Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

JAZYKOVÉ ZPRACOVÁNÍ:

Celé dílo provází jednoduše vyprávěné příběhy většinou v ich-formě s použitím hovorového jazyka: mouchy nechcípají, jděte do prdele s takovým zázrakem; cizích slov: Made in Sweden.
V díle se také objevují významové zkratky, například lidická tragédie je vystižena takto:
"My jsme viděli Lidice hořet, my jsme slyšeli Lidice přes kopec křičet, já chodil s Příhodou do školy a najednou bylo jeho místo v lavici zoufale prázdný."

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Kniha je sbírkou autobiografických próz, jejichž klíčovou postavou je tatínek Oty Pavla Leo Popper. V knize zachycuje útrapy války, ale stejně dobře píše o veselí a radosti v životě. Líčí zde také svůj obdiv k tatínkovi, velkému snílkovi a dobrodruhovi, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději. S něhou vzpomíná na maminku, statečnou ženu, jež dokázala s nadhledem přijímat různé tatínkovy výstřelky. Z celé knihy je patrný silný autorův vztah k přírodě, k rybaření, sportu a rodné zemi.

JAKÝ PROBLÉM DÍLO ŘEŠILO:

V knize hraje velkou roli vztah člověka k přírodě a vůbec vzájemné vztahy mezi lidmi. Je zde vylíčena pohoda v životě židovské rodiny, ale také její osud ovlivněn německou okupací.

UKÁZKA, KTERÁ MĚ ZAUJALA:

Holan seděl, jenom mrkal očima a prohlížel si dál mého tátu. Bylo jasný, že s ním nepůjde, nešel nikdy s nikým. Můj tatínek ho znovu prosil, jako neprosil nikdy nikoho, ale marně. Říkal mu Holane, Holanečku, ale bylo to zbytečný. Pak už začínal být zoufalý a byl na pokraji toho stavu, kterému se říká šílenství. Vyndal z kapsy tu malou plátěnou hvězdu Jude a ukazoval ji Holanovi a křičel:
"Já jsem teďka žid a žádný buřty nemám. Sám bych nějaký potřeboval. Jsem žid a potřebuju pro mý báječný kluky maso a ty mi ho musíš opatřit!"

...Oči psa a člověka se střetly. Dívaly se na sebe dlouho, snad celý věk, světla v nich zhasla a rozsvěcovala se, a co si říkaly, to se nikdo nedoví, protože oba jsou mrtvi a kdyby byli živi, nikdo by to nevěděl, protože oni sami to nevěděli. Snad nadávali na psí život, snad na židovský, ale to je všechno snad. Holan vstal, protáhl se a šel líně jako převoznický pes za mým tatínkem, jako by mu od jakživa patřil.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Děj se odehrává na Křivoklátsku a u řeky Berounky před válkou a během ní.

HLAVNÍ POSTAVY:

Leo Popper - tatínek; člověk plný vitality, posedlý svými sny a touhami, nedá se odradit neúspěchy a znovu se pouští do nových a málo nadějných podniků
Maminka - vedla děti k lásce k vlasti, byla velice laskavá a měla pochopení pro tatínkovi prohřešky
Strejda Prošek - člověk naprosto srostlý s přírodou, král pytláků, u něhož celá rodina trávila víkendy a prázdniny

OBSAH VYBRANÝCH POVÍDEK:

Nejdražší ve střední Evropě
První povídka v knize, která vypráví o tatínkově lásce k rybaření - ta však vyvrcholí, když se tatínek rozhodne koupit celý rybník. Jel se tedy podívat s doktorem Jakubčíkem (od něho ho měl kupovat) na ten rybník. Když tam dojeli, pan doktor Jakubčík hodil do vody žemli a hned se u ní objevil šestikilový kapr a snědl ji. To tatínkovi stačilo a rozhodl se rybník koupit. Celou dobu se o něho staral, chodil dávat rybám jídlo, a když se blížil podzim a s ním i výlov, rozhodl se uspořádat velkou akci. Pozval všechny své známé k rybníku na výlov, ale z rybníka - místo mnoha ryb, které jim měly přinést peníze - byl vyloven pouze jeden šestikilový kapr. Tatínek šel za panem doktorem Jakubčíkem, aby se zeptal, co to mělo znamenat, ale služka jim řekla, že odjeli do Itálie. Pak uběhlo mnoho let a pan doktor Jakubčík se objevil v tatínkově kanceláři, že by chtěl novou lednici. Tatínek mu doporučil nejnovější model, ale musí být za něj zaplaceno předem. Tak pan doktor Jakubčík zaplatil a odjel domů s tím, že mu lednici dovezou. Tatínek sehnal ve skladu starou vyřazenou lednici bez chladiče a všeho vybavení. Když ji však měl montér u pana doktora zapojit, utekl, že s tím nechce mít nic společného. Pan doktor volal tatínkovi, co to má znamenat a ten mu řekl, že to je to samé jako s rybníkem: Navenek taky vypadal pěkně, ale vevnitř nic nebylo.

Pan doktor Jakubčík si to tenkrát nejel vyřídit s tatínkem boxerským způsobem, ani tatínka nežaloval. Ale museli mít u Jakubčíků smutný večer, stejně jako my u výlovu rybníka. Vždyť pan doktor koupil nejdražší bednu na králíky nejen v Čechách, ale v celé střední Evropě.

Kapři pro wehrmacht
V této povídce vypráví Ota Pavel o tom, jak tatínkovi zabavili Němci jeho rybník. On k tomu rybníku však neustále chodil a díval se na své kapry, jak rostou a kolik jich přibývá. Jednoho dne k nim domů přišli Němci hledat zbraně a tatínek musel rozbít českou bystu, za kterou dal jejich poslední peníze a také dva z jeho tří synů byli posláni do koncentračního tábora. Tatínek proto v noci vzbudil malého Otu a šli spolu na rybník, kde do ledu udělali díru, aby se kaprům lépe dýchalo. Když začali kapři k díře připlouvat, začal se s nimi tatínek mazlit a rozhodl se, že je tam Němcům nenechá. Spolu vylovili celý rybník a všechny ryby donesli domů. Pak je postupně vyměnili s kupci za jídlo a tatínek odjel do koncentračního tábora. Když se Němci rozhodli vylovit rybník, nic v něm nebylo a nikdo to nedokázal vysvětlit.

Zpočátku velká sláva, na hrázi vyhrávala kutálka a všechno vypadalo slibně. Ale v rybníce nic nebylo a nikdo si to nedovedl vysvětlit. A já tenkrát myslel na to, že ta muzika vlastně hraje na počest mýmu tátovi, který s Davidovou hvězdou na kabátě vypálil Němcům rybník.

Jak jsme se střetli s Vlky
Povídka, která velmi dobře vystihuje tatínkův charakter, patří už k poválečnému období. V něm celá rodina odjede k strýci Proškovi do Luhu. Ten jim pověděl, že je v rybníku mnoho štik, a tak se tatínek i s už 16letým Otou vydali rybařit. To, kolik je v rybníku ryb, se však rychle rozneslo a zanedlouho se tam sjeli rybáři z celého kraje. Jeden den začali soutěžit s Vlkovýma o to, kdo vyloví větší štiky. Vlkovi byli v rybaření zkušení a šlo jim to samo. Jedno odpoledne se tatínek rozhodl, že tři štiky stačí a že budou určitě větší než ty jejich. Vypůjčili si tedy vozík, naložili na něj štiky a jeli směrem k Vlkům. Na jejich zahradě však visely tři obrovské štiky a tatínek si zahanbeně uvědomil, že tentokrát prohrál a se svěšenou hlavou odešli domů bez jediného slova.

Jsme přece jedna rodina, musíme táhnout spolu. Jeli jsme se svěšenými hlavami a dobře jsme věděli, že Vlkové, kteří neřekli ani slovo, dali nám ten den podle tatínka na prdel.

DALŠÍ POVÍDKY:

Ve službách Švédska, Smrt krásných srnců, Otázka hmyzu vyřešena, Prase nebude!, Králíci s moudrýma očima