Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Academia v Praze roku 2007 (1. vydání tamtéž). Počet stran: 109. ISBN: 978-80-200-1515-0.

ZÁKLADNÍ INFORMACE:

• příběh je vyprávěn v ich-formě
• odehrává se před, při a po druhé světové válce
• v sedmi povídkách autor vzpomíná na dětství a hlavně na svého tatínka, jaký to byl prima chlap
• autor se snaží ukázat situaci Židů v temných letech (v době protektorátu)

POSTAVY:

Otto Popper (Ota Pavel) - malý chlapec, jenž vypráví o svém tatínkovi
tatínek - Žid; milovník rybaření a přírody; obdivovatel nádherných žen; ambiciózní obchodník; jedinečný otec
maminka - křesťanka; přátelská a chápavá, v příběhu však má menší roli
strejda Prošek - pytlák; příbuzný rodiny; majitel psa Holana; starší pán
pes Holan - vlčák až vlk; patří Proškovi; sehrál důležitou roli při lapení srnce

OBSAH:

V první povídce Nejdražší ve střední Evropě touží maminka odjet do Itálie, protože nikdy neviděla moře. Tatínek však chce koupit rybník. Náhle potkává svého známého doktora Václavíka, jenž mu nabízí svůj rybník za deset tisíc. Tatínek nabídku okamžitě přijímá v domnění, že je plný obrovitých šestikilových kaprů. Jenže posléze při výlovu zjišťuje, že se v něm nachází jen jeden, ten kapr, kterého tam zahlédl, když od Václavíka rybník kupoval.
Když si to šel s doktorem boxersky vyřídit, služka mu řekla, že odjel za těch deset tisíc do Itálie.
Tatínek byl zaměstnán u firmy Elektrolux. Jednou do jeho firmy přišel pan Václavík, že jeho žena prý potřebuje novou ledničku. Nyní si tatínek našel dokonalou příležitost se pomstít, a tak mu prodal ledničku za deset tisíc a něco, jenže bez vnitřku, aniž by o tom doktor věděl. Tatínkovi se vlastně ty peníze za rybník vrátily zpět.

Ve druhé povídce Ve službách Švédska najde tatínek zalíbení v paní Irmě, manželce generálního ředitele švédské firmy Elektrolux Františka Korálka. Maminka si z toho nic nedělá, protože tatínek beztak u paní Irmy nemá šanci - nemá totiž ani americký bourák ani luxusní dům.
Poté se tatínek stal obchodním zástupcem a celé rodině se začalo vést lépe, za deset dní prodal 31 vysavačů, čímž se stal mistrem republiky u firmy, získal spoustu darů a pořídil si novou káru. A to všechno kvůli Irmě. Bohužel při jmenování mistrem světa udělal protispolečenské gesto, sebral kuře a počal jej barbarsky jíst. Ostatní to po něm opakovali, leč v čele tabule, kde byli prezident a generální ředitelé firmy i s paní Irmou, zavládl mrazivý pohled. I tatínek si uvědomil, jakou udělal chybu.
Poté se obchodně seznámil s malířem Nechlebou, jenž chtěl koupit ledničky. Nechleba, který mu ukázal své obrazy, jež se tatínkovi velice zamlouvaly, mu nabídl, aby ho ještě někdy navštívil.
Jednou se o něm zmínil v práci a generálního hned napadlo, aby namaloval jeho ženu Irmu. Tatínek si to vzal hned do parády, jelikož měl s Nechlebou přátelské vztahy. Bál se však mu to jen tak oznámit, proto mu to trvalo celý rok, až jednou při rybách mu o tom pověděl. Malíř byl nadšený a chtěl Irmu vidět. Ovšem když mu ji přivedli, odmítl ji malovat, nelíbila se mu! Pro tatínka to byl konec, hrozil mu vyhazov, naštěstí jej zachránil fakt, že byl v uplynulém roce světovým šampionem.

Ve třetí povídce Smrt krásných srnců se zachce tatínkovi po srncovi, aby se jeho synové, Hugo a Jiří, pořádně najedli, než odjedou do koncentračního tábora.
Jednou připluli k převozníku Karlu Proškovi, u něhož se na nějaký čas zabydleli. V okolí se prý putovali srnci, a tak se rozhodl vypůjčit si Proškova vlčáka Holana jako pomocníka při lovu. Holan s ním nechtěl, ale nakonec si dal říct. Dalo to velkou práci srnc najít a také vyhnout se Němcům - bylo to přeci jen pytlačení, k tomu ještě židovské, ovšem díky Holanovi se to podařilo a oni ulovili nádherného srnce. Kluci se ještě dosyta najedli, než odjeli, a po letech se vrátili živí a více méně zdraví, akorát Jiří měl jen 40 kg. Možná že jim právě ten srnec zachránil život!

Ve čtvrté povídce Kapři pro wehrmacht se jedná o tatínkův rybník, tedy už bývalý, jelikož mu byl na začátku okupace zabaven. Žid neměl právo vlastnit rybník. Tatínek však chce za každou cenu vylovit kapry, nechce je vidět v německých prackách. Chodí tam proto každý den a každou noc, hledá tu správnou příležitost.
Jednoho dne zde spatří několik esesáků, jak vylovují pár kaprů. Když tatínka uvidí, hodí po něm kapra a vysmějí se mu, tatínek ale důstojně odejde.
Posléze jsou dva jeho synové povoláni do lágru, rodina jim tam, kdykoliv může, pošle balík, nejmladší Otta zatím žebrá po domech. Poté i tatínek dostal předvolání do koncentráku...
Poslední tatínkovu noc před Vánocemi udělali se živořením amen, tatínek se rozhodl vylovit rybník. S pomocí svého syna jej nakonec vyprázdnili celý. Kapří maso pak Otta nosí po sousedech, kteří mu za to dávají jiné jídlo.
Příští rok přijíždí na výlov rybníka wehrmacht, zpívá se, hraje se, leč za chvíli se zjistí, že rybník je úplně prázdný! Otta se potají směje, jak tatínek-Žid Němcům vypálil rybník.

V páté povídce Jak jsme se střetli s Vlky soutěžili tatínek, Otta a pan Prošek s Vlkovými, kdo uloví více štik. Nakonec chytili tři kousky, tatínka pak napadlo, že kdyby je dali do vozíku a pod ně něco narafičili, vypadalo by to mnohem lépe. Když dorazili k Vlkovým, kteří měli na dveřích pět kousků, pochlubili se svým úlovkem. Aniž by o tom Vlkovi tušili, dali jim podle tatínka na prdel.

V šesté povídce Otázka hmyzu vyřešena tatínek shání po válce možnost obživy, z firmy Elektrolux byl za války vyhozen, a tak žil jen z prodeje spon na ypsilony, mastí proti svrabu a reklamních skřínek.
Jednou ho požádal inženýr Jehlička, jestli by nechtěl prodávat mucholapky u firmy BOMBA-CHEMIK. Tatínek se viděl, jak toho využije, aby se v něm opět probudil ten obchodní duch jako před lety. Už když to vypadalo, že začnou žně, skončilo to - mucholapky byly totiž k ničemu. Mamince nakonec přiznal, že to byla hloupost.
Po létech se toho ujmuli Holanďané a proslavili se tím po světě, bohužel tatínek to už mohl sledovat jen z nebe.

V sedmé povídce Králíci s moudrýma očima se tatínek začal starat o králíky, prodali chatu a koupili si domek u Radotína, a tak i s rodinou měl spoustu času. Tatínek se o ně s péčí staral, jednou mu z králíkářského spolku namluvili, že prý tetovaný králík by mohl získat hromadu cen a peněz. Povolal na to i odborníka, který vytetoval stovky králíků. A když už byli takhle připravení, sebral je a odvezl před rozhodčí komisi ke Karlštejnu. Jenže těm se králíci nelíbili, neprodal nic, celý rozhořčený je pustil do přírody, aby se jich zbavil, ale ti se ho nepustili, třeli se mu o nohy. Nakonec od nich musel utéct sám.
Jakmile dorazil na nádraží, zjistil, že nemá ani halíř, byl tak nucen jít po svých. Byl však ze všeho takový otrávený, už si ani nehvízdal ani nezpíval jako při každé štrece.
Ráno dorazil domů schvácený, držel se za srdce, maminka musela zavolat sanitku. Tatínek však nechtěl do nemocnice, nadával jim, pak se jim u vrat vytrhl a odešel do domu zpátky. Po chvíli se vrátil s cedulkou, kterou pověsil na vrata. Stálo na ní "Přijdu hned", leč už nikdy nepřišel.

KOMPOZICE:

Řekl bych, že se jedná o prolínání času. Autor sice vypráví od počátku do konce, avšak chvílemi zabrouzdá do poválečných let a pak se zase vrátí nebo třeba jeden příběh nahradí jiným (místo chycení srnce dá poté ten o lapení ryb).

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Jedná se o úžasné dílo, o vrchol Pavlovy tvorby na sklonku jeho života.
Zalíbil se mi zejména střed knihy, jak tatínek lovil srnce a vylovoval kapry. Všechno dělal ve strachu, aby jej Němci nechytili, věděl, že se může jen tak objevit nějaký strážný a jeho život bude zpečetěn.
Dílo mě tedy určitě dost zaujalo a byla by škoda si ho někdy nepřečíst znovu.