Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hl. postavy
Leo Popper (později Pavel), Karel Prošek, maminka, bráškové, vypravěč = syn Ota Pavel

Soubor povídek
Nejdražší ve střední Evropě, Ve službách Švédska, Smrt krásných srnců, Kapři pro wehrmacht, Jak jsme se střetli s Vlky, Otázka hmyzu vyřešena, Králíci s moudrýma očima

Otec Oty Pavla po nevalné kariéře prodejce hasících přístrojů domácí výroby, dostává pracovní příležitost u firmy Elektrolux. Jako obchodní zástupce prodává ledničky a vysavače. V obchodu se mu velice dařilo, vymanil rodinu z bídy. Maminka toužila po dovolené v Itálii. Tatínek však rozhodl, že za ušetřené peníze koupí rybník. Pan doktor Václavík se mu nabídl, že prodá rybník s kapry velkými jako telata za deset tisíc korun. Tatínek nadšeně souhlasil.
Když přišel na podzim výlov rybníka a všechna voda byla vypuštěna, zjistil tatínek, že v rybníce je pouze jeden šestikilový kapr, kterého mu pan doktor ukázal. Tatínek se rozzuřil a běžel panu Václavíkovi vynadat, když však dorazil k jeho vile, služebná mu oznámila, že pan doktor odjel do Itálie.
A tak měla rodina Pavlových na Vánoce k večeři nejdražšího kapra ve střední Evropě.
Čas plynul, až jednoho dne se otevřely dveře tatínkovy kanceláře a v nich stál pan doktor Václavík. Tatínek se tak tak udržel, aby mu nevynadal. Pan doktor sháněl pro svou ženu ledničku. Tatínek mu velice ochotně předvedl celou nabídku. Pan Václavík byl velice spokojen, nejvíce se mu zamlouvala ta s mramorovou deskou navrchu. Tatínek ho, poté co měl pan doktor už špičku z těch pár štamprlí, které mu v kanceláři nalil, přesvědčil, že mu dovezou lednici až do domu, ale musí předem zaplatit 10 350,- Kč. Pan doktor zaplatil a spokojeně odešel. Domů mu však tatínek poslal lednici bez vnitřku, ale s mramorovou deskou navrchu. Pan Václavík tedy na oplátku koupil nejdražší bednu na králíky ve střední Evropě.
Ve firmě Elektrolux zaznamenával tatínek nevídané úspěchy. Stal se mistrem republiky v prodeji a brzy dosáhl i světového titulu. Jeho život se od základů změnil. Nakupoval drahé oblečení a "jezdil" v americkém bouráku. Velice se mu líbila paní Irma, manželka generálního ředitele Františka Korálka.
Při chytání ryb u Berounky se tatínek seznámil s proslulým malířem Vratislavem Nechlebou. Když poté na jednom z banketů firmy padlo jeho jméno a tatínek jej označil za svého přítele, porostl tak v očích pánů kolegů i na společenském žebříčku, neboť jméno Nechleba bylo pojmem. Paní Irma nesmírně toužila po tom, aby jí Nechleba zhotovil portrét, tatínek začal veškerý čas trávit nad knihami umění a v ateliéru, jen aby přítele přemluvil, aby namaloval paní Irmu. To však nebylo vůbec jednoduché, Nechleba ženy téměř vůbec nemaloval, nanejvýš slavnou Lukrecii. Tatínek o Irmě neustále básnil, o její nadpozemské kráse. Malíř si nechal nakonec paní Irmu předvést, ale její načančaností a umělou krásou naprosto pohrdal a tak se rozhodl, že ji malovat nebude.
Po tomto nezdaru se tatínek přestal zabývat uměním a navrátil se ke své profesi.
Vypukla válka, byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Rodině se přestalo dařit, odjeli na chalupu převozníka Karla Proška. Za války zabavili tatínkovi buštěhradský rybník. Lesy se jen hemžily esesáky. Jeho dva bratři jsou povoláni do koncentráku. Rodině se stále přitěžuje. Táta schovává hvězdu jude, od starého Proška si půjčuje vlčáka Holana a i přese všechna rizika uloví srnce aby pomohl rodině a nakrmil tak hladové krky třech synů.
Po Vánocích měl do koncentráku odejít i otec. Den před odjezdem se se svým nejmladším synem Jirkou rozhodl vylovit zabavený rybník. Vylovené kapry poté s lidmi z vesnice vyměnil za jídlo a tím alespoň částečně zabezpečil rodinu.
Po válce tatínek opět propadá rybaření. Posléze se vrací i k obchodu. Prodává mucholapky, opět se daří. I svého syna zasvěcuje do tajů obchodu a sní o tom, že sám se bude specializovat na oblast Čech a syna vyšle na Moravu.
Náhle však přichází zvrat, obchod se bortí, tatínkova kariéra obchodního zástupce končí v nenávratnu. Za ušetřené peníze si koupí nový domek u Radotína. Peníze dochází. Tentokrát se otec rozhodne zbohatnout na králících, máma chová krocany a slepice. I tato podnikatelská činnost však končí fiaskem.

Ota Pavel dokázal v jedné jediné knížce zachytit komické příběhy a zároveň strastiplné a bolestné. Je jedním z mála autorů, který se dokázal věnovat jak útrapám války, tak i době veselí a štěstí. To jen svědčí o jeho uměleckých kvalitách.

CITÁT Z KNIHY

„Co jste vyváděl?“
„Karle, kde je Holan? Je tam kapitální kus, srnec jako tele.“
„Já bych to, pane, nedělal. Odpoledne tady šli Němci někam na hájovny. Celá skupina. Měli na krku malé kulomety.“
„Říkal jsi, že mi půjčíš toho svýho psa.“
„Když s vámi půjde. Holane!“
Holan vylezl zpod dříví. Stoupl si a díval se na Proška.
„Půjdeš s ním a budeš dělat, co ti řekne! Rozumíš?“ A k tatínkovi:
„Nakonec mu vezmete hlavu do dlaní a řeknete: Holane, běž! O víc se už starat nemusíte.“
Prošek šel k chalupě a zavřel za sebou dveře, aby Holan pochopil, že má teď jiného pána.
Holan si sedl a prohlížel si tatínka obaleného bahnem, ve svém životě takové strašidlo neviděl. Pak ho poznal, zavrtěl ocasem, vstal a tatínek myslel, že má vyhráno. Ale mýlil se. Holan si zase sedl a čekal, že mu tatínek hodí jako obvykle pár pražských buřtů.
„Holane, pojď se mnou. Ty se přece pamatuješ na buřtíky, co jsem Ti vozil. Pojď, kamaráde.“
Holan seděl, jenom mrkal očima a prohlížel si dál mého tátu. Bylo jasný, že s ním nepůjde, nešel nikdy s nikým. Můj tatínek ho znovu prosil, jako neprosil nikdy nikoho, ale marně. Říkal mu Holane, Holanečku, ale bylo to zbytečný. Pak už začínal být zoufalý a byl na pokraji toho stavu, kterému se říká šílenství. Vyndal z kapsy tu malou plátěnou hvězdu Jude a ukazoval ji Holanovi a křičel:
„Já jsem teďka žid a žádný buřty nemám. Sám bych nějaký potřeboval. Jsem žid a potřebuju pro mý báječný kluky maso a ty mi ho musíš opatřit!“