Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Paseka v Litomyšli roku 2012 (1. vydání). Počet stran: 185. ISBN: 978-80-7432-187-0.

HLAVNÍ POSTAVY:

Arnošt (vypravěč) - rozvedený muž v invalidním důchodu, provozující nevýnosný antikvariát; znalec knih, pokoušející se napsat divadelní hru (o básníkovi, jemuž zatelefonuje cizí chlapec, aby zjistil téma jeho básně, kterou mu k rozboru učitelka zadala za trest)
Evžen - podivín; svérázný starší pán; znalec válečné historie a obdivovatel USA; Arnoštův dlouholetý přítel, kterého nelze vidět jinak než ve vojenské bundě typu M65 Regiment, pod kterou skrývá plynovou pistoli a často i malou láhev s alkoholem; neustále cítí potřebu čelit nebezpečí (v tramvaji podezírá spolucestující z chystané krádeže, v garáži má dobře zásobený kryt pro případ války)

DĚJ:

První část knihy se skládá z kratších příběhů a vzpomínek, jež se nijak neskládají v ucelený děj. Zaznamenává spíše Arnoštův životní postoj, popis jeho životního stylu a názory na své okolí. Arnošt je už 20 let rozvedený, pokud zrovna netřídí knihy ve svém antikvariátu nebo nehlídá vnuka Míšu, je k nalezení nejspíše v hospodě jménem Ticho se svým věrným přítelem Evženem.
Evžen je zvláštní, je vznětlivý, podezíravý a jeho nápady jsou neobvyklé až absurdní, ale sledují dobrý cíl. Jeho povahu nejlépe dokládá kapitola, kdy se s Arnoštem vydávají na jeho nový pozemek, zakoupený pro případ války, aby tam zasadili brambory. Protože se však při práci notně posilňují fernetem, stane se, že na nádraží Evžen zjistí, že vytratil peněženku a chybí peníze na jízdenku zpátky. Evžen tedy vymyslí, že jeden z nich pojede na zlevněnou jízdenku psí, takže se Arnošt obalený Evženovou bundou po čtyřech sune do vlaku coby pes Kazan a domů se nakonec tímto způsobem dostanou.

Arnoštův nápad patentovat si talířek, na kterém by rohlík zůstal zaklíněn tak, aby stále nepadal máslem dolů, dává název celé knize. Máslem dolů, smůla, to se občas stává, ale k životu to patří, takto jednoduše Arnošt s Evženem přijímají problémy, které jim život přináší, tedy bez výčitek či lítosti. Jen několika odstavci Arnošt naznačuje, že jeho zdravotní stav není dobrý a výsledky testů po provedené kolonoskopii nejsou příznivé. Nestěžuje si ani na svého starého otce, jehož denně navštěvuje v ústavu, pečlivě se o něj stará, třebaže jej otec většinou ani nevnímá. Jako největší problém Arnošt vidí vztah své dcery s Robertem, samolibým pěstěným podnikatelem, kterého přistihl při nevěře. Své dceři o tom v zájmu zachování rodiny ale neřekl nic.

Arnošt se psychicky připravuje na oslavu Míšových šestých narozenin, kde se má setkat nejen s Robertem, ale také s bývalou ženou a jejím partnerem. Právě počátkem této oslavy, téměř ve 4. čtvrtině knihy, začíná nabírat děj na obrátkách: Arnošt Míšovi daruje chůdy, jenže Míša nešikovně upadne a opaří se na rukou. Julie s Arnoštem poskytují první pomoc a s chlapcem odjedou do nemocnice. Ošetřující lékařka jim oznamuje, že bude nutná transplantace kůže a že vhodným dárcem by byl otec dítěte. Julie se otci přizná, že Míšu má s úplně jiným mužem, o čemž ale nikdo neví. Arnošt ho vyhledá a situaci mu vysvětlí. Jde o režiséra Synka, jenž je ochotný pomoci i přesto, že bude muset v nemocnici ležet na pokoji s Robertem, který coby domnělý otec podstoupí stejný zákrok. Vše je domluveno s lékařkou, plán se ale daří dodržet jen do té doby, kdy se Robert začne Synkovi vychloubat svými zálety. Emil (režisér Synek) měl kdysi Julii doopravdy rád. Protože je svobodný a bezdětný, je nadšený, že poznal svého syna, takže nestrpí, aby ho vychovával takový člověk. Julie se Robertem rozchází a celá rodina Emila přijímá vřele.

Kniha končí pasáží, v níž se Arnošt jen tak mimochodem zmiňuje o nepříznivých prognózách své lékařky, pozornost je ale věnována hlavně dalšímu Evženovu šílenému nápadu - prodat vše cenné (mimo jiné zrušit antikvariát) a odletět na dovolenou do USA. Arnoštovy námitky razantně odmítá: "Copak to chceš v blbejch šedesáti definitivně zabalit?" a slibuje, že po návratu budou dál pomáhat všem, co se jim kácej rohlíky... (Vždyť i tento jeho absurdní nápad prošel patentním úřadem a dokonce bylo prodáno několik talířků, vyrobených tak, aby udržely rohlík máslem vzhůru...)

O KNIZE:

Hovorový styl psaný obecnou češtinou sestává často z dialogů a vypravěčových komentářů, kterými charakterizuje ostatní postavy a líčí jejich příhody. Šabachův ležérní vypravěčský styl kombinuje humorné poznámky s filosofickými úvahami nenásilně, jakoby formou hospodského tlachání. Dějová zápletka není silná, dílo je třeba posuzovat jako celek - ironie, situační i jazyková komika, sentiment a životní moudrost dvou starých pánů, kteří odmítají rezignovat.