Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2005 (3. vydání tamtéž). Z portugalského originálu O alquimista přeložila a doslov napsala Pavla Lidmilová. Počet stran: 161. ISBN: 80-7203-697-1.

O DÍLE:

Román Alchymista (O alquimista) byl poprvé vydán roku 1986 malým brazilským nakladatelstvím a zaznamenal pouze lokální úspěch. Coelho se však nevzdal a prosadil svůj román u většího vydavatele. Kniha se postupně stala jednou z nejprodávanějších vůbec (přes 100 miliónů kopií) a byla přeložena do 71 jazyků (2011, nejpřekládanější žijící autor). Zajímavostí je, že k největšímu rozšíření došlo pomocí peer-to-peer sdílení přes protokol BitTorrent, a to se souhlasem autora (dokonce se na něm sám podílel).

Alchymista je alegorický román s pohádkovým nádechem, jehož hlavním tématem je hledání správného způsobu života, jedné z nejhlubších metafyzických otázek. Děje se tak prostřednictvím mladého chlapce, jenž se spolu se čtenářem seznamuje s autorem nabízeným pohledem na svět, a to skrze promluvy s osobnostmi, které na své cestě potká (Melchizedek, sklenář, Angličan, alchymista, generál, ...). Autor se dotýká i vztahu k Bohu, především v závěrečné části, kde mluví o Ruce, která všechno napsala. Zastává názor, že člověk se musí zcela "oddat žití", nebát se riskovat a sledovat znamení od Boha, jež lidem ukazují směr.

HLAVNÍ POSTAVY:

Santiago - mladý andaluský pastýř, hlavní protagonista románu; po setkání s tajemným starcem Melchizedekem se vzdá svého dosavadního poklidného života a vydá se do Egypta, aby naplnil svůj osobní příběh; cestou postupně přetváří svůj pohled na svět a nakonec díky své víře, odhodlanosti a vytrvalosti dosáhne vytouženého cíle
Alchymista - moudrý divotvůrce z oázy Fajjúm, Santiagův učitel; pomáhá chlapci najít vysněný poklad a posouvá ho blíže k prozření; i přes svou zjevnou nadřazenost (vlastní Kámen mudrců i Elixír mládí) zůstává lidský
Melchizedek - král ze Sálemu, mýtická postava z Bible; jeho úlohou bylo seznámit Santiaga s pojmy Řeč světa i Osobní příběh a nasměrovat ho na správnou cestu; také mu daruje zázračné kameny Urim a Thumim, které mají chlapci pomoci při rozhodování
sklenář - marocký obchodník se sklem; raději setrvává v malém, zřídka navštěvovaném krámku na kopci, než aby se vydal na pouť do Mekky, o které dříve snil; je příkladem člověka, jenž není schopen prožít svůj osobní příběh
Fatima - dívka z oázy Fajjúm, do níž se Santiago zamiluje; i přes své city k pastýři dokáže jeho i sama sebe přesvědčit, že skutečná láska by neměla nikomu bránit ve splnění životního snu

DĚJ:

Příběh začíná ve španělské Andalusii, pravděpodobně v první polovině dvacátého století (přesné datum není uvedeno). Mladému pastýři Santiagovi se zdá dvakrát po sobě stejný sen, jehož význam si nechá vyložit od cikánky. Zprvu pochybuje, zda má jejího výkladu opravdu jít hledat poklad k egyptským pyramidám - následně však potká starce, který se představí jako král ze Sálemu. Ten Santiaga poučí o Řeči světa a Osobním příběhu (= životní úděl) a nabádá ho, aby se vydal do Egypta a naplnil tak svůj osud. Chlapec prodá své stádo a přeplaví se přes úžinu do marockého Tangeru. Zde je však pro svou naivitu brzy okraden. Chce se vrátit do Španělska, ale nakonec zůstane u místního prodejce skla, u nějž nejenže nabude zpět své jmění, ale zároveň se od něj naučí mnohé o lidské povaze. Povzbuzen se opět vydává na cestu, která nyní vede přes Saharu do oázy Fajjúm. Cestou se spřátelí s Angličanem hledajícím mocného alchymistu - Angličan půjčí Santiagovi své knihy, avšak pastýř brzy usoudí, že pravá alchymie nespočívá v memorování chemických pouček. V tom ho utvrdí i samotný alchymista z oázy, jenž si za svého učedníka vybere právě Santiaga a nikoli Angličana. Ve Fajjúmu se chlapec setká i s Fatimou, do níž se okamžitě zamiluje a uvažuje, že se kvůli ní vzdá svého snu. V tom mu zabrání samotná Fátima a Santiago se vydává s alchymistou na cestu k pyramidám. Nedaleko cíle jsou zajati vojáky; během této příhody chlapec porozumí Řeči světa - alchymista ho tedy opustí a Santiago již sám doputuje do Gízy. Na znameními označeném místě začne kopat, ale nic nenachází. Po několika dnech je okraden kolemjdoucími lupiči, jejichž vůdce se vysměje jeho snažení a prozradí Santiagovi, že i jemu se dvakrát zdál sen, že v kostele v Andalusii najde poklad. Santiago porozumí a vydává se zpět domů, aby se nakonec, nyní pohádkově bohatý, vrátil do Egypta k Fátimě.

KOMPOZICE:

Alchymista je krátký román rozdělený na dvě části (plus prolog a epilog). Vyjma nezařaditelného epilogu postupuje děj chronologicky s většími časovými skoky na začátku druhé části. Autor nepoužívá princip gradace, ale spíše se soustředí na pointu jednotlivých epizod (zloděj v marocké hospodě, práce u sklenáře, v zajetí u generála atd.). V rámci hlavního tématu obsahuje první část úvod a zápletku, zatímco druhá část pokračuje v poklidném tempu a ke krizi (příchod pyramidám) a rozuzlení (rozhovor s lupiči) dochází až na posledních pěti stránkách knihy, zakončených sympatickým epilogem.

JAZYK:

Alchymista se (nejen) z hlediska jazykových prostředků v mnohém podobá Malému princi. Hlavním účelem knihy je předat poselství čtenáři, proto autor velkou měrou využívá přímou řeč, jež mu umožňuje explicitně sdělovat své myšlenky. Druhým nejčastějším typem řeči je vnitřní monolog (Slunce se na chvíli zamyslelo: ...). Alegorický příběh také vyžaduje používání symbolů (skarab jako symbol Boha; vítr jako znamení změny). Hojné personifikace dokreslují pohádkový charakter románu (Slunce rozhodlo; vítr spokojeně zahučel; Vesmír mlčí). Slovní spojení Ruka, která všechno napsala, lze chápat jako symbol i jako synekdochu. Coelho také podtrhl význam některých slov tím, že je píše s velkým písmenem (Řeč světa; Prostor; síla Lásky).

UKÁZKA:

Santiago se na příkaz generála snaží proměnit ve vítr:

"Co ode mě chceš?" zeptalo se Slunce.
"Abys mi pomohlo proměnit se ve vítr," odpověděl chlapec.
"Příroda mě zná jako nejmoudřejší ze všeho tvorstva," řeklo Slunce. "Nevím však, jak tě proměnit ve vítr."
"Na koho se tedy mám obrátit?"
Slunce se na chvíli zamyslelo. Poslouchá je vítr, a ten po celém světě roznese, že jeho moudrost je omezená. Není však možné tohohle chlapce, který mluví Řečí světa, nějak odbýt.
"Promluv si s Rukou, která všechno napsala," rozhodlo Slunce.
Vítr spokojeně zahučel a zadul silněji než kdykoli předtím. Stany se začaly vytrhávat z písku a zvířata se vymanila z otěží. Muži na skále se drželi jeden druhého, aby je nesmetly poryvy větru.
Chlapec se tedy obrátil k Ruce, která všechno napsala. Ale místo aby něco řekl, zůstal zticha, protože cítil, že i Vesmír mlčí. Ze srdce mu vytryskla síla Lásky a on se začal modlit. Modlil se jako nikdy dřív, protože to byla modlitba beze slov a bez proseb. Neděkoval za to, že ovce našly pastvu, ani neprosil, aby prodal víc skla, ani nežádal, aby žena, kterou poznal, čekala na jeho návrat. V nastalém tichu chlapec pochopil, že i poušť, vítr a slunce hledají znamení, která ta Ruka napsala, a snaží se uskutečnit svou cestu a pochopit, co je napsáno na pouhém smaragdu. Věděl, že ta znamení jsou rozeseta po Zemi a v Prostoru a že zdánlivě nemají žádný důvod či význam, a že ani pouště, ani větry, ani slunce a ani lidé nevědí, proč byli stvořeni. Ta Ruka však k tomu všemu důvod má a jen ona je s to dělat zázraky, měnit oceány v pouště a lidi ve vítr. Protože jen ona chápe, že vyšší záměr posouvá Vesmír k bodu, kde se šest dní stvoření promění ve Velké dílo.