Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2003 (1. vydání). Z portugalského originálu Onze minutos přeložila Lada Weissová. Počet stran: 200. ISBN: 80-7203-532-0.

OBSAH:

Kniha Jedenáct minut ukazuje život mladé prostitutky Marie, která jako mladé děvče nemohla najít pravou lásku. Celý její život byl tímto faktem ovlivněn, protože Marie přestala věřit, že skutečnou lásku může ještě někdy vůbec najít. Avšak stále si snila o svém princi, kterého by milovala a který by miloval ji. Jenže nikdo takový nepřicházel...

Než aby na prince čekala, rozhodla se, že mu půjde naproti, vydělala si peníze, a když se jí naskytla příležitost ve formě práce v Ženevě, neváhala a z rodné Brazílie odletěla do Švýcarska pracovat jako tanečnice.

Sliby, kterými byla ohromena, se ale nestaly skutečností a slibované peníze nepřicházely. Proto svému zaměstnavateli pohrozila soudem a ten ji hned dal velké odstupné. Avšak Marie se neměla k tomu, aby se domů vrátila s prázdnou. Proto si nechala nafotit sérii fotek pro modelingové agentury, ale žádná si ji nevybrala. Až po nějakém čase se jí jedna ozvala a poslala ji na schůzku s neznámým Arabem. Ten ji však nechtěl zaměstnat jako modelku, toužil se s ní pouze vyspat. Marie se mohla svobodně rozhodnout, nikdo na ni netlačil, ale ona si i přesto vybrala dráhu prostitutky.

Hned následující den se vydala do ulice Rue de Berne, kde se nachází množství podniků s prostitutkami, a zde začala pracovat. Pravidla byl jasná - když ji někdo pozve na skleničku, má říct buď ano, nebo ne (a ne by se nemělo opakovat více jak jednou za večer); po skleničce tanec a po něm 45 minut na hotelovém pokoji, a to vše za 350 franků, z nichž 50 jde za majitelem baru. Marie pravidla dodržovala a začala si slušně vydělávat. V baru se spřátelila s několika dívkami, ovšem žádnou skutečnou přítelkyni tady nenašla.

Vše se změnilo s příchodem Ralfa Harta, prince, o němž vždy snila. Ralf byl malíř a ohromil ji hned ze začátku, kdy viděl její "světlo". Zamilovala se do něj, on do ní taky, ale ani jeden z nich si to nechtěl přiznat, protože Marii se blížil čas jejího odjezdu domů, a Ralf nevěřil, že může vůbec milovat. Avšak překážky se lásce nekladou. Začali se více poznávat, a ačkoliv byla prostitutkou, tak se spolu dlouhou dobu nevyspali. Poprvé to spáchali až den před jejím odjezdem.

Marie po noci strávené s Ralfem odešla na letiště, stále doufajíc, že její princ přijde a řekne jí, aby zůstala, jenže on se neobjevil. Na mezipřistání v Paříži uvažovala, že by si mohla město prohlédnout, ale nakonec to zavrhla.
"Vždycky tu bude Paříž." Hlas nepatřil žádnému taxikáři nebo turistovi, patřil jemu, jejímu princi. Ralf zde na ni čekal s kyticí růží...