Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

• kniha stojí na rozhraní mezi románem a dramatickou reportáží
• je dělena na 4 části, z nichž každá část dále obsahuje několik kapitol
• byla vydána v roce 1952
• byla přeložena do několika jazyků
• filmově zpracována v roce 1957, tento film byl oceněn sedmi Oscary
• dílo bylo zpracováno i pro rozhlasové vysílání
• jde o vylíčení podivné vojenské náruživosti anglického plukovníka v japonském zajetí
• Pierre Boulle dovádí děj až k hranicím absurdnosti a tím podtrhuje svůj cíl: ukázat zhoubnost všeho, co je dogmatické a chce bezohledně a za každou cenu jít proti životu a jeho skutečným zájmům. (Josef Šup)
• v roce 1952 byla kniha oceněna významnou francouzskou literární cenou Sainte-Beuve
• jde o fikci, ne o skutečné autentické zážitky spisovatele
• Boulle se nechal inspirovat skutečnými zážitky z roku 1942, kdy při stavbě východoasijské železnice umřelo přes 16000 Britů a dalších Evropanů, ale i 100000 Tamilců, a je proto nazývána Železnicí smrti; na místě, kde pracovali zajatci, dnes stojí Muzeum již zmiňované Železnice smrti

V díle využívá známých postav ze Stevensonovy novely Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda, která líčí fantastický pokus o hmotné rozdvojení lidské osobnosti a o řešení rozporu mezi dobrými a zlými stránkami charakteru téhož člověka.
Saitóova duše jako by se potácela mezi duší takového pana Hyda, schopnou každé odpornosti, a duší doktora Jekylla, poměrně lidskou.

Též v díle můžeme najít odkaz na Kiplingovu báseň Když...
Jsem si jist, že v nejranějším mládí přečetl od a do zet našeho národního Kiplinga, a vsadil bych se, že v době, když z vody vyrůstala ta jeho stavba, mu v jeho rozvrzaném mozku strašil verš: "Pak pán, pak vítěz na živé jsi zemi, a co je více: pak, synu můj, jsi muž!"

R. Kipling: Když...
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezřívám, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
lži obtáčen jsa, neupadat v lež,
když záštím oblit, sám jsi beze zloby,
slov ctnostných nadarmo však nebereš.
Když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i proti ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť poctivá tvá slova
jsou kroucena, by úskok z nich se stal,
když hroutí se Tvé stavení, a znovu,
jak dělník lopotíš se dál.
Když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
za po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a činy,
by s Tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká Ti živý
a jen vůle Tvá káže "vytrvej!"
Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "svými vteřinami všemi,
mně, čase, jak bych závodníkem byl, služ!"
- pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
- a co je více: pak, synu můj, jsi muž!

MÍSTO A ČAS:

Děj je zasunut do období válek na Dálném východě za druhé světové války, do období bojů prohrávajících Angličanů a vítězících Japonců, do doby japonských snah o expanzi na účet anglických zájmů v koloniálních a polokoloniálních zemích, v Malajsku, Barmě, Thajsku, Indii i jinde v této oblasti.

Řeka Kwai se ve skutečnosti jmenuje Mae Klong, na které pracoval britský zajatecký oddíl pod vedením britského plukovníka Tooseyho (v Mostu plukovník Nicholson)

JAZYK:

Přímá řeč
"Řekl mi - z vás tří jsem nejlepší plavec. A nevychloubal se. Je to tak."
"Když jsem se dal do služeb 'Force 316', nevěděl jsem, že člověk musí být plaveckým šampiónem, aby mohl hrát hlavní role", brumlal Warden. "O příštích prázdninách budu trénovat."

Spisovný jazyk
Joyce usnul naráz, nestačil si ani setřít líčidlo, kterým se pro cestu namaskoval. Shears pokrčil rameny a ani se nepokusil ho probudit. Osaměl a důkladně promýšlel rozdělení rolí ve hře, která bude sehrána v údolí řeky Kwai. Ještě nedospěl k žádnému rozhodnutí, když se vrátil Warden a podal mu řadu zpráv, které právě dešifroval.

Anglikanismy
A tak když některý "private", prostý vojín, který podle hlásaných zásad musel zdravit všechny Japonce bez ohledu na hodnost, na to někdy zapomněl, už mu hrozily kopance a rány pažbou od hlídek, nebo plukovníkovo pokárání a potrestání; a tím mohlo bát i několika hodinové stání v pozoru v době odpočinku.
Mezi zbraně, kterých proti nim používal, patřila jeho věrnost zásadám, jeho nesmlouvavost, síla, s níž se soustředil na určitý cíl tak dlouho, dokud nedosáhl svého, a "Manual of military law", Příručka vojenského práva, obsahující text ženevské a haagské konvence, kterou s klidem strkal Japončíkům pod nos, kdykoli se dopustili porušení tohoto mezinárodního kodexu.

Archaismy
Pracovali, nešťastníci, jako soumaři.

Slova vycházející z latiny
Odpověděl, že se všemožně snažil zamezit tomuto ponížení, a že ustoupil jen pod brutálním nátlakem a aby zabránil represáliím, jimiž by byli všichni trpěli.

Vulgarismy a nespisovný jazyk
"Ten >>zasranej<< most eště nestojí, doktore. Ta >>zasraná<< dráha toho >>zasranýho<< mikada eště nevede přes tu >>zasranou<< řeku tohohle >>zasranýho<< kraje. Náš >>zasraný<< plukovník má pravdu a ví, co dělá. Když ho uvidíte, řekněte mu, že všichni za ním stojíme a že ta >>zasraná<< opice eště nevyřídila >>zasranou<< anglickou armádu.
Ten starý vůl se světlýma očima snil zřejmě celý život o tom, že postaví nějaké trvalé dílo.

Latinské výrazy
Clipton zprvu doufal, že evropský modus operandi, jenž vyžadoval nejprve propracování organizace, pak trpělivý výzkum a technické úvahy, zdrží provedení stavby víc, než by je zdržel japonský živelný empirismus.

Přirovnání
Chtěli teď dokázat, že dovedou stavět tak, jako předtím dovedli vynalézavě sabotovat.
Opájela jako alkohol a uklidňovala jako opium.

Zastaralá čeština
Předchozího večera znovu sestoupil s pozorovatelny, tentokrát ješté dřív než se setmělo, nešel však až na vymýcenou planinu.

Personifikace
Nebo - a já si to myslím - je tenhle šílený svět peklem, z jehož ďábelského lůna vycházejí city prosáklé kdejakým jedem, a ty pak musejí vést k tak bídným koncům.

Polemika
Co když je to jen klam, celá ta prý nepřeklenutelná propast, kterou někteří stále hledají mezi duší Západu a duší Orientu? Co když je to jen nepodložená, hodně omšelá a jen setrvačností udržovaná představa, kterou kdysi dávno někdo potměšile pokroutil v kousavý výrok, jenž snad ani nikdy pravdě neodpovídal? Možná, že potřeba "zachovat si tvář" byla v této válce stejně nezbytná, stejně důležitá pro Brity jako pro Japonce. Možná že stejně neúprosně, se stejnou osudovostí řídila taktiku těch prvních i těch druhých, a bezpochyby všech, aniž si toho byli vědomi. Možná že nepřátelské činy nepřátelských stran jsou jen zdánlivě protichůdné, ve skutečnosti to snad jsou projevy jedné a téže nehmotné reality. Možná že v podstatě je duše japonského plukovníka Saitóa příbuzná duši jeho zajatce, plukovníka Nicholsona...

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Plukovník Nicholson - hlavní hrdina; anglický podplukovník; je vychován starou koloniální školou; tvrdošíjně vyznává myšlenku nadřazenosti bílé rasy, hlavně té anglické, nad "polobarbarskými" Asiaty; je trochu zabedněný a se vší úctou trochu omezený voják; ovšem má zdatné vůdčí schopnosti vést svůj oddíl k dokonalé práci, jelikož se domnívá, že tímto dílem se stane hrdinou, chce se přidat ke slávě svých velkých předků; ovšem nakonec je to on, kdo je smutný velitel, jelikož jeho dílo má být zbořeno a tím zmařena jakákoliv šance ukazující a odkazující na jeho slávu; ale přes jeho puntičkářství je jeho autorita mezi vojáky tak silná, že nejenom vykonávají obrovskou a velmi namáhavou práci, ale mají ho za to i rádi; avšak nakonec jeho špatné stránky převýší vše dobré a pro svoje osobní zájmy je ochoten zradit zájmy státní a zabít kvůli nim i člověka, jenž je hájil; snob a kliďas

Nicholson měl oči barvy Indického oceánu za bezvětří, a jeho věčně klidná tvář byla citlivým obrazem duše, neznající zmatky svědomí. Nosil světlý, trochu nazrzlý knírek krotkých bohatýrů a růžový nádech jeho pleti svědčil o čitém srdci, bezpečně ovládajícím silný a pravidelný krevní oběh.

Joyce - mladý anglický důstojník; v civilu průmyslový kreslič, nenávidí toto zaměstnání; je členem anglické rozvědky Force 316; má za úkol zničit most, jenž se má podle plukovníka Nicholsona stát nesmrtelným a stát na řece Kwai navždy, bohužel plukovníkova náruživost pro tento, pro něj nejspíš životní úkol je natolik veliká, že hodlá Joyce kvůli destrukci zabít; a tak i Joyce se nakonec stává smutným hrdinou; mladý, rychle se učící kluk; má výbornou paměť a rychle se dokáže zorientovat v okolí; dokáže se pro věc ohromně nadchnout a "zažrat" se do něj s velikou chutí, možná i proto, že po válce chce zůstat v rozvědce a nikdy se už nevrátit ke kreslícímu stolu a kružítkům; má úctu k autoritám; až dosud mohl být Shears s Joycem zcela spokojen - vybral si ho ve škole v Kalkatě podle hodnocení instruktorů, podle jeho fyzického zjevu, a hlavně se při své volbě dal vést vlastním instinktem; hodnocení instruktora bylo dobré, charakteristika velmi pochvalná; podporučík Joyce, dobrovolník jako všichni členové Force 316, plnil své úkoly k naprosté spokojenosti, a ať byl vyslán kamkoliv, ochotně šel

"A co ten náš chlapec?" vyptával se Warden.
"Je skvělý. Neselhal ani jednou. Dřel se víc než já a není vůbec unavený. Už je na druhém břehu, na svém stanovišti. Trval na tom, že se tam skryje ještě tuto noc a že se odtamtud nehne až do příjezdu vlaku."

Shears - vedoucí skupinky Plastic and Destructions Co Ltd. v Thajsku; postarší pán; vždy zvažuje vše, co by se mohlo přihodit; rozvážný, plný zkušeností z předešlých akcí; Shears nebo také "Number One", jak ho nazývali thajští partyzáni z odlehlé vesničky, kde agenti Force 316 nalezli úkryt, patřil rovněž k tomu druhu lidí, kteří u všeho věnují mnoho úvah a péče metodické přípravě; vážnost u svých představených si získal rozvahou a trpělivostí, které projevoval před provedením akce, a stejně schopností jednat rychle a rozhodně, když hodina akce uhodila

Warden - poslední z tříčlenné skupinky v Thajsku; profesor; opak romantika; jediný z nich přežije misi; hodně vzdělaný; Warden měl rovněž právem pověst člověka, který nic neponechává náhodě, jestliže to okolnosti dovolují

"Warden je muž, kterého k tomuto účelu potřebuji, sire, býval, jak víte profesorem orientálních jazyků. Zná thajsky a s domorodci se dohovoří. Je to rozumný člověk, nenechá se hned tak vyvést z klidu... určitě ne víc, než je třeba."

plukovník Saitó - Japonec; věčně opilý surovec; nenávidí Angličany; má strach z nadřízených; má komplex méněcennosti; nechá se ovlivňovat plukovníkem Nicholsonem, ale jen díky svému strachu z nadřízených, aby něco nepokazil, aby bylo vše podle jejich představ a dovedené k dokonalosti; nakonec se z něj stává jen postava s hodností, která již pozbyla svůj smysl a onu hodnost

Již ve sběrném táboře, kde se na svém pochodu džunglí zastavili, dolehly k jeho sluchu některé zvěsti o Saitóově charakteru. Říkalo se, že tento japonský důstojník je sice tu a tam přístupný rozumné úvaze, je-li střízlivý. Zato se prý z něho stává nejodpornější zvíře, jakmile přebere.

Plastic and Destruction Co Ltd. - jejich heslo: "Nikdy nepovažovat žádnou operaci za skončenou, dokud nebyly vyčerpány všechny možnosti, jak nepřítele ještě poškodit." Vymýšlejte si stále nová a nová překvapení, buďte vynalézaví v kladení nových a nových nástrah, které vnesou zmatek do protivníkových řad v okamžiku, kdy bude věřit, že konečně dosáhl klidu - k tomu neustále vyzývali náčelníci této organizace

OBSAH DĚJE:

Děj zavádí čtenáře do oblasti Thajska, přesněji k řece Kwai, na které se snaží vítězní Japonci postavit železnici do Barmy, kam by vozili další vojáky, aby mohli ovládnout i ji. Krutý japonský plukovník Saitó si vynucuje pracovní výkon i na nemocných lidech, což se nelíbí doktoru Cliptonovi. Plukovníkovi Nicholsonovi se zas nelíbí, že musejí na stavbě pracovat i plukovníci s normálními vojáky. Jde za Saitóem, aby se s ním domluvil na určitých podmínkách, místo toho zavřou Nicholsona do komůrky, kam nesvítí světlo a jednou denně sem dostává jídlo. Ovšem po pár dnech plukovník Saitó zjistí, že bude muset Nicholsona pustit, jelikož ostatní vojáci se rozhodli všechnu práci systematicky mařit a jedině jeho budou poslouchat. A tak je Nicholson propuštěn a domlouvá se s vojáky na práci a se Saitóem na propuštění ostatních plukovníku a nemocných z pracovních povinností. Saitó vše udělá, jen aby konečně vojáci začali pracovat tak, jak mají, a aby most byl postaven v daném termínu. A opravdu vojáci začnou pracovat podle pravidel a vše, co mezitím napáchali, se snaží co nejrychleji napravit. Pod vedením plukovníka Nicholsona jdou všechny práce dobře, ale inženýr Reeves zjistí, že místo, na kterém má být most vystavěn, má špatnou strukturu zeminy, a že by most zde nevydržel žádný průjezd vlaku. Saitó podlehne obavám, že by jeho úkol mohl skončit totálním fiaskem a uposlechne rady Angličanů a posunují místo výstavby o pár mil dál.
Tou dobou se dozvídá plukovník Green, velitel Force 316, o této stavbě a pověřuje Shearse úkolem k destrukci onoho mostu. Shears si s sebou vybere profesora Wardena a všemi chváleného mladíka Joyce. Joyce se na místě úkolu projevuje jako velmi zdatný a všímavý hoch, a tak se posléze stává hlavou destrukce. Několikrát se s místními Thajci vydá do džungle na obhlídku a postupu vývoje mostu, kde si nasbírá spoustu vědomostí a celkově vymyslí celý průběh finálního zakončení, neboli vyhození mostu do povětří, mise. Celý úkol by měl proběhnout tak, že v noci, den před příjezdem vlaku, se všichni vydají po vodě k mostu, kde na nosné pilíře namontují plastickou trhavinu napojenou drátem k hlavnímu spínači, u kterého bude čekat Joyce a v pravou chvíli jej Joyce zmáčkne a tím vyhodí most do povětří a vlak i s vojáky putujícími do Barmy se převrátí do řeky. Trhavinu namontují, Joyce se schová v nedalekém houští na jednom z břehů, z nějž není volný přístup k řece. Ostatní dva, Shears a Warden, s thajskými vodiči se schovají na druhé straně vysoko nad břehem řeky Kwai, odkud pozorují celkové dění na mostu.
Celou noc se zdá Shearsovi něco divného, jako kdyby se něco s řekou dělo, vzduch páchne bahnem a je zvláštní ticho. Ráno na to přijde, hladina řeky se snížila a na druhém břehu, kde byl schovaný Joyce, se vytvořila nádherná přístupná pláž. Jejich plán byl velmi narušen, jelikož o místa na pilířích s trhavinou se tvořila větší nárazová vlna než o pilíře, na nichž trhavina nebyla. Drát vedoucí k Joycovi byl vidět. Naštěstí si toho japonští vojáci nevšimli při kontrole mostu a Shearsovi se ulevilo. Bohužel pečlivý a hrdý na své dílo plukovník Nicholson nevěří japonským vojákům a jde radši zkontrolovat most sám. A samozřejmě zkušenému oku Angličana neunikne tato zvláštní věc a všimne si i drátu vedoucího z řeky. Jde se na drát kouknout blíž, na pláž vzniklou v noci. To ho zatím zpovzdálí pozoruje Joyce. Ovšem Nicholsona nenapadne nic lepšího než si zavolat Saitóa a celou věc mu ukázat. To z úkrytu vybíhá Joyce s dýkou a podřízne Japonci krk, přesně tak, jak je to učili v Plastic and Destruction Co Ltd. v Kalkatě. Jenže to chlapce nenapadlo, že si vybral špatný krk. Zakřičí na Nicholsona, ať se jde schovat, že most vyletí do povětří. To ovšem Nicholsona rozčílí. Nedokáže si představit, že by jeho životní dílo někdo hned jen tak zničil. Vrhne se na Joyce a uškrtí ho. To už ale z druhého břehu nevydrží Shears jen tak nečinně přihlížet, seběhne stráň a vrhá se do vody, aby Joycovi pomohl. Z mostu na něj začnou střílet japonští vojáci, podaří se mu střelám uniknout a pokračuje dál v boji s plukovníkem Nicholsonem. Japončíci bezhlavě střílí na peroucí se dvojici a tím zabijí jak Shearse, tak i plukovníka Nicholsona. Na druhém břehu zatím dal Warden rozkaz Thajcům, aby se ujali minometů a začali sestřelovat japonské vojáky shlukující se kolem Shearse a Nicholsona.
Jediný, kdo přežil z trojice, byl profesor Warden, otřesen vývojem úkolu se vrací na základnu Force 316, kde o nezdařeném úkolu vypráví plukovníku Greenovi... "Dva padlí, menší škody, ale most neporušen díky hrdinství britského plukovníka."

PRAMENY:

Pierre Boulle - Most přes řeku Kwai, 1966
Encyklopedie Universum
Internet

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha byla celkem dobře zpracována, jen mi přišlo, že tu nejdůležitější část, boj mezi plukovníkem Shearsem a Nicholsonem a další vývoj dění poté, byla jaksi přeskočena a rovnou nám autor sdělil, jak vše dopadlo. Bez jakéhokoliv vlastního zážitku. Chybělo mi tam vyvrcholení hlavního děje. Celou dobu šlo v knížce o onu destrukci, zničení mostu, a pak najednou je úplně tato pasáž vynechána z knihy. Přijde mi, že konec je nedopracovaný, nedotažený do konce tak, jak bych si ho jako čtenář od začátku knížky představovala. A možná o to i Boullemu šlo, spíše poukázat na životní úděl muže, jenž chtěl, aby si ho všichni pamatovali a který byl schopen, ne vědomě, postavit se i proti zájmům jeho vlasti, kterou považoval za nadřazenou. Stal se z něho člověk nadřazený nad všechno na světě, jen aby dosáhl svého snu.