Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Děj knihy se odehrává v roce 1997 převážně v psychiatrické léčebně ve Slovinské Lubljani, kde se po třítýdenním kómatu probírá mladá dívka Veronika. Ta se rozhodla, že nadešel ten pravý čas pro sebevraždu a ačkoli jí zdánlivě nic nechybí, spolyká čtyři tuby prášků na spaní. V sanatoriu Villete se dovídá, že si prášky nenávratně poškodila srdce a do týdne pravděpodobně umře. Veronika nejprve přemýšlí, jak svůj konec urychlit, ale nakonec se i díky několika pacientům, se kterými se zde seznámí – členkou "bratrstva" Mari, Zedkou trpící depresemi a schizofrenikem Eduardem rozhodne, že během svých posledních dnů se bude chovat jak se jí zlíbí a nemusí se ohlížet na to, co řeknou nebo si pomyslí ostatní. Nakonec se mezi Veronikou a Eduardem vyvine hluboký citový vztah a společně z léčebny v poslední den Veroničina života utíkají. Zedka i Mari jsou z ústavu propuštěny. Celou knihou je protkán příběh hlavního doktora Igora, který píše podrobnou studii, jak Hořkost, alias Vitriol ovlivňuje lidský život a na úplně poslední stránce se dovídáme, že Veronika byla vlastně jen pokusem dr. Igora => je naprosto zdravá a doktor se tak pouze snažil zjistit, zda jde pod hrozbou smrti navrátit člověku chuť do života.

CITÁT Z KNIHY:

"Jedenáctého listopadu 1997 se Veronika rozhodla, že teď – konečně! – nastala ta pravá chvíle k sebevraždě. Pečlivě uklidila pokojík, který jí pronajaly jeptišky v klášteře, vypnula topení, vyčistila si zuby a lehla si do postele. Z nočního stolku si vzala čtyři krabičky prášků na spaní. Místo aby je rozdrtila a smíchala s vodou, rozhodla se vzít jeden po druhém, protože od úmyslu k činu je daleko a ona si chtěla nechat cestu k ústupu volnou, kdyby toho náhodou začala litovat. Avšak po každém spolknutém prášku se ve svém záměru ještě víc utvrdila: za pět minut byly krabičky prázdné."

"Všichni žijeme ve svém vlastním světě. Když se ale podíváš na hvězdnatou oblohu, uvidíš, že všechny ty různé světy se doplňují, tvoří souhvězdí, sluneční soustavy, galaxie."

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi hodně líbila pro svou úvahovost a realističnost a aktuálnost. Coelho dokonale vykresluje vnitřní myšlenkové pochody jak Veroniky, tak i ostatních postav a jeho mistrná schopnost psát úvahy mě přinutila přemýšlet nad hlavní myšlenkou díla – kdo je vlastně blázen a jestli je normální jenom to, co dělá většina.