Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

FORMA:

Čtyři dějství.
První dějství: denní salón v domě lorda Windermera
Druhé dějství: večerní salón v domě lorda Windermera
Třetí dějství: u lorda Darlingtona
Čtvrté dějství: jako v prvním dějství

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Londýn, 90. léta 19. století

DĚJ:

První dějství
Za lady Windermerovou přijde lord Darlington. Uvítají se a lord Darlington si povšimne krásného vějíře, na kterém je vyryto jméno paní Windermerové. Ta mu vysvětluje, že jej dostala od manžela k jednadvacátým narozeninám.
Lady pak lorda vážně kárá za to, že jí neustále skládá poklony. Lord jí tedy nabízí své přátelství s podivnou poznámkou, že by je mohla potřebovat. Lady mu osvětluje původ své mírně puritánské výchovy - maminka jí umřela, když byla ještě dítě a vychovávala ji velmi přísná teta.
Lord se jí ptá, co by měla dělat žena, jejíž muž naváže styky s osobou pochybného charakteru. Lady příkře odmítá myšlenku, že by se daná žena měla začít chovat jako její ničemný manžel. Podle ní, kdo se jednou prohřeší, již nemá nárok na odpuštění.
Přichází vévodkyně z Berwicku s dcerou Agátou. Chvíli všichni společně konverzují a pak lord Darlington odchází. Vévodkyně odešle Agátu pryč, aby neposlouchala a pak začne Markétu (lady Windermerová) litovat. Prozradí jí, že její manžel se stýká s jistou paní Erlynnovou a dokonce jí vyplácí vysoké peněžní částky. Vévodkyně Markétě radí, aby muže odvezla z Londýna a dodává, že všichni muži jsou stejní. Markéta nevěří, že by ji její muž mohl podvádět. Vévodkyně s dcerou odchází.
Markéta je přesvědčena, že ji její muž miluje. Přesto neodolá a prohlédá mu psací stůl, v němž ke svému zděšení nalezne tajnou šekovou knížku. Všechny šeky z ní poukazovaly velké částky paní Erlynnové. Teprve teď Markéta uvěří tomu, co se jí o muži doneslo.
Vejde lord Windermere a Markéta mu všechno vyčte. Lord Windermere hájí paní Erlynnovou a tvrdí, že jemu i jí Markéta křivdí. Pak ji přesvědčuje, aby paní Erlynnovou pozvala na svou oslavu narozenin, protože přijetí v jejich domě by jí pomohlo získat lepší společenské postavení. Markéta odmítá pozvánku napsat, a tak ji Windermere pošle sám. Markéta mu vyhrožuje, že jakmile paní Erlynnová vstoupí do jejího domu, uhodí ji vějířem. Pak odchází.
Lord Windermere si zoufá, protože nedokáže své ženě říct pravdu.

Druhé dějství
Na večírek přichází různí hosté. Lady Windermerová čeká u vchodu a pozorně sleduje ohlašovaná jména. Později se k ní připojí lord Darlington. Přesto, když paní Erlynnová vejde, Markéta nedokáže udělat, co zamýšlela. Paní Erlynnovou přivítá a potom v doprovodu lorda Darlingtona odejde na terasu.
Paní Erlynnová se pilně seznamuje s dámami, a protože ví, co na které platí, brzy si vyslouží několik pozvání, aby přišla na návštěvu.
Lady Windermerová se vrací na večírek a vyčítá lordu Darlingtonovi, že ji nevaroval. Lord Darlington jí řekne, že ji miluje a přesvědčuje ji, aby odešla od muže a vzala si jeho. Markéta to však odmítá. Lord Darlington jí oznamuje, že nazítří odjíždí z Anglie, a odejde.
Za Markétou se přijde rozloučit vévodkyně z Berwicku. Nadšeně mluví o paní Erlynnové a také se raduje z toho, že její dcera Agáta se výhodně zasnoubila. Pak rovněž odchází. Loučí se i další hosté.
Paní Elynnová mluví s lordem Windermerem a zmiňuje se o tom, jak vypadala Markéta v dupačkách. Pak lordu oznamuje, že ji lord Augustus požádal o ruku a že ona mu hodlá odpovědět kladně. Od lorda Windermera chce, aby jí zajistil slušnou apanáž.
Lady Windermerová slyší část rozhovoru a v náhlém popudu se rozhodne od manžela odejít. Napíše mu dopis a vyjde z domu. Paní Erlynnová dopis objeví dříve než lord Windermere a zhrozí se, protože stejná slova napsala kdysi ona Markétině otci. Před lordem Windermerem dopis ukryje a řekne mu, že Markéta si šla lehnout. Pak zaúkoluje lorda Augusta, aby zdržel lorda Windermera celou noc v klubu a odchází.

Třetí dějství
Markéta čeká v bytě u lorda Darlingtona, jenž tam v tu chvíli není. Není však plně přesvědčená, že tam chce zůstat. Vchází paní Erlynnová a nakáže jí, že se musí vrátit k manželovi. Markéta ji podezřívá z toho, že ji poslal lord Windermere. Paní Erlynnová jí to vymlouvá a všemi možnými způsoby ji přemlouvá, aby co nejrychleji odešla. Rovněž jí připomíná dítě, které nechala doma. To Markétu přesvědčí. Chystají se odejít, když se ozvou hlasy, mezi nimiž Markéta pozná i hlas svého muže. Markéta se schovává za závěs v pokoji a paní Erlynnová do vedlejší místnosti.
Přichází lord Dalrington, lord Windermere, lord Augustus a dva další. Usadí se a rozebírají ženy. Jeden z mužů najde na pohovce Markétin vějíř a ukáže ho odcházejícímu Windermerovi. Ten ho okamžitě pozná a chystá se prohledat byt.
Aby uchránila Markétu, vystoupí paní Erlynnová z vedlejší místnosti a tvrdí, že nejspíše zaměnila Markétin vějíř za svůj. Muži mají ovšem za to, že přišla za lordem Darlingtonem, čímž si vyslouží jejich opovržení.

Čtvrté dějství
Markéta už je opět doma a zoufá si, že paní Erlynnová jejímu manželovu určitě všechno řekla. Nedokáže pochopit, že by upřednostnila své neštěstí před jejím.
Přichází lord Windermere, a když vidí, jak je Markéta přepadlá, navrhuje jí, že spolu odjedou na venkov. Potom mluví o paní Erlynnové a najednou mají obrácené role. Lord ji odsuzuje, zatímco Markéta ji hájí. Markéta se zrovna chystá Windermerovi prozradit, co se včera událo, když vejde sluha a ohlašuje příchod paní Erlynnové.
Paní Erlynnová řekne Markétě, že brzy odjede z Anglie a poprosí ji o její fotografii. Markéta jí jednu ukazuje, ale paní Erlynnová si vyprosí jinou, na které by byla i se synem. Markéta ji jde najít.
Lord Widnermere zatím udělí paní Erlynnové kázání o tom, jak je zkažená žena. Ta ho klidně poslouchá. Poté jej ubezpečí, že nehodlá Markétě prozradit, že je její matka. Windermere jí to však naopak říct chce, paní Erlynnová mu v tom ale zabrání vyhrůžkou, že jestli to udělá, postará se o to, aby jim zničila pověst.
Markéta se vrací i s fotografií. Paní Erlynnová se jí ptá na matku. Markéta jí řekne, že je jejím ideálem a rovněž dodává, že kdyby přišla o své ideály, přišla by o všechno. Paní Erlynnová chce odejít, ale Markéta ještě pošle manžela, aby se podíval, jestli už přijel její kočár. Pak paní Erlynnové děkuje za to, že ji zachránila, přesto je odhodlaná, že manželovi poví pravdu. Paní Erlynnová jí však přinutí, aby splatila svůj dluh vůči ní svým mlčením.
Vrací se lord Windermere, že kočár ještě nepřijel. Paní Erlynnová požádá ještě Markétu, aby jí darovala svůj vějíř a ona souhlasí.
Vchází sluha, oznamuje příchod lorda Augusta a příjezd kočáru. Paní Erlynnová se nechá ke kočáru doprovodit lordem Augustem. Ten se po chvíli nadšeně vrací s tím, že mu paní Elrynnová všechno vysvětlila (Markéta i Windermere se zděsí) a pak se vytasí s vylhanou historkou. Naposled oznamuje, že si paní Erlynnovou vezme a odjedou spolu z Anglie.
Windermere to komentuje, že si bude brát velice chytrou ženu a Markéta dodává, že velice slušnou a hodnou.

ZNAKY:

Celá hra se v podstatě točí kolem dvojakosti a přetvářky lidí. Wilde zesměšňuje členy společnosti, co se točí jako větrné korouhvičky podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Na druhou stranu nenechává ani hrdiny s černobílým viděním světa nezměněné a dovádí je k poznání, že i skálopevné zásady se mohou vlivem různých okolností otřást a přetvořit.

CITÁT Z KNIHY:

První dějství

Lady Windermerová
Můj manžel - co má s takovou ženskou společného můj manžel?

Vévodkyně z Berwicku
Viďte! Taky se ptám. Je u ní pečený vařený, kolikrát se zdrží celé hodiny, a když je u ní on, není ona pro nikoho doma. Ne že by ji navštěvovalo mnoho dam, to ne, ale hromadu přátel má mezi prostopášnými mužskými - můj bratr, vzpomínáte si, je jeden z nich - a to vrhá na chudáka Windermera ještě horší světlo. Vzhlíželi jsme k němu jako ke vzornému manželovi, ale tohle už mu nikdo neodpáře. Moje neteřinky - znáte přece Savillovic děvčata - takové milé puťky - ošklivé, děsně ošklivé - ale hodné a slušné - celé dny vysedávají u okna a štrikují, pletou takové ty ohavné věci pro obecní chudinu, což já pokládám za velice užitečnou činnost za našich příšerných socialistických časů, a ta hrozná ženská si najala dům v Curzon Street, zrovna proti jejich oknům - a byla to taková slušná ulice! Já nevím, kam to spějem.
A ony mi říkaly, že Windermere tam zajde čtyřikrát i pětkrát týdně, vidí ho na vlastní oči. Nedalo jim to - žádné klepny to nejsou, ale - to se rozumí - roznesly ho po celém Londýně. A nejhorší na tom je, že ta ženská, jak se mi doneslo, musí z někoho ždímat spoustu peněz, protože když přišla do Londýna, je to půl roku, neměla nic, co by stálo za řeč, a teď má fantastický dům v nóbl čtvrti, každé odpoledne se projíždí v parku kočárem, ti poníci jsou její - a to všecko - zkrátka to všecko od té doby, co se zná s chudákem Windermerem.

Druhé dějství

Vévodkyně z Berwicku
Milá Markéto, zrovna jsem si tuze pěkně popovídala s paní Erlynnovou. Hrozně mě mrzí, co jsem vám o ní odpoledne napovídala. Musí to být slušná žena, když jste ji pozvala vy. Je taky velice atraktivní, a na život se dívá rozumně. Řekla mi, že zásadně neschvaluje, když se lidé žení a vdávají víckrát než jednou, takže už vůbec nemám o chudáka Augusta strach. Nechápu, proč ji lidé pomlouvají. To ty moje strašné neteře - ta Savillovic děvčata - ty pořád přemílají nějaké skandály. (...)