Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• pro děti mladšího školního věku

Rozmarné pohádky o lokomotivách, železničářích a jednom černokněžníkovi.
Na jednom nádraží zatoužil nejvyšší pan železničář po největší, nejdelší a nejsilnější lokomotivě na světě. Zlý černokněžník Zababa mu takovou lokomotivu vyčaruje, ale jak už to tak bývá, jsou s ní jen potíže. A tak se tato obrovská lokomotiva rozdělí na několik menších. Jsou to však mašinky pyšné a neposlušné. Snad se nakonec všechny polepší.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1967 (2. vydání tamtéž). Ilustroval Kamil Lhoták. Počet stran: 177. Počet příloh: 4.

OBSAH:

Pohádka o dlouhé lokomotivě
Nejvyšší smíchovský pan železničář si usmyslil, že chce mít největší mašinku na světě. Pan Blahoš z výtopny mu poradil, že by mu toto přání mohl splnit čaroděj Zababa, a tak se také stalo. Pyšný železničář vyjel na první jízdu, avšak mašinka byla tak dlouhá, že nezvládla zatáčku, vykolejila a pan železničář byl velice potlučený. Proto nařídil odstranit ji dozadu za nádraží na postranní kolej.

Druhá pohádka o dlouhé lokomotivě
Dlouhá mašinka se nikam nevešla a pan železničář se velice trápil. Mrzelo ho, co způsobil. Panu Blahošovi bylo líto, jak se pan železničář trápí, a tak se rozhodl jet za čarodějem Zababou, aby si vzal dlouhou mašinku zpět. Ten to však nehodlal udělat. Poradil ale Blahošovi, že na nádraží přijde nevinný člověk, který nemá nic společného s nádražím, a ten je vysvobodí od mašinky. Až po více než půlroce objevil pan Blahoš někoho takového. Byl to malý chlapec Pavlíček, který jim poradil velkou mašinku rozřezat a udělat z ní několik menších.

O pyšné lokomotivě
Mašinka s černokněžnickým komínem se povyšovala nad ostatní, posmívala se jim a už ani jízda do Plzně jí nestačila. Protože chtěla jezdit delší trasy, byla poslána na libeňské nádraží, odkud jezdila do Brna a Ostravy. Nechtěla poslouchat, ale rozkazovat. Když takhle neuposlechla návěstí, v tunelu se srazila s jinou lokomotivou a navždy se rozbila.

Pohádka o zcela maličké lokomotivě
Druhá lokomotiva byla velice maličká, tudíž slaboučká a pomalá. Proto byla převelena do Nuslí, kde se měla pěkně.

Jak jela lokomotiva pro brambory
Pětsetčtyřiadvacítka nebyla rychlá lokomotiva, ale zato velice silná. Proto ji vybrali, ať jede do Litně pro brambory. Tam zjistili, že brambory je třeba vybrat až za kopcem, kam nevedou koleje. Dělníci skládali tedy staré koleje na cestu, aby mašinka mohla popojíždět, až za několik dní dojeli k poli. Bylo to obrovské pole a práce jim trvala několik týdnů a ještě ji neměli hotovou, když začal padat sníh. Museli tam zůstat až do Velikonoc, než měli hotovo. Ostatní si mysleli, že již zahynuli, a proto byli překvapeni, když mašinku a pracovníky uviděli. Za velkého jásotu dostala mašinka medaili.

Pohádka o zelené mašince
Růžová mašinka byla velice krásná, ale také mlsná. Trápila svého strojvůdce a chtěla každý týden jiný druh paliva, a když vystřídala všechny, tak chtěla různé oleje. Z toho všeho střídání nakonec onemocněla, až zezelenala a byla odstavena. Když jí vyhrožovali, že půjde na součástky, umoudřila se a začala jíst to samé, co ostatní mašinky, a časem jí to i zachutnalo a opět zrůžověla a zkrásněla.

O neposlušné mašince
Jedna mašinka měla tak dlouhý komín jako žádná jiná. Když se jí někdo posmíval, její strojvedoucí se jí zastal. Byla to totiž silná mašinka. Měla ovšem jednu nectnost - neposlušnost. Jednou si dokonce usmyslila, že pojede velice rychle a že nebude zastavovat. Když jí však došel oheň, dostala měsíční trest. Z toho se však nepoučila. Toužila se podívat na pražské hlavní nádraží, a tak se tam sama rozjela. Neuvědomila si, že její komín neprojde tunelem. Tím si část svého nového trestu způsobila sama. Za svou neposlušnost a nenapravitelnost navíc již nesměla na nádraží. Stala se z ní ošklivá posunovací mašinka nákladů.

O mašince, která nechtěla jezdit po kolejích
Silná nákladní lokomotiva toužila podívat se do světa a zažít tam dobrodružství. Nechtěla již jezdit po kolejích. Čaroděj Zababa jí pomohl k tomu, aby nemusela jezdit po kolejích. Na nových kolech tedy ujela po silnici, jela i přes polní cesty, až se na noc zastavila v lese. Tam ji ráno našel místní obyvatel Vávra. Mašinka si myslela, že jí chce pomoci a vzít ji do kouzelné země mašinek, a proto s ním šla do vesnice. On ji tam však řetězy připoutal a najímal ji na tu nejtěžší práci. Mašinka litovala, že nezůstala na nádraží, kde se o ni pěkně starali. Tu ji nějaký neznámý člověk vysvobodil a mašinka se vrátila na smíchovské nádraží.

Velice vážná pohádka o černokněžníku Zababovi
Zababa se vypravil za Blahošem. Svěřil se mu s tím, že již nechce být zlým černokněžníkem. Založili si tedy spolu obchod U kouzelného železničáře, kde vyráběli a prodávali dětské mašinky.