Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedná se o spis, který zaznamenává Sókratovu obhajobu a jeho řeč při procesu, který proti němu byl veden roku 399 př.n.l. Na rozdíl od drtivé většiny Platónových děl není Obrana Sókratova psána ve formě dialogu (druhým dílem, které také není psáno tímto způsobem, jsou Listy), nýbrž se jedná o souvislou řeč tak, jak ji Sókrates před soudem přednesl.

Obžaloba a trest
Sókratovi žalobci byli tři, Anytus (mladý politik, který byl iniciátorem obžaloby), Meletos (zastupoval básníky a stal se terčem většiny Sókratových útoků) a Lykon (zástupce řečníků). Žaloba doslova zněla:

Sókratés je vinen tím, že kazí mládež a že nevěří v bohy, v něž věří obec, nýbrž v jiné nové síly daimonské.

Jako trest byl navržen trest smrti, vypití číše bolehlavu. Traduje se, že celý proces měl politický podtext, protože Sókratés kritizoval soudobé athénské zřízení, a že k negativním pocitům, které k němu společnost chovala, přispěl i dramatik Aristofanés, který se do Sókratovy osoby veřejně strefoval v komedii "Oblaka". Sókratés opravdu odsouzen byl a i přes to, že mu byla nabídnuta možnost úniku, nevyužil ji, ale zůstal věrný svým myšlenkám a jed vypil.
K hlasování o rozsudku došlo celkem dvakrát, dohromady se na sněmu sešlo 501 voličů.

1. část
Sokrates začíná tím, že opakuje žalobu, jež byla proti němu vznesena. Následně nepřímo kritizuje sofisty a ironicky vyslovuje přání, aby byl tak moudrý jako oni, protože si myslí, že filozofové, kteří si za své učení nechávají platit, musí znát opravdu všechno. Pokračuje příběhem o Chairefontovi, který pevně věřil v to, že Sókratés je nejmoudřejším člověkem, a vypravil se proto do delfské věštírny, aby si svou domněnku potvrdil. Pýthie opravdu řekla, že Sókratés je nejmoudřejším mužem. Sám velký filozof se musel proto touto myšlenkou logicky zabývat, a proto se postupně vypravil k politikům, básníkům a řemeslníkům, aby mohl ono tvrzení vyvrátit. Zjistil však, že nikdo z nich moudřejší není, protože všichni z nich si mysleli, že jsou moudrostí obdařeni, a jedině Sókratés věděl, že moudrost spočívá v uvědomění si své vlastní neznalosti.
V další části se potom Sókratés obrací na Meleta a formou sókratovského dialogu se ho dotazuje na jednotlivé části obžaloby. Meletos podlehne a Sókratés z něj dostane, co potřebuje. Například nejdříve se Sókratés ptá, kdo prospívá mládeži, když on ji kazí. Meletos nejprve uvádí zákony. Sókratés ale namítá, že zákony nelze porovnávat s lidmi, a proto Meletos uvede, že mládeži prospívá naprosto každý kromě Sókrata. Sókratés neváhá a bryskně vyrukuje s paralelou mezi pěstiteli koní a lidmi prospěšnými mládeži. Říká, že šlechetné koně dokáží vypěstovat pouze odborníci, ostatní lidé že je pouze przní, a stejně je tomu i u lidí a mládeže.
Dále Sókratés obhajuje své rozhodnutí nepůsobit v Athénách jako politik. Za příčinu svého rozhodnutí označuje svůj vnitřní hlas daimonion, který mu zabránil do politiky vstoupit, protože tato kariéra by mu přinesla pouze zkázu.

A nehněvejte se na mne, řeknu-li pravdu: Není člověka, jenž by vyvázl životem, postaví-li se statečně proti vám nebo proti kterékoli jiné lidovládě a brání-li tomu, aby se nedálo mnoho bezpráví a nezákonností v obci, nýbrž je nezbytně nutné, aby ten, kdo chce vskutku bojovat za spravedlnost, chce-li i jen krátký čas zůstati naživu, žil v soukromí a nevystupoval na veřejnost.

První část své řeči končí Sókratés tím, že znovu připomíná shromážděnému davu, že se neuchýlí k nízkým trikům a emotivním výlevům. Naznačuje také, že se smrti nebojí, protože právě ona může být mnohem lepší než pozemský život.

2. část
Sókratés byl shledán vinným v poměru hlasů 281:220. Výsledek ho velmi překvapil, protože čekal, že ho k smrti odsoudí drtivá většina. Filozof nicméně tuší, že již není úniku, a proto trochu znevažuje celou situaci. Jako alternativní trest navrhuje peněžitou pokutu 100 drachem (naprosto zanedbatelná částka v porovnání s trestem smrti a faktem, že Sókratés naprosto nelpěl na penězích) nebo jídla zdarma v Prytaneu (zde byli skládány pocty atletům a jiným důležitým osobám). Sókratovi žáci ihned zvedli částku na 3000 drachem, ale to už bylo pozdě.

3.část
Hlasování tentokrát dopadlo pro Sókrata katastrofálně - byl znovu odsouzen k smrti výsledkem 360:141. Filozof tvrdí, že k tento výsledek není podmíněn tím, že by ve své řeči nepřinesl dostatek důkazů o svojí nevině, ale faktem, že se neodhodlal hrát na struny pocitů. V závěru už se obrací více na své žáky než na širší obecenstvo a říká, že je rád, že k soudu přišel, protože daimonion ho ráno, když vycházel z domu, nezadržel, takže věci se dějí tak, jak mají. Zároveň říká, že se smrti nebojí, protože může být pro člověka dobrem.

Ale už je čas, abychom odešli, já na smrt, vy k životu. Kdo však z nás jde vstříc lepšímu osudu, to není zjevno nikomu, leda snad bohu.

Jedině Platón a Xenophón zaznamenali Sókratovu obhajobu, ale pouze Platón byl z této dvojice u soudu přítomen, a proto se jeho verze považuje za věrohodnější a je často využívána jako historický pramen. Platón v tomto díle navíc představuje svůj ideál filozofa.

Čtenářský deník	-	Alkibiadés
	-	Euthyfrón
	-	Faidón, Faidón (2)
	-	Faidros, Faidros (2)
	-	Hippias větší, Hippias větší (2)
	-	Ión, Ión (2)
	-	Kritón
	-	Obrana Sókratova, Obrana Sókratova (2)
	-	Politikos
	-	Symposion