Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příběh se odehrává na přelomu 17. a 18. století ve slezské Horní Lužici - Vojeřice, Kamenec, Černý Chlum - a je napsán na motivy staré lužickosrbské legendy. Kniha je rozdělena na tři části s názvy První rok, Druhý rok a Třetí rok.

První rok
Mezi Novým rokem a svátkem Tří králů se dal čtrnáctiletý žebravý chlapec Krabat (rodiče mu zemřeli na neštovice, pak se o něj staral pastor, ale od něj utekl s "žebravými brachy", bylo mu tam těsno) dohromady s dalšími dvěma chlapci, aby sehnali něco málo do úst. Navlékli se do "kostýmů" tří králů a vyrazili po kraji kolem Vojeřic. V noci se zdál Krabatovi sen - 11 havranů na něj volalo, ať jde do mlýna na Blatech do Černého Chlumu. Toto se opakovalo ještě po dvě noci, až Krabat volání podlehl. Po krátkém bloudění našel mlýn a vešel. Tam se setkal v Černé světnici s mužem s bledým obličejem, v černém hábitu a s páskou přes levé oko. Byl to Mistr. Uložil Krabata ke spánku na jedinou volnou postel, dalších jedenáct bylo obsazených. Seznámil se tedy s dalšími jedenácti chasníky, kteří ve mlýně pracovali. Nejstarší z nich, Tonda, byl stárek.
Krabat byl ihned zapřažen do práce. Od rána do večera mleli mouku, čert ví pro koho, do mlýna nezavítal nikdy ani živáček. Jen občas v noci "Kmotříček" s plným povozem, to pak mleli jako ďasi, a se zakokrháním kohouta zmizel. Také postupně poznával své druhy - hodného a spravedlivého Tondu, slídivého čmuchala a "práskače" Lyška, silné bratrance Michala a Mertena, veselého vtipálka Andruše, Hanza, Petra, šibala Staška, Kita, mlčenlivého Kubu, hloupého a pomalého Juru, se kterým Mistr jednal jako s hadrem. Také se pomaličku seznamoval s drobnými kouzly, kterými mu Tonda, s nimž se spřátelil, ulehčoval každodenní dřinu. Jedné noci měl Krabat zase sen - snažil se z mlýna utéct, cestou ho pozorovala zvířata, kocour, kapr, havran, každé z nich bez levého oka. Bloudil, bloudil, ale nakonec se vždy zase ocitl před vraty mlýna. Pochopil, že odsud se utéct nedá. Jak říkal Jura. Děje se pouze to, co chce Mistr.
Čas plynul, až přišel Velký pátek. Tehdy byl Krabat přijat do Černé školy, splnil zkušební dobu. Byl velmi překvapen, ale vysvětlili mu, že ve mlýně jeden rok znamená tři, už mu bylo sedmnáct. Byl proměněn v havrana, usazen na tyč vedle ostatních a začala výuka. Mistr četl z knihy zaklínadel Koraktoru zaříkávadla a chlapci je po něm postupně museli opakovat a tím se je učili. Krabat pochopil, že musí dávat dobrý pozor a poctivě se učit, aby byl jako Mistr a získal moc nad lidmi. Pak slavili Velikonoce - jedli, pili, tancovali, zpívali. Občas chodili svá kouzla trénovat na tržiště, ale Mistr je měl stále pod dohledem.
Přišla zase zima, blížily se Vánoce. Chlapci byli stále zamlklejší, protivnější, podrážděnější... Měli strach. Nejvíc ze všech Tonda. V noci na Silvestra se najednou ozvala rána, výkřik...a ráno našli chlapci pod schody mrtvého Tondu, asi si zlomil vaz. Ve stodole už stála přichystána truhla. Chlapci svého druha mlčky pochovali na Opuštěné planině k řadě dalších hrobů.

Druhý rok
Mistr se objevil až na Tři krále a hned hnal celou chasu do práce. Když o půlnoci skončili a vrátili se, našli na slamníku po Tondovi nového chlapce - Vítka. A vše se opakovalo stejně jako před rokem s Krabatem. Čas běžel, chasa pracovala, Vítek se zaučoval, Mistr byl často pryč, dokonce radil saskému kurfiřtovi, aby pokračoval ve válce se Švédy. A Krabat si stále silněji uvědomoval, že Černé umění propůjčuje moc i nad králi.
Na Velký pátek byl Vítek přijat do Černé školy. A zase tu byly Velikonoce, stejně jako loni... A Krabat zase uslyšel zpěv té dívky - Kantorky, jako před rokem. Myslel na ni stále častěji. Ale také na Tondu, jenž ho před láskou varoval. Také miloval jednu dívku, Mistr se to dozvěděl, a tak ji trápil zlými sny, až z toho skočila do rybníka a utopila se. Krabat se ovšem zamiloval. Ale musel to před Mistrem utajit.
Přišly Vánoce, Silvestr, ráno našli pod schody dalšího mrtvého - tentokrát Michala, spadl na něj trám a zlomil mu vaz. Krabat už chápal, každý rok musel za Mistra jeden z chlapců zemřít, ten největší potížista. Jinak by musel zemřít on. Byl pochován do řady na Opuštěnou planinu. A v Mertenovi se něco zlomilo. Snažil se z mlýna utéct, marně. Snažil se oběsit, marně.

Třetí rok
Mistr se objevil zase až na Tři krále a hnal chasu do práce. O půlnoci našli na Michalově pryčně nového chlapce - byl to Loboš, Krabatův starý známý, žebravý chlapec. Krabat si ho hned vzal pod svá ochranná křídla. Pořád myslel na Kantorku, byl stále více nešťastný, zamlklý. Mistr ho začal podezírat, nespustil z něj oči. Vystavoval ho častým zkouškám, jen aby se chytl do pasti. A Krabat se chystal na rozhodující útok. Sblížil se s Jurou, zjistil, že není takový hlupáček, za jakého se vydával. Jura mu vysvětlil, jak by mohl s pomocí Kantorky Mistra zničit, cvičil ho, aby získal pevnou vůli a mohl se Mistrovi postavit. Blížily se zase Vánoce. Mistr nabídl Krabatovi své místo, sám chtěl odejít. Krabat však odmítl. Mistr mu vyhrožoval, odebral mu schopnost čarovat, aby si uvědomil, jak těžký je život bez kouzel, a dal mu čas na rozmyšlenou. Krabat opět odmítl. A tak dostal od Mistra poslední práci - měl si vzít lopatu a jít si vykopat hrob - blížil se Silvestr, zase musel někdo umřít. A Krabat měl opět sen. Bojoval v něm s Mistrem, přeměňovali se v různá zvířata a věci, Krabat se nakonec proměnil v kočku a Mistra-kohouta zardousil. Zvítězil. To bylo dobré znamení.
Přišel Silvestr. Do mlýna přišla Kantorka, aby si na Mistrovi vyprosila Krabata ze služby. Mistr souhlasil, ale pod jednou podmínkou. Zavázal jí oči černým šátkem a ona musela Krabata mezi 12 chasníky poznat. Chodila kolem nich tam a zpátky a pak na jednoho ukázala. Byl to on. Cítila jeho strach o ni, a to jej prozradilo. Chlapci věděli, že teď Mistr zemře a mlýn lehne popelem, proto rychle utekli do Černého Chlumu. Krabat objal svou Kantorku a vyšli do noci za nimi.

ZÁVĚR:

Kniha vypráví příběh chlapce, kterému se nejdříve z moci zamotala hlava, bylo by fajn vládnout celému světu a mít neomezenou moc. Ale taková moc může člověka i zničit. Naštěstí si to Krabat uvědomil. A jeho pomocníky byly silná vůle, odpovědnost, síla přátelství a především čistá a nehynoucí síla lásky.