Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1983 jako svou 4140. publikaci. Z francouzského originálu La Planète des singes (Paris, 1963) přeložili Josef Šup a Josef Hajný.

DĚJ:

Na počátku knihy sledujeme dvojici, Jinna a Phyllis, trávící své prázdniny v kosmu. Ocitáme se totiž v době, kdy byly meziplanetární cesty běžnou záležitostí, a mezihvězdné putování nebylo ničím výjimečným. Ten den chytila Phyllis vesmírem letící lahev obsahující rukopis. Příběh člověka. Příběh, který se oběma zdál neuvěřitelný.

Tím člověkem byl Ulyxes Mérou, novinář a člen mezihvězdné výpravy ze Země k hvězdě Betelgeuze. Ulyxes se k výpravě připojil na popud profesora Antella. Muže, jenž vymyslel a zrealizoval stavbu lodi tak vyspělé, že zvládla i tak obtížnou cestu. Posledním členem výpravy byl mladý fyzik Arthur Levain. Cíl výpravy byl jasný - najít civilizaci podobnou té lidské.

Cesta k Betelgeuze trvala dva roky a proběhla bez zvláštních komplikací. Profesor Antelle zjistil, že nejpříznivější podmínky pro život byly na planetě Soror. Pro výpravu však bylo velkým překvapením, že lidská rasa na této planetě je bez duše, plachá a ve všem podobná zvířatům.

Během krátké doby se členové dostali do zajetí smečky "lidských zvířat". Ulyxes se tu poprvé setkal s Novou. Jejich zajetí však netrvalo dlouho, jelikož na lidi byl uspořádán hon - opicemi. Arthur Levain byl během něho zabit a Ulyxes s profesorem a Novou se dostali do zajetí. Nova a Ulyxes putovali do laboratoře, kde se dělaly pokusy na lidech. Profesor byl odvezen neznámo kam.

Opice byly velice kultivované, chytré, učenlivé a ve všem podobné lidem na planetě Zemi. Byly zde tři druhy opic: šimpanzi - nejchytřejší a nejpokrokovější, orangutani - konzervativní a nepřístupní změnám, gorily - byly nejhrubější, nepříliš chytré a byly využívány na podřadnější práce.

Ulyxes se snažil upozornit své ošetřovatele na to, že je jiný než ostatní jeho druhu. Dlouho si ho však nikdo nevšímal. To se změnilo až s příchodem šimpanzí ošetřovatelky Ziry a jejího snoubence Kornélia. Ti byli udiveni rozsahem Ulyxových znalostí a začali ho učit opičí řeči. Brzy měl být mladý novinář představen odborné opičí veřejnosti. Mezitím však byl Ulyxes vnímán většinou opic jako zvíře, a žil s Novou v laboratoři.

Po konferenci byl Ulyxes propuštěn na svobodu a snažil se najít profesora. Ten byl umístěn v ZOO. Bohužel během měsíců věznění přišel o duši, byl jako ostatní lidé na Sororu. Ulyxes Mérou žil klidně až do doby, než se zjistilo, že je s ním Nova těhotná. Opičí veřejnost, zvláště orangutani, se obávala, že to je začátek nové éry inteligentního lidstva.

Zira s Kornéliem tedy pomohli Ulyxovi, Nově a jejich čerstvě narozenému dítěti, Síriovi, prchnout a dostat se na kosmickou loď profesora Antalla. Tato nová výprava se vydala k Zemi. Nova získávala duši se svým dítětem a stávala se normální lidskou ženou. Ulyxes myslel, že na Zemi nalezne útočiště, ale spletl se. Zemi totiž za 700 let, kdy byl pryč, ovládli opice... Nova, Ulyxes a Sírius se tedy stali vyhnanci hledajícími domov.

Jinn a Phyllis nemohli tomuto příběhu uvěřit. Asi proto, že byli šimpanzi...

NÁMĚT:

Cesta vesmírné výpravy k jiné planetě, objevení opičí civilizace, snaha začlenění se do ní a útěk Ulyxe a Novy z planety.

TÉMA:

Tématem knihy je obava ze zániku lidské civilizace, o jejím snadném ovládnutí a o tom, že člověk může ztratit duši.

HLAVNÍ POSTAVY:

Ulyxes Mérou - mladý ambiciózní novinář, který se chce prosadit cestou ke vzdálené zemi a publikováním článků o výpravě; je velice inteligentní a dokáže přesvědčit opice o tom, že je jiný než ostatní lidé; velmi silný a odhodlaný, jelikož se nenechal zlomit vězněním v laboratoři
Zira - "šimpanzice" pracující v laboratoři; neustále soupeří s ředitelem ústavu (orangutanem), který odmítá uvěřit zprávám o Ulyxovi; citlivá, inteligentní a přeje Ulyxovi štěstí, proto mu pomůže uprchnout v nebezpečí na loď
Kornélius - vážený šimpanzí vědec, který předvedl Ulyxe před opičí odbornou veřejnost a psal o něm články; velice se obává orangutanů, jelikož se mu snaží zničit kariéru
Nova - nádherná příslušnice lidského druhu na planetě Soror; první člověk, jehož výprava na planetě objeví a provází Ulyxe celou knihou; miluje ho, ale nedokáže to dát lidsky najevo; po narození jejich dítěte začíná získávat duši, učí se mluvit a civilizovaně jednat

PRÁCE S POCITY:

Zpočátku je kniha napínavá, plná očekávání, nejistoty z toho, co přijde. Během čtení se střídají pocity naděje, údivu.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

• Počátek knihy psán er-formou, zápisky Ulyxe Mérou jsou psány ich-formou.
• Autor knihy je vševědoucí vypravěč.
• Záměrem autora je varovat lidskou rasu před zpupností, leností a přehnaným sebevědomím. To může být podle Boulla zkázou lidstva.
• Kniha má 12 kapitol. Text je členěn do odstavců, které na sebe plynule navazují. Text je velice srozumitelný, bez složitých souvětí. V textu se objevují odborné výrazy (kuriozita, rudimentální, anestetikum, halucinace).
• Styl knihy je umělecký. Příběh je smyšlený a nevypovídá ani o události, která se může v nejbližší době udát.
• Autor při psaní této knihy prokázal znalosti lidské psychiky, ale také fyziky (při vysvětlování pohonu kosmické lodi a následku jejího pohybu na posádku).

CITÁT Z KNIHY:

"Svěřuji tento rukopis prostoru nikoli s úmyslem, že se mi dostane pomoci, ale proto, abych možná pomohl odvrátit strašnou pohromu, která ohrožuje lidskou rasu. Nechť se nad námi smiluje Bůh...!
"Lidská rasa!" zvolala překvapeně Phyllis.
"Je to tady napsáno," řekl Jinn - "Nepřehlušuj mě hned na začátku." A začal zas číst.
Já, Ulyxes Mérou, jsem se znovu vydal s rodinou na cestu kosmickou lodí. Můžeme cestovat celé roky bez zastávky. Pěstujeme na lodi zeleninu, ovoce a drůbež. Nic nám nechybí. Možná, že jednou najdeme pohostinnou planetu. Je to naše přání, které se skoro bojím vyslovit. Zde však věrně vylíčím, co mě potkalo."
(začátek knihy - děj je vyprávěn jakoby odzadu)

***

"Byl jsem úplně zničen. To, co se zběhlo za ty dva dny, mi zničilo tělo a ducha a přivedlo do tak hlubokého zmatku, že jsem byl stále neschopen oplakávat ztrátu svých přátel a vůbec si konkrétně představit, co pro mě znamená zničení šalupy. S úlevou jsem přijal polostín a později samotu v naprosté tmě, neboť se rychle šeřilo a my jsme jeli celou noc. Snažil jsme se v tom, co jsem viděl najít nějaký smysl. Potřeboval jsem tuhle duševní práci, abych unikl beznaději, která mě pronásledovala, a abych si dokázal, že jsem člověk, myslím tím pozemšťan, myslící bytost, zvyklá nalézat logická vysvětlení zdánlivě zázračných schválností přírody, a že nejsem zvíře, které chytily vyspělé opice."
(těsně po odchycení Ulyxe; přibližně 1. čtvrtina knihy)

***

"Podařilo se nám to. Znovu pluji vesmírem v kosmické lodi, letím jako kometa k sluneční soustavě, rychlostí, která každou vteřinu narůstá.
Nejsem sám. Vezu s sebou Novu a Síria, plod naší meziplanetární lásky, který už umí říkat táta, máma a mnoho dalších slov. Máme na raketě i pár slepic, králíků, obilí, které vědci dali do satelitu, aby mohli studovat vliv záření na různé organismy. Nic z toho se neztratí."
(po útěku ze Sorory; téměř konec knihy)