Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Paulo Coelho je brazilský dramatik a romanopisec...
Pracoval jako textař pro populární brazilské zpěváky, věnoval se novinařině a psal také scénáře pro televizi. Po vydání svých prvních knih se proslavil jako jeden z největších spisovatelů naší doby... Spisovatel byl za svou tvorbu vyznamenán mezinárodními cenami a v roce 1996 jej francouzský ministr kultury jmenoval rytířem Řádu a umění a literatury.

Dílo
Poutník; Alchymista; Pátá hora; U řeky Piedra jsem usedla a plakala; Ďábel a slečna Chantal; Jedenáct minut; Valkýry

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

• román (1998)
• odehrává se ve Slovinsku v hlavním městě Ljubljaně, v sanatoriu Villete
• hlavní hrdinka se rozhodla spáchat sebevraždu a spolykala 2 plata Vitriolu
• zbývá jí jen údajných sedm dní života, ale ve skutečnosti je to jen nová léčebná metoda psychiatrického ústavu

DĚJ A KOMPOZICE:

Kde je hranice mezí šílenstvím a zdravým rozumem? Mezi odlišností a fádní normalitou? Nad tím přemýšlí mladá slovinská dívka jménem Veronika, když se po pokusu o sebevraždu - otravou Vitriolem (Hořkostí) - ocitá v luxusním sanatoriu pro duševně choré. Veroniku v léčebně obklopují zvláštní lidé, blázni, ale přesto jedineční společníci. Například Mari, se kterou si povídala o životě. Mari byla kdysi právnička, která se cítila bezmocně, že na tomto světě nemůže moc změnit. Ale díky Veronice si uvědomuje, že patří do světa za branami Villete. Dále potom Eduard-schizofrenik, který se do léčebny dostal kvůli vidinám ráje. Veronika mu po nocích hrála na klavír a on byl věrný posluchač. Začala k němu pociťovat určitou náklonnost, která se postupem času změnila v lásku. Jelikož se stala předmětem výzkumu, bylo jí řečeno, že jí do konce života zbývá pouhých 7 dní. Veronika se rozhodla pořádně si ten týden užít a někoho milovat a být milována. S Eduardem a kamarádkou Zedkou prožívá léčebné procedury, ze kterých dostává záchvaty uměle vyvolané lékem Fenotalem. Zedka i Mari opustily Villete, i Eduard s Veronikou strávili svůj údajně poslední společný den za branami. Koupili si víno a opili se. Usnuli v parku a až ráno je probudil hlídač...
Veronika přežila noc, ona ani Eduard se již do Vilette nikdy nevrátili.

JAZYK A STYL:

• próza
• er-forma
• častý vnitřní monolog
• děj řazen chronologicky

HLAVNÍ POSTAVY:

Veronika, Eduard, Zedka, Mari...

CITÁT Z KNIHY:

Jednoho dne mě ty věčně stejné věci přestanou bavit, a abych jí udělala radost, tak se za nějakého muže vdám a budu si namlouvat, že ho miluji. Oba nakonec přijdeme na to jak snít o společné budoucnosti, o venkovském domku, o našich dětech a jejich budoucnosti. První rok se budeme často milovat, druhý rok už méně a počínaje třetím rokem asi budeme myslet na sex jednou za čtrnáct dní, a to pomyšlení se stane skutkem tak jednou za měsíc. A horší bude, že spolu skoro nebudeme mluvit. Já se budu snažit té situaci přizpůsobit a přijít na to, co vlastně dělám špatně - když on se o mě vůbec nezajímá, a místo aby se mi věnoval, ustavičně mluví jen o svých kamarádech, jako by to byl opravdu celý jeho svět.
Lidé nás budou považovat za šťastný pár, a nikdo nebude tušit, kolik samoty, hořkosti a odříkání se skrývá za celým tím zdáním štěstí...

"Chci ti něco povědět, dřív než mi zase řekneš, že umřeš: někteří lidé celý život marně usilují o podobný okamžik, jaký jsi prožila včera. A proto jestli máš teď umřít, umři se srdcem plným lásky."
Zedka vstala.
"Nemáš co ztratit. Hodně lidí si netroufne milovat právě proto, že je ve hře příliš mnoho věcí, příliš mnoho budoucnosti a minulosti. V tvém případě existuje jenom přítomnost."
Přistoupila k Veronice a políbila ji.

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha se mi velice líbila a odrazilo se to i na rychlosti přečtení. Člověk si u tohoto díla uvědomí spoustu věcí, že i v jeho případě tomu bylo tak jak u jedné z postav.
Zároveň vede k zamyšlení nad svým životem a dodává energii do toho dalšího...