Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Vždyť nikdo neví, není-li snad smrt pro člověka vůbec největším dobrem, a přece se jí lidé bojí, jako by určitě věděli, že je největším zlem."

"Není to právě ta odsouzeníhodná nevědomost, že si totiž člověk myslí, že ví to, co neví?"

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Překlad Jaroslav Ludvíkovský, nakladatelství ODEON, 103 stran, kolibří vydání (= vydání knihy velmi malého formátu)

DOBA A MÍSTO DĚJE:

4. století př.n.l., Atény

HLAVNÍ POSTAVY:

Sókratés - filozof, obviněný z kažení mládeže a z neznabožství, vynikající řečník, nebojí se smrti, hrdý na svoje myšlenky
Meletos - obvinil Sókrata, špatný řečník
Pythia - věštkyně v Delfách

OBSAH:

Sókratés je obviněný z toho, že neuznává řecké bohy a že kazí mládež. Vystoupil před Atéňany a vedl řeč na svoji obranu. Pythia v Delfách prohlásila o Sókratovi, že je nejmoudřejší. Sókratés tomu nechtěl uvěřit, proto hledal člověka, který by byl moudřejší než on sám. Nejdříve jej hledal mezi politiky, záhy avšak zjistil, že politici si myslí, že jsou moudří, a právě proto nejsou. Další skupinou lidí, ve které hledal Sókratés moudřejšího člověka, byli básníci ("skladatelé tragédií a dithyrambů"). Sókratés usoudil, že básníci nejsou vedeni moudrostí, nýbrž nadáním a nadšením. Navíc i oni se domnívají, že jsou moudří, a proto tedy nejsou. Ani mezi řemeslníky nenašel moudřejšího člověka, než je on sám. Protože i řemeslníci si myslí, že když dobře dělají svoji práci, jsou moudří. Sókratés získal hledáním moudřejšího člověka velmi mnoho nepřátel. Došel k přesvědčení, že myslí-li si člověk o sobě, že je moudrý, není. Jeho sebevědomí zastiňuje moudrost. Sókratés došel k závěru, že nejmoudřejší je tedy opravdu on, potvrdil tím Pythiinu věštbu.
Několik nepřátel Sókrata, kteří na něj podali obvinění, byli přítomni i při Sókratově řeči před Atéňany. Nejvýraznější z nich byl Melétos. Sókratés s ním vedl dialog a Meletos se prokázal jako velmi špatný řečník. Sókratés se ho otázal, kdo tedy zlepšuje mládež, když on ji kazí. Odpověď zněla zákony. Sókratés ale naléhal, ať poví jméno konkrétního člověka. Pronesl, že všichni soudci, členové rady, účastníci sněmu, vlastně všichni Atéňané kromě Sókrata samotného. Sókratés se dále obhajoval a vysvětloval svoji "bezbožnost". Všem přítomným osvětlil, že ačkoli neuznává klasické řecké bohy, není bez víry. Sókratés promlouval i o smrti. Nebojí se jí. Jeho řeč vyzněla tak, jako by se nebál přijmou rozsudek smrti. Nakonec je odsouzen. Hlasů pro jeho smrt bylo jenom o málo více než hlasů proti.

ZNAKY:

• Platónovo převyprávění Sókratova soudu
• srozumitelný jazyk - Sókratés sám upozorňuje na to, že bude mluvit tak, aby mu všichni rozuměli

HLAVNÍ MYŠLENKY:

Moudrý je ten, kdo si neuvědomuje svoji moudrost.
Není nutné bát se smrti, možná bude po smrti lepší život.

VLASTNÍ NÁZOR:

Knížka měla spoustu poučných myšlenek, četla se dobře.