Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Česká služka aneb Byla jsem au-pair vypráví o skutečných zážitcích české dívky Petry (autorky), která se díky sametové revoluci u nás v roce 1989 dostává za hranice. Vše začalo díky jejímu tatínkovi, který ji učil francouzsky. Ve Francii měl kamaráda, se kterým byl nějaký čas v holocaustu. Rodiny si pravidelně psali a Francouzi je vždy zvali na návštěvu, přestože věděli, že Češi nemohou vycestovat. Když ale padly hranice, Francouzi svou nabídku k návštěvě poslali znova a Petřin tatínek neváhal ani minutu a svoji dceru okamžitě poslal do Paříže. A tak to všechno začalo.
Po příjezdu do hlavního města Francie Petra nemohla uvěřit, že tam skutečně je. Hned na nádraží se jí ujala rodina tatínkova kamaráda. V rodině pobyla dlouho, hlídala krásnou malou Alexandru, ale pak se všechno zvrtlo. Eleonora, maminka Alexandry, našla v manželově saku použitý prezervativ a z domu i s dcerkou odešla zpátky domů - za rodinou do Mexika. Petra se dostala do dalších rodin, hlídala 3 chlapce, v další rodině už měla na hlídání dětí 5 a vždy, i když děti neposlouchaly a její osobu odmítaly, je měla velice ráda. V některých rodinách nepracovala ani tak jako chůva, ale spíše jako služka. Vaření, praní, uklízení... To vše patřilo k jejím denním povinnostem a k tomu ta největší starost: děti. Jednou dokonce pracovala u nějakého Američana. Byl velmi zvláštní, děti ani manželku neměl, a tak se práce u něj raději Petra vzdala. Po této zkušenosti se rozhodla jet domů - do Prahy.
V Praze si připadala jako ve snu. V metru vrazila do muže a omluvila se mu francouzsky... České nápisy a tabule jí připadaly divné, vše okamžitě překládala do francouzštiny. Musela to být změna, vždyť ve Francii strávila několik let. Po návratu nevěděla co dál. Na školu se vrátit nemohla, už všechno učení zapomněla. Maminka jí poradila, aby se šla projít po Praze, že se všechno vyřeší. A skutečně. Procházela se a pak se posadila uprostřed sídliště na pískovišti. Byla tam rodinka - maminka a 2 děti. Francouzsky řešili, proč sestra bráškovi boří bábovičky a maminka je okřikovala. Petra si připadala jako blázen, protože si myslela, že už se jí to všechno jen zdá, že všechno slyší ve francouzštině. Ale pak si uvědomila, že se jí to nezdá a přistoupila k té paní a daly se spolu do řeči. Cizinka nemohla uvěřit, že si s někým může popovídat ve svém rodném jazyce... Nějak si, jak se říká, padly do oka a cizinka vzala mladou Češku k sobě domů. Tam je všechny přivítal Jeff, Angličan. Petra nakonec zjistila, že maminka je Francouzska, tatínek Angličan a babičku mají Němku. Obě jejich děti uměly všechny tyto jazyky, protože se s každým členem bavily jinou řečí. V Čechách byli kvůli Jeffově práci. Rodina si Petru oblíbila natolik, že ji přijali jako au-pair a vzali ji s sebou domů - tentokrát jela Petra do Belgie. S touto rodinou zažila také spoustu patálií, dokonce byla u porodu třetího dítěte, protože si to paní přála. Dítě jí tolik přirostlo k srdci, že ho nechtěla za nic na světě opustit. Jednoho dne šla se všemi dětmi na procházku, když vtom ji překvapil fotograf, který ji na náměstí s dětmi fotil. Představil se ji jako Jano. Byl to Slovák, v Paříži studoval a Petra se do něj až po uši zamilovala. On do ní také. No a jak už to tak bývá, dala přednost lásce a rozhodla se odjet definitivně domů.

Knížka končí loučením s belgickou rodinou... Petra zažila opravdu hodně zážitků a problémů, ale myslím, že mě tahle knížka neodradila od mého budoucího plánu či snu být také au-pairkou. V životě se má zkusit všechno, tak uvidíme...