Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Napsal Petr Sís známý jako ilustrátor, malíř, spisovatel a tvůrce animovaných filmů. Knížka je o milovaném městě Praze a je věnována dceři Madlence. Odemyká dvířka poznání otcova dětství i jeho magického světa...

Ilustroval též sám Petr Sís. Dnes žije v New Yorku. Jeho tvůrčí doménou jsou autorské knihy pro děti, mnohé byly oceněné v amerických soutěžích o nejkrásnější publikaci. Tři zlaté klíče k nim právem náleží.

DĚJ:

Kniha začíná dopisem otce Petra, který píše své dceři Madlence. Je psán v roce 1994 v New Yorku. V dopisu píše, že i když se narodila v New Yorku, bude jednou hledat a procházet tajuplné město Prahu. Vrata starého domu odemkne klíči, které najde na známých místech Prahy.
Poslední věta se mi z celého dopisu líbila nejvíce, protože se nad ní můžete zasmát, ale přitom je plná ponaučení... "A neměj strach z černých koček, které na své pouti potkáš, možná to jsou skřítci oblečeni do kočičí kůže."

Zbytek knihy vypráví, odkud se vzal Madlenčin otec:
Všechno začalo bouří. Mrazivá vichřice hnala jeho balón do neznáma. Když se vichřice utišila a vichr ustal, viděl, že se vznáší nad věžemi velikého města. "Nestačil jsem zjistit, co je to za město, neboť můj balón začal prudce klesat. Země se blížila." Petr kupodivu přistál bez nehody na liduprázdném náměstí. Vyskočil z gondoly balónu. Nikde nebylo ani živáčka. Petra přepadl zvláštní pocit. "Že by mě bouře zahnala do Prahy? Do města, kde jsem vyrůstal? A jestli je to tak, budu si ještě pamatovat cestu klikatými ulicemi až k nám domů?" Konečně Petr našel dům, kde se narodil, dům plný vzpomínek. "Ale proč jsou vrata zamčena na tři rezavé zámky? Musím najít klíče k zámkům." V liduprázdném městě se kdesi vzala černá kočka, na kterou si Petr vzpomínal jako na kočičku, se kterou se jako malý mazlíval. Ucítil, že ji má následovat.
Cestou za svou černou průvodkyní, každým krokem se mu vybavovaly vzpomínky z dětství. Zimní radovánky, kuličky, odřená kolena probouzí v něm vzpomínky dobré i zlé. Celou cestou jsme však stoupali k Pražskému hradu... Ale co to? Kočka vběhla do staré knihovny, co Petra jako malého přitahovala. Dveře byly pootevřeny. Z obyčejné knihovny vystoupily postavy a s nimi bytost, která držela svitek. V něm byl zlatý klíč a pověst o Bruncvíkovi...
Když vyšly z knihovny, kočka už na Petra čekala. Kočka spěchala, ale musela každou chvíli čekat na Petra, který stále vzpomínal na své dětství prožité v těchto ulicích. Kočka Petra doprovodila až do zahrady, ve které si hráli na nebezpečné výpravy. Kočka zmizela v keři, nato před Petrovýma očima začaly květy a plody měnit tvar, proplétaly se - a v tom se objevila postava... Císař! Podal mu další svitek se zlatým klíčem, tentokrát byla na svitku pověst o Golemovi.
Nakonec kočka Petra zavedla ke Staroměstskému orloji. Ocitli se pod vysokou klenbou se sbírkou podivuhodných věcí. Z dřevěných ostění se začaly vynořovat postavy. Robot, složený z mechanických součástek, mu podal třetí, poslední pergament a zlatý klíč s pověstí o Mistru Hanušovi. Na cestu zpět domů Petrovi orloj bezhlasně mával. Když přecházeli přes kamenný most, zdálo se Petrovi, jako by pluli po mraku. A byl zas v ulici svého mládí a pomalu postupoval ke svému rodnému domu. Pomalu začal odemykat zámky jeden po druhém... Kočka vklouzla dovnitř. Petr otevřel dveře dokořán...
...a slyšel maminčin hlas: "Petře, umyj si ruce, už je prostřeno k večeři!" Slyšel i hlasy z ulice - město ožilo.
"Madlenko, umyj si ruce a honem k večeři!"