Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo SNKLU roku 1962 (2. vydání). Počet stran: 361.

OBSAH:

Petr Jilemnický je představitel socialistického realismu na Slovensku. Pole neorané je román z doby hospodářské krize na Kysucích. Zasahuje i do prostředí Ostravského, kam chudí obyvatelé jezdí za prací. Ústředním hrdinou je Pavel Húščava, v němž autor zachytil přerod ze zemědělce na aktivního dělníka revoluce.

Román popisuje bídu vesničanů, rolníků, kteří každé jaro s nadějí zasívají svá neúrodná kamenitá políčka a s velkým zklamáním sklízejí úrodu. Lidé zde žijí v bídě a hladu, v zoufalství před exekutory a výběrčími daní. Svou skrytou lítost utápí lid v alkoholu - ve sprosté a laciné kořalce.

Román rovněž ukazuje, kdo jsou viníci tohoto utrpení lidu a jak si mezi sebou nahrávají (lichvář Magál a farář, okresní hejtman se soudci apod.).
Každá politická strana sociálně demokratická, lidová a nakonec i agrární se snaží před volbami získat chudé rolnictvo na svou stranu. Slibují, podplácejí, ale tolikrát oklamaní rolníci už nevěří a jsou často váhaví. Někteří hlasují pro komunisty - Šamoj, Kršica, Perďoch.

V knize se také popisuje nelehký až těžký život žen s dětmi, kterým manžel a táta odešel za prací do ciziny, přes moře do Ameriky, tito muži neposílají žádné peníze ani nepíšou domů.

Román vylíčil i osud Zuzy Cudiákové, kterou starosta vesnice oklamal, aby mohl Magát skoupit její les. Nelhal, že dostal zprávu o smrti jejího muže Marka. Za Zuzou chodil mladý Pavel, nakonec se do sebe zamilují a Zuza čeká dítě, které se vlivem špatné hygieny u porodu narodí mrtvé (porodní bába Grochalka utíkala k porodu od hnoje, aniž by si umyla ruce, a tak i Zuza umírá na otravu krve). Pavel zůstává sám a opuštěn, jezdí za prací do vítkovských železáren a více a více mu pokrokoví dělníci otevírají oči a ukazují cestu k revoluci a lepšímu životu...

CITÁT Z KNIHY:

...Dlouho se ve mně ta věc vařila. Teprve potom jsem začal psát. Všechny typy už jsem tam vykreslil, jsou pravdivé: kdybychom se mohli projít jedenkrát kysuckými dědinami, ukázal bych vám Paula, kováře, rychtáře Širance, porodní bábu Grochalovou, Adama Prachárika, toho "zemského boha", jak mu říkají, strom, na němž se starý Húščava ze zoufalství oběsil a vystěhovalce, ty postavičky, jež se míhají mým filmem.
Knihu jsem napsal, jak jsem nejlépe dovedl, s láskou... Snažil jsem se, aby všechna moje víra v možnost lepšího života chudých lidí, v jejich pravdu, vyvěrala ze skutečnosti, která je na kysucích tak úžasná. Neboť to, co líčím ve své knize pravdivě a ne přeexponovaně, je pouze zlomkem toho utrpení, bídy, podvodu a klamstva, zoufalství a temnoty, v níž tam lidé žijí. A takovými nejsou jenom Kysuce. To je Orava, Liptov, Spiš... Nemohl jsem mlčet, když jsem to všechno viděl a poznal, a psal jsem to tím raději, že při tom všem lidé žijí v určité pravdě a za ni se bijí...