Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Psal se rok 1997 a v Lublani, hlavním městě Slovinska, se mladá obyčejná dívka Veronika rozhodla spáchat "konečně" sebevraždu. Nudil jí stereotyp jejího života, stále se opakující koloběh starostí a povinností. Chtěla umřít romanticky, a tak 11.11. spolykala hrst hodně silných prášků na spaní; doufala, že usne jednou provždy...
Probrala se však v místním sanatoriu Villete, o němž kolovaly ve městě hrůzné historky, které ale nebyly pravdivé. Ve Villete žili nejen blázni – lidé, kteří měli své vlastní světy – ale i dávno vyléčení pacienti, kterým se jen nechtělo zpátky mezi normální lidi a starosti, protože ve Villete se nemuseli přetvařovat a chovat se jinak tu bylo normální.

Veronika tedy svůj pokus o sebevraždu přežila, ale jak jí dr. Igor sdělil, poničila si tak silnou dávkou sedativ srdce a zbývalo jí jen několik dní života, možná týden. Měla tedy dost času na to, aby ještě stihla všechno, po čem kdy toužila, ale neodvážila se to dosud udělat. Teď už neměla co ztratit ani na co čekat.

Začala hrát ve Villete znovu na klavír a dávala do hraní celou svou duši, protože vždycky toužila být klavíristkou, ale rodiče jí to nedovolili – nevěřili, že by se dokázala hraním uživit. V sanatoriu také poznala Eduarda, který trpěl schizofrenií; zamilovali se do sebe a Veronika tak poprvé poznala skutečnou lásku. Chtěla toho najednou za poslední týden svého života tolik stihnout! Začalo jí mrzet, že si prášky zničila šanci žít zajímavý život a že brzy skutečně umře, ať chce nebo ne.

Srdeční záchvaty ji stíhaly čim dál častěji. Když měla podle lékařů před sebou posledních 24 hodin, rozhodla se aspoň se zbytkem života naložit skutečně podle svého a utekla s Eduardem ven ze sanatoria. Chtěla se ještě naposledy podívat na krásné lublaňské náměstí, do oken domu, kde bydlela, na kašnu před domem, ...

Když se o Veroničině útěku dozvěděl dr. Igor, měl v podstatě velikou radost, protože to znamenalo, že se jeho experiment podařil: Veronika vůbec neměla poničené srdce, ale byla plná hořkosti ze života, který ji nudil a nevážila si toho, že je mladá a žije. Určitě by se o sebevraždu pokusila znovu, kdyby věděla, že se jí po prvním neúspěšném pokusu nic nestalo a že může dál žít. Dr. Igor věděl, že dokud bude mít Veronika strach, že brzy zemře, bude si život užívat mnohem radostněji a bude šťastná za každou další hodinu. Dával jí denně injekce, které v těle způsobovaly reakce podobné srdečním záchvatům. Rozhodl se, že Veronice neprozradí, že je zdravá – a tím jí vlastně zachránil život. "Vědomí smrti v ní podnítilo vůli k životu..."

VLASTNÍ NÁZOR:

Líbilo se mi, jak Coelho popisoval Veroničiny myšlenky o životě, o kterém si myslela, že jí utíká pod rukama. Trochu zvláštní byl popis sanatoria Villet, ale musím uznat, že experiment Dr. Igora byl zajímavý a podle mě i pravdivý.