Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Z portugalského originálu Na margem do Rio Piedra eu sentei e chorei přeložil Antonín Pasienka, nakladatelství Argo, Praha, 1999, 172 stran

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Španělsko, Francie, 4.12.1993-10.12.1993

HLAVNÍ POSTAVY:

Pilar - žena s potlačenými sny, má strach, který si omlouvá "moudrostí", naplánovala si nudný život, během kratší doby se změní ve spontánní a otevřenou osobu, jež poslouchá své srdce a začne být takovou, jaká je, vrátí se jí víra v Boha
přítel - moudrý, zkušený

OBSAH:

Pilar žije v malé vesnici. Dopisuje si se svým přítelem z dětství, do kterého byla zamilovaná. On ji pozve na svoji přednášku. Dozví se, že ji její přítel miluje. Ona se do něj zamiluje a poznává opravdovou lásku. Začíná být sama sebou, zbavuje se předsudků a strachu, poslouchá své srdce, neváže se na své dřívější představy o životě a nechá se vtáhnout do života zázraků. On má schopnost uzdravovat, vstoupil do katolického semináře a můře z něj být kněz. Pilar vedle něj znovu objevila víru v Boha. On se vzdává svých zázračných schopností, odevzdává dar zpět Panně Marii a chce sloužit Bohu po boku Pilar.

MYŠLENKA DÍLA:

Bůh chce, abychom si šli za svými sny. Pokud odhodíme tu "Druhou" osobu, můžeme dosáhnout toho, co chceme. Ta "Druhá" je osoba, kterou my nejsme, ale udělali jsme ji ze sebe, protože jsme měli strach poslouchat své srdce.
V lásce neplatí pravidla, nemáme se snažit ovládnout city a mít strategii chování.
Sloužit Bohu se dá mnoha způsoby. Ten způsob sami cítíme - stát se knězem, vstoupit do kláštera, milovat muže nebo ženu, dělat židle...
"Nemilujeme proto, že chceme činit dobro, někomu pomáhat nebo jej chránit. Jednáme-li tak, vidíme ve svém bližním jen pouhý objekt a sami sobě se jevíme jako velkorysí a moudří lidé. To s láskou nemá nic společného. Milovat znamená cítit sounáležitost a najít v tom druhém záblesk světla Hospodinova." (mnich Thomas Merton)

CITÁT Z KNIHY:

Potkal jednou jeden muž starého přítele, který se celý život snažil dostat k penězům, ale bezvýsledně. Budu mu muset dát nějaké drobné - řekl si muž. Ještě téhož večera se ale náhodou dozví, že jeho starý přítel je bohatý a že zaplatil všechny dluhy, které si v průběhu let nadělal. Jdou do hospody, kam kdysi chodívali společně, a on platí útratu za všechny. Když se jej ptají, jak se dostal k takovému jmění, odpoví, že až donedávna s ním žil ten Druhý. Kdo je ten druhý? - ptají se všichni. Ten, kým mě naučili být, ale kým ve skutečnosti nejsem. Ten Druhý věří, že člověk musí celý život hromadit bohatství, aby na stáří neumřel hlady. Tolik o tom přemýšlí a tolik plánuje, že na život začne myslet až ve chvíli, kdy už jsou jeho dny na tomto světě sečteny. Ale to už je pozdě.

A kdo jsi ty?
Jsem ten, kým je kdokoliv z nás, když jde za hlasem svého srdce. Jsem ten, koho okouzlilo tajemství života, kdo věří na zázraky a cítí radost a nadšení ze všeho, co dělá. ten Druhý však měl strach ze zklamání, a proto mi nedovolil jednat.
Existuje přece utrpení - namítají lidé v hospodě.
Existují porážky. Ale těm se nevyhne nikdo. Proto je lepší prohrát několik bitev, když se bijeme o své sny, než být poraženi a nevědět, za co jsme se bili.
A to je všechno? - ptají se ostatní.
Ano. Když jsem to pochopil, jednoho rána jsem se rozhodl, že budu takový, jaký jsem vždy v hloubi duše chtěl být. Ten druhý zůstal v pokoji, sledoval mě, ale já jsem ho k sobě nepustil, třebaže se mi několikrát pokusil nahnat strach a varoval mě přes rizikem, které podstupuji, když nemyslím na to, co všechno by se mi v životě mohlo stát. Jakmile jsem však toho Druhého vypudil ze svého života, začala Boží prozřetelnost konat zázraky.

VLASTNÍ NÁZOR:

Každý máme v sobě tu Druhou, která se bojí dělat to, co chce, protože má strach z reakce společnosti, která příliš sní a plánuje, co kdy komu řekne, což vede k napětí a vzápětí ke strachu, který způsobí, že člověk stejně nic neřekne. Máme být sami sebou.