáhat. Opovrhuje jím. Dorian mu na papír něco napíše a on, když si to přečte, úplně ztuhne. Dorian ho kvůli něčemu vydírá. Není zřejmé ale kvůli čemu. Jemu ovšem nezbývá nic jiného než Dorianovi pomoci. Po několika hodinách je tělo pryč. Kyseliny se o to postaraly. Teď už na Doriana nemůže padnout podezření.

Poté se rozhodne odjet pryč za město, kde si může dát opium. Chce sladké zapomnění. Vejde do jednoho domu, kde se setkávají podivné živly. Zde potká jednoho svého známého. Chce jít někam, kde ho nikdo nebude zdát. Také potká jednu ženu-děvku, kterou před několika lety zničil. Zmíní se o něm jako o Princi z pohádky. Dorian toto oslovení nesnáší. Když to oslovení uslyší jeden muž, který je zde také, nečekaně se vymrští. Dorian ale už je pryč. Sleduje ho. Muž na ulici Doriana přimáčkne ke zdi a namíří na něj revolver. James Vane, Sibylin bratr. Řekne Dorianovi, že ví, že může za smrt jeho sestry a že se mu pomstí. Dorian je vyděšený. Pak ho ale něco napadne. Řekne Jamesovi, aby se na jeho tvář podíval na světle. James vidí tvář sotva dvacetiletého mladíka. Ale tomu, koho chce zabít, by muselo být tak kolem čtyřiceti. Od Sibyliny smrti uběhlo osmnáct let. Dorianovi se omlouvá a nechá ho jít. Za Jamesem za chvíli přiběhne ta žena-děvka z putyky a ptá se ho, proč ho nezabil. James řekne, že to byl někdo jiný. Ona mu však odpoví, že je to přesně ten, koho hledá a že on ji před osmnácti lety dostal do tohoto doupěte. James zuří.

Dorian mezitím odjede na svoje panství na vesnici. Zde je se svými přáteli. Když se prochází po parku, zdá se mu, že u jednoho domu vidí odraz Jamese. Omdlí z toho. Potom si to vysvětlí tak, že měl jen vidiny. I tak je ale na smrt vyděšen.

O několik dní později je zde hon. Se svým přítelem loví. Z houštiny najednou vystřelí zajíc. V Dorianovi se najednou něco pohne a prosí svého přítele, aby ho nestřílel. On však vystřelí. V houštině ale byl i člověk, do kterého se trefil a omylem ho zastřelil. Lov je u konce. Za Dorianem poté přijde sluha a řekne mu, že muž, jenž byl zastřelen, nepatří sem. Nikdo neví, kdo to je. Dorian se poté jde na něj podívat a zjistí, že to byl James Vane. Je zachráněn. Už mu nemůže ublížit. Okamžitě ale odjede zpět do Londýna. Necítí se tu dobře.

Když byl ještě na svém panství na vesnici, seznámil se zde s mladou, krásnou dívkou. Předstíral, že je chudý a ona mu to věřila. Řekl jí, že je zkažený a že by mu neměla věřit, ona se mu ale vysmála. Dorian ji ale poté opustil. Ona byla zničená a brečela. Dorian to ale bral tak, že tím ochránil její čest a že konečně udělal něco dobrého. Když se po svém příjezdu do Londýna jde podívat na obraz, doufá, že díky tomuto činu uvidí změnu k lepšímu. Když se ale podívá na obraz, vidí ještě horší stvůru než předtím. V očích postavy na obraze je jen vypočítavost. Dívku neopustil ze svojí dobré vůle, ale protože chceš zkusit zase něco nového. Nebylo v tom nic šlechetného.

Dorian je rozzuřený a zoufalý. Chce se zbavit obrazu. Chce žít normální život. Vezme nůž a bodne do obrazu. Ozve se příšerný křik, který je slyšet až ven na silnici...

Když poté přijde na půdu jeho služebnictvo, najde obraz s nádherným mladíkem a pod ním leží odporný, vrásčitý stařec. Že je to Dorian poznají jen podle jeho prstenů.