Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

- drama o dvou jednáních
Překlad: Ludvík Kundera, 1965
/Die Verfolgung und Ermordung Jean Paul Marats dargestellt durch die Schauspielgruppe des Hospizes zu Charenton unter Anleitung des Herrn de Sade, 1964/

DĚJ:

V lázeňském sále blázince v Charetonu se pořádá premiéra hry sepsané místním chovancem markýzem de Sade, jinak autorem erotických spisů Justýna či Julietta, a předvedená samotnými pacienty pro publikum. Na premiéru se přišel podívat i ředitel ústavu v doprovodu celé rodiny, avšak jak dále hra probíhá, vždy do ní zasahuje, protože v ní nachází výtky i k současnému vedení.
Jednoduchý děj, kdy ústředním bodem celé hry je zavraždění Marata ve vaně fanatičkou Charlottou Cordayovou, je pozvednut zásahy samotného Sadeho do hry konfrontací jeho pohledu na tehdejší dobu a výroky Marata, jenž jsou ponejvíce převzaty z jeho díla. Ačkoliv by se mohlo zdát, že tak jednoduchá hra takřka bez katarze není zajímavá, obsahuje plno dvojsmyslů a moudra, které kritizuje jak tehdejší, tak i nynější problémy. I obsazení je velmi výrazné a je velmi zajímavé představovat si, jak by vypadalo provedení.
Celou hrou provází Vyvolávač, podle instrukcí má vypadat jako harlekýn. Pro upoutání pozornosti užívá píšťalky nebo dlouhého ukazovátka. Děj provází pacienti představující např. chór, pantomimu, zpěváky. V pozadí všeho jsou navíc ošetřovatelé s obušky a sestry, které mají být podle instrukcí obsazeny atletickými muži.
Ve vaně leží pacient představující Jeana Paula Marata. Ten musel ve vodě trávit celé hodiny kvůli kožní chorobě. Přesto i zde psal, v den své smrti, další provolání. O něj se starala jeho družka Simona Evrardová, představovaná neurotičkou s trhavými a nepřirozenými pohyby. Do jeho bytu třikrát vstoupí Charlotta Cordayová, venkovská dívka z Caen přesvědčená o správnosti svého činu po vzoru Judity, aby jej nakonec ubodala. Její představitelka je somnambulička, neustále spí a před každým výstupem ji musí probudit a postavit do výchozí pozice. Překvapivě jsou však její výroky jedny z nejtěžších a nejdelších. Dále je zde Duperret, platonicky zamilovaný do mladé Charlotty, jenž to nakonec odnesl na gilotině, ačkoliv o jejím plánu nic nevěděl. Jeho představitel je navíc erotomaniak, takže se neustále snaží svou kolegyni neustále osahávat. A v neposlední řadě neukázněný kněz Jacques Roux pohybující se jen ve svěrací kazajce vystupující vždy mimo a autor de Sade, vedoucí komentáře probíhajících dějů.
V duchu napoleonských dob je Marat navíc zesměšněn a ukázán jako neúspěšný fyzik a lékař, který vyhnán vyšší vrstvou se přidal k revolučnímu proudu. Ale také jako šikovný manipulátor s davy, i ubohý syn sadistických a bláznivých rodičů, od nichž utekl. A nebyl by to Sade, aby jeho hra neobsahovala narážky na sex - ač hlavním rozjařením je tu pouze erotomaniak Duperret a zpěv o kopulaci.