Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Plná bedna šampaňského. K vydání připravila v roce 2004 Slávka Kopecká. Předmluvu napsala Dana Zátopková. Celkový počet stran: 151. ISBN: 80-86631-15-X.

HLAVNÍ POSTAVA:

Emil Zátopek

DĚJ:

Povídka vypráví o jednom z nejlepších českých vytrvalostních běžců a světové legendě Emilu Zátopkovi.

Narodil se v desetičlenné rodině na Moravě. Měl pisklavý hlásek, a tak se většinou stával terčem posměchu spolužáků. Jediná chvíle, kdy si ho v dětství vážili, bylo jeho vítězství při vytrvalostním běhu. Také se rád do všeho šťoural. Dětství však rychle uběhlo a on musel nastoupit do Baťovy školy práce. Protože nebyl průbojný, dostal se na nejhorší práci, do gumáren. Ve dne 10 hodin pracoval, večer chodil 3 hodiny do školy. Později nastoupil do pokusných dílen, nejhorší části továrny. Pracoval s lihem, rtutí a dalšími nebezpečnými látkami.

Jednou se ve Zlíně pořádal běh, pro Baťovy zaměstnance povinný. Zátopek běžet nechtěl, ale musel. Nakonec skončil druhý, před ním byl jen trénovaný atlet. Rozhodl se, že se chce v běhu zlepšovat. Dobrovolně nastoupil na těžší práci a začal vymýšlet nové způsoby tréninku.

Vyhrál své první závody. Dostal se do armády, kde se rozvíjel sport. Na trénink mu však mnoho času nezbývalo. Jen po večerech a mnohdy i na úkor studia. Některé závody se vydařily, jiné zase ne. Začal se ale zlepšovat. Překonával československé rekordy. Byl pozván na utkání se světovým rekordmanem Finem Viljo Heinem. Závod byl celou dobu vyrovnaný, dokonce se i předbíhali. Ke konci se dostal do vedení Hein, ale nakonec vyhrál Zátopek, byť jen o nepatrný kousek. Za rok vyhrál zlatou medaili v Londýně, další běh, olympijský, však vynesl "jen" stříbro. Angličané o něm tvrdili, že má "Big competition spirit" - ducha pro velké závody. Říkali mu "česká lokomotiva".

Celý život měl k běhu nějakou práci. Byl i v kanceláři ministerstva, takže cvičit chodil po večerech. Musel i přelézat plot již zavřeného stadionu. Nakonec ho přeložili do ATK - Armádního tělovýchovného klubu.

Vzal si pod křídla nadaného sportovce Stanislava Jungwirta. Na další olympijské hry nechtěl odletět bez něj, ale zanedlouho už oba z letadla pozorovali Finsko, dějiště 15. letních olympijských her. Slíbil, že vyhraje dvě zlaté medaile. Proto se radši přihlásil do tří závodů. První závod byl běh na 10 kilometrů. Celou dobu se ho držel atlet Mimoun, Alžíran startující za Francii. Díky své taktice ho však vyřadil a první zlato bylo jeho. Druhý běh měřil 5 kilometrů. Asi padesát atletů rozdělili do tří skupin. V první Němec Shade překonal světový rekord, ve druhé zase Mimoun, ten francouzský. Emil Zátopek startoval ve třetím rozběhu. Pomohl Američanovi Stonovi a snažil se pomoci i rusovi Sašovi Anufrijemu. Skončil však třetí. Do finále se nicméně dostal. Po startu doběhl první skupinu. Snaží se ulehčit také Němci Shadovi tím, že povede běh. Ten mu ale nevěří a do vedení ho nepouští. Vedoucí pětka: Shade, Reiff, Zátopek, Mimoun a Chataway. Reiff se snaží skupině utéct, ale zbytek ho dohání. Po tomto kroku mu došly síly a odpojuje se z vedoucí skupinky. Zazněl gong. Jsou v posledním kole. Emil si všimne, že už ostatní neběží tak ladně a řekne si, že jsou vyčerpaní. Vyběhne tedy a začne se soupeřům vzdalovat. Probíhá cílem. Druhá medaile je jeho. Svůj slib splnil. Má dvě zlaté medaile. Pokusí se ale získat i třetí...

Jeho posledním během je maraton. V něm se dostal do vedení spolu s dvěma zkušenými běžci maratonu. On sám ho běžel prvně. Angličan Peters ze začátku nasadil moc rychlé tempo, a tak musel závod skončit. Ve vedení tedy je jen Zátopek a Švéd Jansson. Ten však na dvacátém kilometru zpomaluje, a tak Emil zůstává ve vedení sám. A sám zůstal po zbytek závodu. Po vyběhnutí a seběhnutí kopečku vběhl na stadion za mohutného potlesku. Dokázal to. Získal tři zlaté olympijské medaile.

I když dnes byly všechny jeho rekordy překonány, zůstává vzorem mnoha sportovců. Emil Zátopek - synonymum pro statečnost, dobrosrdečnost a vytrvalost.