Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ÚVOD:

Novela o manželství, mileneckých a mezilidských vztazích vůbec byla u nás poprvé vydána v roce 1976. Později vyšla ještě v roce 2000.
Původně nebyla sepsána takto uceleně, ale některé příběhy vyšly zvlášť. Čtyři obrazy (1914), Dvě sestry (1932).

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Thákur se narodil v bengálské části Kalkaty. Pocházel z velké, bohaté a velmi intelektuálně zaměřené rodiny. Studoval práva v Anglii, ale vysokou školu nedokončil a vrátil se domů. Od roku 1890 žil ve východním Bengálsku. Sbíral folklorní tvorbu a sám psal poezii a povídky. Některá svá díla překládal Thákur sám do angličtiny. V roce 1913 získal jako první asiat Nobelovu cenu za literaturu. Thákur hodně cestoval, dokonce dvakrát navštívil Prahu. Setkal se s mnoha významnými osobnostmi své doby (T.Mann, G.B.Shaw, A.Einstein, R.Rolland...). Zemřel v rodinném sídle ve stejném pokoji, kde se narodil.

FORMA A UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY:

Ich-forma i er-forma - záleží o jakou novelu se jedná. Obě, u kterých je zde uveden zkrácený obsah, jsou psány v ich-formě; méně přímé řeči - více popisů; přirovnání a metafory; humor; vybroušená psychologie postav.

HLAVNÍ POSTAVY (Čtyři obrazy):

strýc - "ateista", který však dělá, co je potřeba a stará se o nešťastné lidi, i kdyby ho za to měla stihnout hanba
Šačíš - neustálý hledač duchovna; extrémista; nehledí na vlastní touhy, pokud se mu zdají příliš tělesné
Šríbilás - poměrně snadno ovlivnitelný Šačíšův přítel, teprve s časem nabere sílu uvažovat sám za sebe a ne se přidávat k silnějším osobnostem
Daminí - impulzivní; věrná; neochotná nechat sebou manipulovat; ženská - v tom, jak se snaží získat Šačíše

OBSAH:

V knize je celkem 7 různě dlouhých novel a já uvedu zkrácený obsah a ukázku ze dvou z nich.

Zrak

Vypravěčku (Kumu) v osmi letech provdali, ve čtrnácti porodila mrtvé dítě a málem u toho zemřela. Aby toho nebylo málo, začala mít problémy se zrakem. Její manžel, jenž studoval medicínu a myslel si, že už toho ví dost, ji začal doma léčit sám.
Její starší bratr byl proti tomu a přivedl sestře studovaného lékaře. Ta však chtěla zachovat svou oddanost manželovi, a proto předepsané léky neužívala a dál se podrobovala šamanským kouskům svého muže, až zcela oslepla.
Přesto však manželovi nic nevyčítá a ještě se jí podaří tuto tragickou událost použít tak, aby bratra s mužem sblížila.
Kumu se postupně naučí i ve své slepotě vést normálně domácnost. Její manžel dostuduje a odstěhují se do malého města, kde si založí lékařskou praxi.
Jak však začal manžel dobře vydělávat, přicházely i změny. Přestal dbát o to, aby pomáhal, kde ho bylo potřeba a věnoval se pouze těm, kteří mu platili. Rovněž se začal svojí ženě odcizovat.
Až jednou přijede na návštěvu jakási teta a přemlouvá Abináše (Kumin manžel), aby se podruhé oženil. Přestože před několika lety takovou možnost naprosto odmítl, teď se k ní staví poněkud méně zamítavě.
Po čase tedy přibude do domácnosti asi čtrnáctiletá dívenka Hemánginí, aby si ji Abináš mohl prohlédnout. Kumu se s ní sblíží, přesto se však nemůže srovnat s tím, že by měla zaujmout její místo.
Hemínginí vytušila, co se odehrává a odmítla se toho zúčastnit, proto odjela opět domů. Abinášovi to však nedá spát, a proto se vydává na cestu. Kumu ho zastaví a donutí ho přiznat se, že se jede oženit. Abináš jí rovněž řekne, že se jí bojí, protože je mu ve své slepotě tak vzdálená.
Kumu omdlí, a když se probere, Abináš je pryč. Večer přijede Hemánginí a žádá o požehnání. Teprve po chvilce vyjde najevo, že si nevzala Abináše, ale staršího bratra Kumu. Ten věděl, co se v domácnosti jeho sestry odehrává, a proto porušil své staromládenectví, aby ji uchránil před osudem druhé ženy.
Abináš se vrátí a Kumu odprosí. Rozhodují se společně, že nebudou z toho druhého dělat boha, ale budou si obyčejným manželem a manželkou.

Konečně můj muž tiše promluvil: "Řeknu ti tedy pravdu - já se tě bojím! Tvoje slepota tě zahalila do jakéhosi neprostupného pláště a já se ti nemůžu ani přiblížit. Jsi moje bohyně, jsi stejně strašná jako můj bůh, ale nemohu být v domě jen s tebou. Potřebuji ženu, které bych mohl vyhubovat a vynadat, rozzlobit se na ni, polaskat ji a dávat jí dárky."

Čtyři obrazy

Strýc
V tomto prvním období se stará o hlavního hrdinu Šačíše jeho strýc, který se považuje za ateistu. Odmítá cpát své peníze bráhmanům a raději činí takové skutky, za které ho hinduisté odsuzují, přestože jiní by je měli za dobré.
Šačíš se chová přesně jako on, navzdory tlaku zbytku rodiny. Jednou přivede ke strýci těhotnou dívku, kterou někdo zneuctil. Ta u nich nalezne alespoň na nějaký čas útočiště. Za nějakou dobu vyjde najevo, že dívce ublížil Šačíšův starší, ženatý bratr a že to strýci nechtěl říct, aby nevyvolal skandál. Dívka porodí mrtvé dítě a aby ji Šačíš dále mohl chránit, rozhodne se, že si ji vezme.
Ona však nemůže zapomenout na toho, který jí zkazil život a spáchá sebevraždu.

Šačíš
Strýc zemře při epidemii moru a Šačíš se dá k sektě, která uctívá Krišnu. Šríbilás (přítel a vypravěč) se ho vydá hledat a jak předtím sdílel Šačíšův ateismus, tak se teď přidá k oné podivné víře.
Jeden ze ctitelů oné sekty jí po smrti přenechá svůj dům, úspory a dokonce i vdovu - Dáminí. Ta se zamiluje do Šačíše, ten se jí však vyhýbá.

Dáminí
Dáminí zkouší využívat Šríbiláse, aby přilákala Šačíše. Kvůli němu předstírá i zájem o jeho milované učení. Na Šríbilase však tyto schůzky působí tak, jak by Dáminí chtěla, aby účinkovaly na Šačíše.

Šríbilás
Šačíš, Dáminí a Šríbilás odejdou ze sekty. Šačíš se však noří stále hlouběji do různých meditací a úvah o bozích. Dáminí se snaží udržet mezi ním a normálním životem alespoň nějaké pouto, ale když jí Šačíš řekne, že žádného člověka nepotřebuje, rozhodne se od něj odejít.
Šríbilás odjede s Dáminí do Kalkaty a nabídne jí manželství, které ona přijme. Nežijí spolu ale dlouho, protože Dáminí brzy umírá.

Dáminí prosila: "Zavez mě tam k tomu moři, odkud jsem si tu nemoc přivezla - tam je vzduchu dost."
Onoho dne, kdy skončil únor a měl začít březen a celé moře se vzdouvalo slzami bouře, dotkla se Dáminí mých nohou naposledy a řekla: "Ještě jsem se tě nenasytila. Kéž tě zase dostanu i v příštím zrození!"

VLASTNÍ NÁZOR:

Tím, že autor pochází ze zcela jiného kulturního zázemí, než na jaké jsem zvyklá, mi toto dílo přišlo jak z jiného světa. Z každého příběhu jsou jasně patrné jiné zvyklosti i typy vztahů. Dobrým příkladem je třeba "instituce" druhé ženy. Z novel celkem jasně vyplývá, že to v těchto končinách není (nebo nebylo) nic neobvyklého, zatímco u nás je něco takového nepředstavitelné. V našich krajích se tolerovaly milenky, ale druhé ženy?
Některé příběhy jsou smutné, u jiných jsem se usmívala a nad dalšími jsem dlouho přemýšlela. Každopádně doporučuji jako sondu do vztahů, které se týkají muže a ženy ve východní kultuře.