Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• pohádka z roku 1888
• součást knihy Šťastný princ a jiné pohádky, z anglického původního vydání A House of Pomegranates and The Happy Prince and other Tales by Oscar Wilde přeložil Arnošt Vaněček, ilustroval Josef Liesler, vydalo Státní nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1959.

DĚJ:

Student naříká, že v jeho zahradě není ani jedna červená růže, kterou by mohl dát dívce svého srdce. Slíbila mu, že si s ním zatančí na zítřejším plese, pokud jí přinese tuto květinu. Projevy jeho zoufalství vyslechne Slavík, který si pomyslí, že konečně spatřil pravého milence, o kterém každou noc zpívá. Studentův cit ho dojme a rozumí mu, pokusí se proto mladíkovi pomoci. Vydá se k Růžovým keřům a prosí je o červenou růži. Na oplátku nabízí, že jim zazpívá svou nejsladší píseň. První Keř však vlastní pouze bílé květy a další žluté. Až třetí Keř mu sdělí, že je obvykle pokryt červenými květinami, ale tento rok mu plány zmařila zima.
Tato zpráva Slavíka rozesmutní, ale poté se dozví, že přesto existuje způsob jak červenou růži získat. Musí Keři zpívat celou noc s trnem v srdci. Tak se stane Slavíkova krev krví Keře. Slavík si nejprve pomyslí, že Smrt je příliš vysoká cena za květinu, protože každému je příjemné sedět v lese, pozorovat Slunce, Měsíc, hvězdy a cítit omamné vůně přírody. Nakonec ale dojde k závěru, že Láska je více než Život a lidské srdce je důležitější než srdce ptáka. Letí za Studentem a sdělí mu, že dostane svou červenou růži. Žádá od něho pouze to, aby byl věrným milencem, a vypráví o Lásce, která je moudřejší než Filosofie. Student ho příliš nechápe, ale dub mu porozumí, protože si Slavíka velmi oblíbil. Prosí ho, aby mu naposledy zazpíval, a pták mu vyhoví. Student si pomyslí, že se jedná o sobecké Umění bez pravé upřímnosti. Uloží se ke spánku a myslí na svoji Lásku.
Slavík zpívá celou noc s hrudí opřenou o trn, nejprve o zrození Lásky v srdci chlapce a dívky. Keř na něj zavolá, aby se k trnu více přitiskl, jinak přijde Den a růže nebude hotova. Teď se ozývá píseň o zrození vášně v srdci muže a dívky. Keř opakuje svoji žádost a trn nyní pronikne srdcem. Slavíkem otřásá hořká bolest a zpívá o lásce, která nezemře ani v hrobě. Nádherná nachová růže je stvořena, ale Slavík si ji již neprohlédne, protože padne mrtvý k zemi s trnem v srdci.
Druhého dne otevře Student okno a zaraduje se z krásné červené růže. Utrhne ji a vydá se k domu, kde bydlí dívka jeho snů. Když jí však nabízí květ stvořený z Lásky, namítne, že se jí nehodí k šatům. Synovec komořího jí navíc poslal pravé klenoty a každý přece ví, že klenoty jsou cennější než květiny. Student je velmi rozčarován dívčinou lhostejností a nevděčností. Začne se domnívat, že je Láska neskutečná hloupost. Rozhodne se, že se vrátí ke svým knihám a bude studovat Filosofii a Metafysiku.

CITÁT Z KNIHY:

A když Měsíc zazářil na nebi, letěl Slavík k Růžovému keři a nastavil hruď trnu. Celou noc zpíval s hrudí opřenou o trn a studený křišťál Měsíce se naklonil a poslouchal. Celou noc Slavík zpíval a trn mu hlouběji a hlouběji vnikal do hrudi a krev života mu unikala. Zpíval nejprve o zrození Lásky v srdci chlapce a dívky. Tu na nejvyšší větévce Růžového keře se rozvila zázračná růže, lupen za lupenem, jak píseň šla za písní. Zprvu byla bledá jako mlha nad řekou - bledá jako nohy jitra, stříbrná jako křídla úsvitu. Jak stín růže v stříbrném zrcadle, jak stín růže v jezírku, taková byla růže, jež rozkvétala na nejvyšší větévce Keře.
Tu keř volal na Slavíka, aby se ještě více přitiskl k trnu. "Těsněji se přitiskni, Slavíčku," zvolal Keř, "nebo Den přijde dříve, než bude růže hotova!" I přitiskl se Slavík těsněji na trn a hlasitěji a hlasitěji zněla jeho píseň, neboť zpíval o zrození vášně v srdci muže a dívky. A jemný růžový stín vstoupil do lístků růže jako ruměnec do tváře ženichovy, když líbá nevěstu na rty. Leč trn dosud nepronikl až do srdce, a tak i srdce růže zůstávalo bílé, neboť jen krev prýštící ze srdce Slavíkova může zbarvit srdce v růži do nachova.
Keř volal na Slavíka, aby se ještě silněji přitiskl k trnu. "Těsněji se, Slavíčku, přitiskni!" volal Keř. "Nebo Den přijde dřív, než bude růže hotova." I přitiskl se Slavík těsněji k trnu a trn se dotkl jeho srdce a ostrá bolest jím mučivě pronikla. Hořká, hořká byla ta bolest a divočeji a divočeji zaznívala slavičí píseň, neboť zpíval o Lásce, kterou zdokonaluje Smrt, o Lásce, která nezhyne v hrobě. A nádherná růže znachověla jako růže východní oblohy. Nachový byl věnec lupení, nachové jako rubín bylo srdce.

VLASTNÍ NÁZOR:

Krása. Jednoduchým způsobem řečeno vše.