Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z anglického originálu Stories přeložil J.Z.Novák, nakladatelství Odeon, Praha, 1984, 217 stran

ŠŤASTNÝ PRINC A JINÉ POHÁDKY:

Šťastný princ
Ve městě stojí nádherná socha Šťastného prince. Je celá ze zlata, princovy oči jsou z drahých kamenů. Princ žil jenom v radovánkách, proto si ho lidé pamatují jako šťastného. Když letěl kolem vlaštováček, zastavil se u sochy Šťastného prince. Princ plakal, protože teď viděl, jaká bída a nespravedlnost je v jeho království. Prosil vlaštováčka, aby zlato, které je na jeho soše, a oči z drahých kamenů donesl lidem, které to potřebují. Socha prince potom vypadala omšele a ošklivě, proto ji vyměnili za sochu důležitého konšela. Vlaštováček zemřel. Když Bůh přikázal andělovi, aby mu přinesl nejcennější věci z města, anděl mu donesl olověné srdce z princovy sochy a mrtvého ptáčka.

Slavík a růže
Profesorova dcera slíbila studentovi, že s ním bude na plese tančit, pokud jí přinese červenou růži. Ale student neměl žádné červené růže, proto byl nešťastný. Slavík se zaradoval, že potkal pravého milence a sehnal pro něj červenou růži. Musel obětovat svůj život, nabodl své srdce na trn růže a zemřel. Student dal růži slečně, ale růže se jí nehodila k šatům. Šperky jí byly cennější než květina. Studenta rozzlobil slečnin nevděk a odhodil růži do kaluže, kde ji přejela kára. Přestal věřit v lásku a znovu se pustil do studia.

Sobecký obr
V obrově zahradě si hrály děti. Když se obr vrátil, vyhnal je. Do jeho zahrady nepřišlo jaro, celý rok tam zůstala zima. Obr pochopil, že jaru se do zahrady nechtělo, protože si tam nehrály děti. Když viděl malého chlapečka, který nedosáhl ke větvím stromu, oblíbil si ho a začal mít děti rád. Děti zase chodily do jeho zahrady, ale malý chlapeček se neobjevoval. Ukázal se až po nějaké době. Na dlaních a na nožkách měl stopy po dvou hřebech. Obr chtěl zabít toho, kdo mu ublížil. Dítě řeklo, že jsou to rány po lásce a že ho odvede do jeho zahrady, která je ráj. Obr zemřel.

Oddaný přítel
Zvířata si povídají historku o oblíbeném Honzíkovi, který měl přítele mlynáře. Mlynář Honzíkovi pořád opakoval, že je jeho nejlepší a nejvěrnější přítel, Honzík mu všechno věřil. Mlynář Honzíka jenom využíval. Chtěl mu dát svůj starý trakař a za něj žádal od Honzíka příliš moc služeb, že Honzík neměl ani čas na své vlastní kytky. Ale věřil, že mlynář je jeho pravý přítel a všechno s ním myslí dobře. Mlynář ho ale tak zneužíval, že Honzík nešťastnou náhodou zemřel při plnění služby pro mlynáře.

Jedinečná raketa
Králův syn se měl ženit a na jeho počest byl pořádán ohňostroj. Jedna namyšlená raketa byla hrdá na svůj původ a myslela si, že bude zlatým hřebem večera. Hádala se se všemi ostatními raketami a prskavkami a ponižovala je. Rozbrečela se před nimi a zvlhla. Nemohla být odpálena, proto byla vyhozena do bláta. Urážela tam všechna zvířata. Ale myslela si, že si jí natolik váží, že ji poslali do lázní a pořád čekala na to, až přijde její velká chvíle. Našli ji kluci a odpálili ji. Než ale vybuchla, usnuli, takže raketu nikdo neviděl. Ale ona si myslela, že vzbudila obrovskou senzaci.

DŮM GRANÁTOVÝCH JABLEK:

Mladý král
Šestnáctiletý jinoch se vždycky považoval za syna chudého pastýře, ale teď se dozví, že je králův dědic a má být korunován. Nejdříve si užívá přepychu, který má v zámku, ale zdají se mu tři sny o tom, jak prostí lidé musí trpět proto, aby měl luxusní oblečení. Proto se rozhodne, že se obleče jako prostý člověk. Lidé mu za to nadávají a chtějí mu ublížit. Do pokoje potom okny zasvítí sluneční paprsky a jeho prosté roucho vypadá jako zlaté, suchá hůl rozkvete liliemi a oschlé trní na jeho koruně rozkvete růžemi. Lidé ho potom znovu chtějí za krále, ale on se vrací domů.

Infantčiny narozeniny
Infantce bylo dvanáct let. Na její oslavu narozenin byl nachystán program, aby se mohla bavit. Jedním představením byl taneček ošklivého trpaslíka, kterému se všechny děti včetně infantky smály. Infantku jeho vystoupení tak pobavilo, že mu hodila kytku a řekla, že chce, aby jí ještě jednou zatancoval. Trpaslík si to vyložil tak, že ho infantka miluje a vydal se do zámku ji najít, aby jí řekl, že ji má také rád. Ale infantku nenašel. Našel jenom zrcadlo a v něm viděl malou příšerku. Když si uvědomil, že on je ta příšerka a že se všechny děti smály jeho vzhledu, puklo mu srdce.

Rybář a jeho duše
Rybář se zamiluje do mořské panny a chce být s ní. Podmínkou ale je, že se musí vzdát své duše. Čarodějnice mu řekne, jak to má udělat, a on se duše zbaví. Jde za mořskou pannou a duše bloudí po světě. Srdce si ale nechal u sebe, aby mohl milovat pannu, takže duše nemá srdce. Po nějaké době se duše vrátí k rybářovi a řekne mu, že když půjde s ní, bude nejmoudřejší. Ale rybář odpoví, že láska je víc než moudrost. Když se podruhé duše vrátí, poví mu, že když půjde s ní, bude nejbohatší. Rybář jí poví, že láska je víc než bohatství. Když se vrátí potřetí, řekne mu, že když půjde s ní, uvidí ženy, které krásně tančí. Rybář si uvědomí, že jeho mořská panna neumí tančit, proto se znovu spojí s duší a jde do světa. Duše ho ale navádí k těm nejšpatnějším věcem a on všechny špatnosti dělá. Potom si uvědomí, jak je jeho duše špatná, a vrátí se k moři. Volá mořskou pannu, ale ta ho nevyslyší. Mořská panna zemře a on se nechá utopit. Kněz nařídil, aby oba dva pohřbili v koutě na poli. Na tom místě vyrostly květiny.

Hvězdné dítě
V lese spadla hvězda a na tom místě bylo malé dítě. Ujala se ho rodina dřevorubců. Ale dítě bylo povýšené, namyšlené, kruté, myslelo si o sobě, že je lepší než ostatní děti, protože je hvězdné, a že má právo ubližovat. Ke dřevorubcům přišla žebračka a poznala ve hvězdném dítěti svého synka. Chtěla, aby ji políbil, ale on ji zavrhl a urazil. Řekl jí, že by raději políbil zmiji nebo ropuchu a vyhnal ji. Pak se jeho vzhled změnil, jeho tvář vypadala jako ropuší a tělo jako zmijí. Probudilo se v něm svědomí a naříkal, že se bezcitně zachoval ke své matce a rozhodl se ji jít hledat. Na cestě k ní se k němu všichni chovali tak hanebně, jako on se choval k ostatním celý svůj život. Prodali ho do otroctví a on musel sloužit krutému čaroději. Zajíček mu pomohl sehnat tři zlaté mince pro čaroděje, ale dal je malomocnému, který je potřeboval víc. Byl smířen s tím, že ho čaroděj zabije, ale protože udělal dobré skutky, vrátil se mu zase jeho krásný vzhled a dozvěděl se, že žebračka je královna a malomocný král a on jejich syn. A moudře vládl.

ZNAKY:

Využití symbolů, satira, ironie, vtip, lartpourlartismus (= umělecký směr pokládající samo umění za cíl tvorby, umění pro umění)

MYŠLENKA DÍLA:

Výsměch společnosti a některým vlastnostem (např. namyšlenost, pohrdání, povrchnost).

VLASTNÍ NÁZOR:

Velmi čtivé, zábavné, poutavé a originální.