Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ POSTAVY:

V románu se vyskytuje velké množství leckdy epizodních postav, ale vše se točí zejména kolem Bledyna a v prvních kapitolách i kolem Maredudda, v následujících se zase častěji objevuje Malcolm...

Bledyn ap Cynfyn - v úvodu jen kníže v Gwyneddu a Powys, později postupně král velšský, irský a anglický; statné postavy, cílevědomý, záleží mu na osudu Velšanů, nemá strach ze smrti
Maredudd, kníže z Deheubarth - mocichtivý, má rád přepych a bohatství, záleží mu na vlastní autoritě
Malcolm III., skotský král - dobrosrdečné povahy, je při těle, má slabost pro mladé Irky a dobré jídlo, irituje ho normanská rozpínavost

OBSAH:

Roku 1277 začala válka, v níž si Angličané chtěli podmanit Wales, což se jim také podařilo. Velšský vlastenecky zaměřený spisovatel Owain Glyn Jones se rozhodl napsat dílo, v němž by ukázal, že historie se mohla odvíjet i jinak...

Děj nás zavádí již do roku 1066, kdy Normané dobyli Anglii a Vilém Dobyvatel usedl na anglický trůn. Nejdůležitějším vládcem ve Walesu byl kníže Bleddyn ap Cynfyn, vládnoucí v knížectvích Gwynedd a Powys. V předmluvě se píše, že veškerý děj od tohoto místa je fiktivní. Poté, co se Normané stanou vládci Anglie, upevnil kníže Blledyn svoji moc ve Walesu a tři menší knížectví získal na svou stranu diplomatickou cestou, tedy poukázáním na společného nepřítele - právě Normany. Kníže Maredudd vládnoucí velkému knížectví Deheubarth na jihozápadě Walesu nehodlal Bleddynovi ustoupit. A tak má dojít k bitvě. Bleddyn však nechce prolévat krev velšských mužů, tak svého soka vyzve k souboji muže proti muži. Maredudd ví, že by před svými vojáky ztratil autoritu, pokud by výzvu odmítl, a tak k souboji skutečně dojde. Bleddyn v něm Mareduddovi setne hlavu a prohlásí se králem Walesu.
Jonesův Bleddyn nehodlá čekat na to, až normanské výboje zasáhnou i Wales a připravuje velký útok. Reorganizuje knížecí vojska a buduje novou královskou armádu sjednoceného Walesu. Svým soubojem s Mareduddem si král vysloužil celospolečenské uznání, ale také mu umožnilo zavést v armádě železnou disciplínu, aniž by tím utrpěla morálka vojáků. Zároveň poslal diplomatické mise do Irska s Skotska s poselstvím o normanském nebezpečí, kterému je třeba čelit útokem. Poté sám zahájil útok na příhraniční pevnost Covington a nedaleké město Shrewsbury. Shrewsbury bylo za několik hodin velšské. Pevnost Covington ale odolávala několik dní. Proto se Bleddyn rozhodl obléhání ukončit. Ještě téhož dne se však se svými muži vrátil v přestrojení za obchodníky a obhájci pevnosti byli do posledního pobiti.
Diplomaté se z Irska i Skotska vrátili s kladným ohlasem, Irové slíbili podniknout invazi na poloostrov Cornwall a Skoti vyvíjet na Anglii nátlak ze severu. Skotský král Malcolm III. navíc pozval velšského i irského krále na hrad Inbhir Nis (Inverness). A skutečně v březnu 1067 zde Malcolm III., Bleddyn ab Cynfyn a zmocněnec irského krále jednají o společném postupu proti Anglii (Normanům) a podepisují Dohodu o Keltské unii. Keltská unie je "proti-normanskou koalicí keltských národů, jež má za úkol odvrátit bezprostřední hrozbu likvidace samostatnosti keltských zemí a svobody našich národů".
Irská invaze na cornwallský poloostrov je úspěšná, Irové pronikají dále na východ a zastaví se až u hradu Salesberie (Salisbury). Velšané si podmaňují téměř celou střední Anglii, na severu se zastavují u Manchesteru, jenž se nachází na území, jež dobyli Skoti, na jihu stejně jako Irové u Salesberie a na západě u Londýna.
Psal se únor 1075, když irského krále Turdelbacha O'Briana (poznámka pod čarou uvádí, že jeho správné jméno znělo Toirdhealbhach Ua Briain), který tou dobou na dobytém území nedaleko Saleberie zavraždili anglosaští lopežníci (Anglosasové měli velmi těžkou pozici, jelikož část jejích území byla ovládána zeměmi Keltské unie a část Normany). Na osiřelý irský trůn se podařilo dosednout Bleddynovi. Wales a Irsko se tak spojili v personální unii. Irské jednotky byly začleněny do Bleddynova velšského vojska a staly se velmi důležitou posilou.
14. listopad 1076 (desáté výročí bitvy u Hastingsu) obléhaly Bleddynovy jednotky Londýn. Protože se velšský a irský král po Turdelbachově smrti snažil o přátelskou politiku k Anglosasům, mohl z anglosaských dobrovolníků vytvořit tři jednotky, jež spolu s vojenskou podporou, kterou poslal Malcolm, hráli velmi důležitou roli v prolomení obrany města. Londýn je dobyt a Bleddyn se nechává korunovat anglickým králem. Jako nový anglický král uznává nové hranice Anglie (zlomek původního území) a Normané jsou z ostrova vyhnáni.

KOMPOZICE:

Román, 693 stran, členěn do 38 kapitol. Děj se odvíjí chronologicky.

JAZYK:

V dějových částech, zejména popisech bojů, se vyskytují krátké, úsečné věty. Naopak v úvahových částech se objevují i delší souvětí. Jazyk překladu v podstatě odpovídá současné standardní spisovné češtině.

CITÁT Z KNIHY:

Bleddyn se od původce zprávy odvrátil. Uvažoval o tom, že by po Turdelbachově smrti mohl usilovat o irský trůn, avšak ani ve snu jej nenapadlo, že by to mohlo přijít tak brzy, právě teď. Nebylo tomu ještě ani půl roku, co společně večeřeli na hradě, který Bleddyn nechal postavit nedaleko Selisberie. Již tehdy spolu hovořili o nutnosti zlepšení přístupu k anglosaskému lidu, jehož příslušníci se cítili jako sevřeni nůžkami mezi keltskou a normanskou nadvládou. Již tehdy Bleddyn hovořil o nutnosti přesvědčit je o tom, že je v jejich zájmu pomoci Keltům a nejedná se jen o netaktický přesun z bláta do louže. A tady byl živoucí důkaz naléhavosti situace. Ale s tím již mrtvý Turdelbach nic nenadělá. Veškerá tíha tohoto úkolu padá na Bleddynova bedra a on cítil, že je na to připraven a podaří se mu to. Stane se irským králem a zároveň získá Anglosasy na svou stranu. Vzbudí tak sice nepříjemné podezření, ale pokud je on tím, kdo zná pravdu, nemohou jej takoví pochybovači vyvést z míry. Nehledě na to, že až jeho vojáci dobudou Londýn, zacpe to ústa i tomu poslednímu z nich. "Cymru am byth," vytanulo mu na mysli. A dávalo to větší smysl než kdy předtím.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha mě velmi zaujala. Spekulace "co by, kdyby" se mi zdají být velmi zábavnými. V knize bylo cítit autorovo nadšení pro rodný Wales, ale i Skotsko a Irsko. Časté odbočky poukazující na tradice obyvatel těchto zemí byly velmi poučné.