Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1952. Počet stran: 186.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Vlastním jménem Vladimír Vašek - byl český básník, který je znám především jako autor sbírky Slezské písně. Bezruč patří mezi anarchistické buřiče, liší se však od nich tím, jak konkrétní ve své tvorbě byl. Jeho otec zpochybnil rukopisy a následně byl uštván nacionalisty, z tohoto důvodu posílal své básně do časopisu Čas jako anonym. Odhalen byl bratry Mrštíky. Ačkoli se v jeho tvorbě vyskytuje i milostná lyrika, on sám se nikdy neoženil.

OBSAH VYBRANÝCH BÁSNÍ A BALAD:

Básně

Škaredý zjev
Báseň upozorňuje velmi dramaticky na problémy v oblasti Slezska. Snaží se promluvit za celý slezský národ (70 tisíc lidí), konkrétně pak třeba za horníky. Upozorňuje na kruté podmínky od markýze Gera i dalších pánů. Zároveň zde poukazuje na nezájem Prahy. Na závěr dodává, že až vše pomine, on bude špatné svědomí Čechů.

Sociální balady

Kantor Halfar
V této baladě Bezruč popisuje tragický osud učitele českého jazyka na Slezsku. Kantor Halfar chce učit český jazyk, avšak nemůže najít místo. Nakonec spáchá sebevraždu a tím najde své vytoužené místo.

Maryčka Magdonova
Tato balada vypráví příběh Maryčky Magdonovy. Nejdřív jí a jejím 4 dalším sourozencům umře otec-horník v práci a následně i jejich matka. Maryčka se tak musí sama postarat o své sourozence. Jelikož je nemá kdo živit a oni tak nemají peníze ani na dřevo, chce nějaké vzít z lesu markýze Gera. Zid Hochfleder ji však uvidí a nahlásí ji. Bezruč přirovnává policistu k ženichovi a celkově odvedení Maryčky policistou do Frýdku Místku jako sňatek. Maryčka se však při pomyšlení na posměšky od místních obyvatel rozhodne své utrpení skončit a spáchá skokem do řeky sebevraždu. Maryčka je po smrti pohřbena na hřbitově u zdi mezi sebevrahy. Bezruč s ní v této básni soucítí a jako lyrický subjekt ji i zde oslovuje.

Milostná lyrika

Jen jedenkrát
Zde najdeme paralelu staré pověsti a zároveň jeho lásky v životě.
První příběh - pověst vypráví o hornících v temném údolí, kde nikdy nesvítí slunce. Bůh se rozhodne jim slunce ukázat. Místní lidé však na slunce nejsou zvyklí, a tak když slunce vysvitne, vyděšeně utíkají a schovají se. Bůh je jejich chováním uražen, slunce se již nikdy nevrátí. Lidé si pak uvědomí tu krásu, dojde jim však pozdě, že už slunce nikdy nespatří.
Druhým příběhem je sám Bezručův život. Když je již starý, otrávený životem a ztratil veškerou naději v lásku, tak ho láska navštíví. Bezruč smířený se životem ji však již ignoruje.

PERSPEKTIVA:

Jak básně, tak sociální balady jsou zasazeny do oblasti Slezska, odkud autor pochází. Bezruč se sám prohlašoval za barda slezského lidu a v jedné básni dokonce říká, že až vše pomine, on tu bude stále v podobě špatného svědomí Čechů. Velmi realisticky ve své tvorbě popisuje těžký osud obyvatel Slezska. Popisuje útlak obyvatel jak z německé a polské strany, tak i od zdejšího majitele lesů a dolů markýze Gera. Dále poukazuje na to, že se centrum všeho dění (Praha) nezajímá o tuto vzdálenější část země.
Slezské písně se dají rozdělit na 3 části: básně, sociální balady a intimní/milostnou lyriku.

ŽÁNR, KONTEXT:

Básně, sociální balady.
Anarchističtí buřiči na počátku 20. století.

CITÁT Z KNIHY:

"Bůh ví, že jsem škaredý!
Puch mrtvoly ode mne táhne,
na rukou na nohou puká mi maso,
znáš hutě v Bašce? Tak oko mi plaje,
krvavý chalát mi s ramenou vlaje,
v pravici hornické kladivo nesu,
levou mi urazil uhelný balvan,
oko mi vyžehl vyšlehlý plamen -
na zádech sedí mi sto vrahů z Modré
(jak divoké krysy mne do šíje hryžou),
na kyčlích sedí mi sto židů s Polské -
Smějte se, bože můj, smějte! Tak vypadám já, já, Petr Bezruč, od Těšína Bezruč,
Porobeného národa bard."
(Škaredý zjev, str. 126)