Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelské družstvo Máje v Praze roku 1905. Přeložili Antonín Tille a Jaromír Borecký. Počet stran: 331.

ROZBOR:

Dílo vzniklo na konci 19. století a díky své výstřednosti bylo přijato s velkým odporem a lidé jej odmítali. Kniha byla po vydání anglickými kritiky odsouzena, nejspíše převážně z důvodu použití náznaku homosexuality. Díky obvinění z nestoudnosti, neřestnosti a morbidnosti je od prvního knižního vydání rozšířena o šest kapitol (3, 5, 15, 16, 17, 18).

Autor chtěl poukázat na společnost, ve které se pohyboval, na to, jak člověk nikdy nemůže mít vše, co by chtěl, vždy za to něčím musí "zaplatit", zde se to bohužel zaplatilo životem, avšak myslím, že kniha výborně popisuje život v 19. století a život vyšší vrstvy.

Literárním druhem je epika (skutečnost je ztvárňována vypravováním příběhu a najdeme zde více či méně zjevného vypravěče) a literárním žánrem román (žánr velké prozaické epiky, vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami); jde o jediný román, který Oscar Wilde kdy napsal.

Autor se svými díly zařadil do moderny, přesněji do směru dekadence. V tomto díle můžeme najít prvky, jako jsou bohémství, tuláctví, výstřednost a mimo jiné také alkohol.
Autor toto dílo psal na vrcholu své slávy a je možné, že pod vlivem vztahu s lordem Alfredem Douglasem.
Námětem se stala proměna lidského života osobnosti, nesmrtelnost, můžeme zde najít také faustovské téma. A tématem jsou rovněž otázky morálky a svědomí, zkaženost charakteru a mimo jiné i lidské sebevědomí.

Obraz Doriana Graye je členěn do dvaceti nepojmenovaných kapitol, jedná se o chronologickou kompozici. V díle jsou také drobné dějové odbočky, kdy se například vypráví o rodině Sibyly či o Dorianových opatrovnících.

Spád knihy je rychlý, kromě drobných odboček a jedné kapitoly, která pouze popisuje. Vypravována je v er-formě a role vypravěče je vcelku důležitá, protože nás dějem provádí, popisuje nám okolí, prostředí, charakterizuje. V díle najdeme dlouhé popisy přírody, interiéru, karikaturistické skici příslušníků vyšší anglické společnosti a také dlouhé přímé řeči (není nic neobvyklého, když je popis nebo přímá řeč delší než jedna strana), v nichž je využíváno paradoxů a aforismů. Dále zde také najedeme rozvinutá souvětí a spoustu přívlastků.
Slovní zásoba je pestrá, spisovná, občas najdeme archaismy a slang ulice, příležitostně cizí slova.

VÝSTAVBA DĚJE:

Expozice - Dorian se setkává s lordem Henrym
Kolize - Dorian začíná přemýšlet o své kráse a způsobu, jak nezestárnout
Krize - prosba o věčné mládí, kdy obraz odráží jeho hřích
Peripetie - Dorian si je vědom toho, co udělal a chce se změnit
Závěr - sebevražda

POSTAVY:

Dorian Gray - zpočátku krásný mladý muž; snoubenec Sibyly Vaneové; mění se pod vlivem lorda Henryho
lord Henry Wotton - dekadentní aristokrat; ovlivňuje Doriana; podle něj je jednou z nejdůležitějších věcí krása a mládí; ve společnosti je oblíbený
Basil Hallward - malíř; přítel Doriana, je jím okouzlen
Sibyla Vaneová - mladá nadaná herečka; snoubenka Doriana; spáchá kvůli němu sebevraždu
James Vane - bratr Sibyly; námořník; lehce neotesaný dobrodruh

OBSAH:

Jednoho dne se sejde malíř Basil Hallward se svým dlouholetým přítelem lordem Henry Wottonem, kterého zaujme jeho obraz, jenž označí za nejlepší dílo Basila Hallwarda. Je na něm vyobrazen mladý muž a lord Henry se táže, kdo to má být. Odtud se začíná odehrávat příběh...

Jedná se o mladého muže Doriana, jehož Basil nedávno poznal na jednom večírku, a právě dnes se mají společně s Basilem opět setkat, aby obraz dokončili.
Po dokončení obrazu jsou z něj všichni velmi nadšeni a Dorian vysloví, že by chtěl být navždy mladým, což se mu také vyplní. Dorian se brzy stane miláčkem všech večírků a britské smetánky.

Jednoho dne při procházce přichází k divadlu, jež se mu jistým způsobem zalíbí, a během chvíle se zamiluje do krásné herečky Sibyly Vaneové - tato láska však skončí dnem, kdy se jde Dorian se svými kamarády podívat na její představení, při kterém Sibyla hraje snad nejhůře, co kdy hrála; proto se s mladinkou dívkou brzy rozchází. Ta kvůli tomu spáchá sebevraždu.
Poté si Dorian všimne první změny na svém portrétu, zprvu tomu nejeví žádnou pozornost, až druhého dne si všimne, že se obraz doopravdy změnil...

Od té doby to jde s Dorianem z kopce, začne si užívat večírků, jak mu radí lord Henry. A stále zůstává mladý, ale obraz stárne. Ze strachu z objevení díla jinými se rozhodne ukrýt portrét na půdu.

Jednoho dne přichází jeho starý kamarád Basil, aby se s ním rozloučil před odjezdem, poví mu, že se do něj asi kdysi zamiloval a Dorian ho dovede (jako vůbec prvního člověka) na půdu, kde mu ukáže obraz. Basil tomu nemůže uvěřit, Dorian ho zabíjí.
Druhého dne přinutí jednoho muže-chemika, aby se beze stop zbavil těla přímo v domě; nikdo nikdy nesmí tělo objevit...

Po určité době začne Doriana pronásledovat bratr Sibyly, James, jenž se zapřisáhl, že pokud se něco Sibyle stane, viníka potrestá. Jenže jednoho dne při honu je James zastřelen...
V tuto chvíli si Dorian uvědomuje, že by se měl změnit a stát se zase dobrým. Avšak první věc, kterou učiní, je, že rozřeže onen osudný obraz, ale jakmile obraz prořízne, dostihne ho jeho stáří a tím pádem i smrt; o několik minut později ho jeho služebnictvo nachází mrtvého.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi od začátku velmi dobře četla. Text je napsán jednoduše, takže není těžké se v něm orientovat. Je psána srozumitelným a spisovným jazykem, čímž ještě více podtrhuje čtenost díla. V knize pozorujeme život mladého muže, jenž se postupně stává "grázlem" a pozorujeme i jeho pochody myšlenek, vidíme, že mu to není ke konci tak jedno, jak by se vše zdálo a že sám pochopí, že by se měl stranit oné společnosti, ale je již pozdě.
Kniha vyznívá možná v neprospěch Doriana, který na celé věci má spíše poloviční podíl, avšak jeho přání být neustále mladým ho dohnalo až k vraždě a později i k sebevraždě.

Román Obraz Doriana Graye mě osobně přiměl zamyslet se nad určitými otázkami života a jeho smyslu. Také zde můžeme najít to, že člověk může být známými ovládán, aniž by si toho byl vědom a praví přátelé tím pádem zůstávají na "druhé koleji".

UKÁZKA:

"Pojďte, posadíme se do stínu," pravil Lord Henry. "Parker přinesl sem nápoje, a kdybyste ostal ještě déle v tom slunci, zcela byste se pokazil, a Basil nechtěl by vás již malovati. Skutečně, nesmíte se nechat opálit. Neslušelo by vám to."
"Co na tom záleží?" zvolal Dorian Gray se smíchem, posadiv se na lavici na konci zahrady.
"Mělo by vám v každém ohledu na tom záležet, pane Grayi."
"Proč?"
"Poněvadž máte nyní nejpodivuhodnější mládí, a mládí jest jedinou věci, jež v životě má cenu."
"Nepociťuji toho, Lorde Henry."
"Ne, nepociťujete toho nyní. Jednoho dne, až budete stár a pln vrásek a ošklivý, až myšlenky vyryjí se vám na čelo svými čarami a vášeň vypálí znamení na vaše rty svým ohavným ohněm, pocítíte to, pocítíte strašně. Nyní, ať jdete kamkoliv, okouzlujete svět. Bude tomu vždy tak? Máte podivuhodně krásnou tvář, pane Grayi. Nemračte se. Máte ji. A Krása jest formou Genia - jest výše dokonce než Genius, poněvadž není jí třeba výkladu. Je to z oněch velkých světových fakt, jako je sluneční světlo nebo jarní doba, neb odraz v temných vodách oné stříbrné lastury, kterou zoveme lunou. Nemůže se to bráti v pochybu. Má své božské právo svrchovanosti. Činí prince z těch, kteří ji mají. Smějete se? Ah, až pozbudete jí, nebudete se smáti... Říká se mnohdy, že krása jest jen povrchní. Může tomu tak být. Při nejmenším však není tak povrchní, jako myšlenka. Pro mne znamená krása div divů. Pouze hloupí lidé neposuzují dle zevnějšku. Skutečnou světovou záhadou jest viditelné, nikoliv neviditelné... Ano, pane Grayi, bohové vám přáli. Avšak co bohové dávají, pojednou opět odejímají. Máte jen několik málo let k žití skutečnému, dokonalému a plnému. Až mládí vaše pomine, pomine s ním i vaše krása, a potom najednou shledáte, že vám nezbývá žádných triumfů, či bude vám se spokojiti s oněmi střeními triumfy, jež vzpomínkou na minulost budou vám trpčí, než porážka. Každým ubývajícím měsícem přibližujete se něčemu strašnému. Čas na vás žárlí a bojuje proti vašim liliím a růžím. Poblednete, vaše tváře zapadnou, a oči se zkalí. Budete trpěti hrozně... Ah! Uplatněte své mládí, pokud je máte. Nerozplýtvejte zlato svých dnů, poslouchaje nudných, pokoušejících se o zdokonalení beznadějných nedostatků, neb zahazujete svůj život nevědomosti, prostotě a všednosti, která jest cílem, falešným ideálem našeho věku. Žijte! Žijte podivuhodným onen život, jenž jest ve vás! Nenechte si ničeho ujíti. Bádejte vždy po nových sensacích. Nestrachujte se ničeho... Nový Hédoism - tj. čeho třeba našemu století. Můžete státi se viditelným jeho symbolem. Není ničeho, co byste se svou osobou nemohl učiniti. Svět náleží vám na čas... V tom okamžiku, kdy jsem se s vámi setkal, zpozoroval jsem, že rozhodně si nejste vědom toho, čím skutečně jste, čím skutečně můžete býti. Tolik toho na vás mne okouzlovalo, že pocítil jsem nutnost povědět vám něco o vás samém. Myslil jsem si, jak bylo by tragické, kdybyste byl zmařen. Neboť je to jen tak docela krátký čas, co mládí vaše potrvá - tak docela krátký čas. Obyčejné polní kvítky schnou, ale kvetou znova. Laburnum bude právě tak zlaté příštím červnem, jako jest nyní. Za měsíc objeví se nachové hvězdy na barvínku, a rok co rok zelená noc jeho listů bude míti nachové hvězdy. Nám však nevrátí se mládí nikdy. Tepna veselosti, jež bije v nás ve dvaceti letech, ochabne. Údy naše scházejí, smysly hynou. Zvrháme se v ohyzdné loutky, obývané vzpomínkou na vášně, jichž jsme se příliš strachovali, a na exkvisitní pokušení, jimž neodvážili jsme se oddáti. Mládí! Mládí! Na světě absolutně ničeho není mimo mládí!"

***

"Jak je to smutné! Zestárnu a budu šeredný, strašný. Ten obraz však navždy zůstane mlád. Nikdy nebude starším, nežli jest právě dnešního dne červnového... Kdyby tomu jen bylo naopak! Kdybych to byl já, jenž by zůstal vždy mlád, a obraz aby stárl! Za to- za to- dal bych vše! Ba na celém světě není ničeho, co bych za to nedal! Dal bych za to svou duši!"