Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ POSTAVY:

Ota Pavel; porybný František Záruba

DĚJ:

V Buštěhradu byly dva rybníky. Starý a nový. Ten nový se Otu Pavlovi moc nelíbil, měl kamenné břehy. Ale ten nový - rybník jedna báseň! Plavali v něm nádherní kapři. A ještě byli přikrmováni mlátem z nedalekého pivovaru. Ota potřeboval nějakého ulovit. Byl už doma sám s maminkou (zbytek rodiny byl v koncentráku) a potřebovali maso na výměnu za mouku a chleba. Začal tedy sledovat ryby, aby věděl, kde plují. Už si na ně nachystal proutek. Ale nejprve musel poznat nepřátele, kterými byli lidé. Němci, kteří za okny svých domů jedli kapry a poslouchali muziku, udavači, ale především František Záruba, místní porybný. Musel vědět, kdy je doma a kdy hlídá u rybníka.

Když měl vše vypozorované, rozhodl se zkusit ulovit kapra. Došel v rybníku v momentě, kdy si byl jist, že tam bude bezpečno. Byl tam jen pan Oplt, jenž měl jedno oko skleněné a pokuřoval. Ota si vylezl na vrbu, dal na háček těsto a nahodil. Nemusel dlouho čekat a ryba zabrala. Ale jaká! Když ji vylovil, chytil ještě jednu a obě strčil do brašny a utíkal domů. Maminka mu dala za kapry pusu.

Byl již čtvrtý rok války a jídla ubývalo. A radosti také ubylo. Někdo ho nahlásil. Ještě pár kaprů chytil. Už to nebylo jako předtím. Měl strach. Ale i přes ten se rozhodl, že kaprovi, kterého mají doma v kádi, donese bratříčka a sestřičku. Vše bylo jako vždy, pan Oplt kouřil a kapři se proháněli u hladiny. Když nahodil na druhého kapra, tak zaslechl hlas pana Záruby: "Stůj! Stůj, darebáku!"
Pan Oplt mu řekl, ať se zamkne do kůlny. Po hodině čekání z ní mohl ven. Šel spát raději pod stromy, kdyby ho někdo hledal. A měl štěstí.
Když ráno přišel domů, maminka mu řekla, že u nich včera byli četníci a hledali ho. Musel slíbit, že už nebude chodit na ryby.

Četníci už nepřišli. Pavlovi se dozvěděli, že Záruba řekl na stanici, že si to vyřídí sám, když je porybný. Jednou ale šel okolo rybníku s proutkem a řekl si, že něco ulovit zkusí. Sedl si na místo, kde bylo vidět na všechny tři příchodové cesty k rybníku. Kdyby ho někdo načapal, měl jak utéci. Nahodil a díval se do vody. Po chvíli se mu něco začalo nezdát. Zvedl hlavu a mířili k němu dva cizí muži. Z levé a pravé cesty. Zahodil prut a běžel tou jedinou možnou - prostřední, která vedla ke škole. Z oken vykukovaly hlavy a pozorovaly ho. Vtom však před sebou spatřil porybného Zárubu. Ten ho zatáhl pryč od očí zvědavců a přikázal mu, aby křičel. Po chvíli Ota pochopil proč. Aby zvědavci slyšeli, že dostal co proto.

Poté, co přestal křičet, se ho Záruba zeptal, jestli mu píše táta z koncentráku. Zavrtěl hlavou. "A bráchové?" pokračoval porybný. Ota znovu zavrtěl hlavou. Pan Záruba mu pak poradil, aby chodil lovit za tmavých nocí do nového rybníka, tam ho prý nikdo neuvidí a prý tam jsou i chutnější ryby. Pak mu poručil, aby kulhal až domů. Když Ota vyrazil, tak na něj ještě zavolal: "A do těsta přidávej kaprům anýz. Mají to rádi a rychle berou."