Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autor knihy, kterou jsem si vybrala, je Radek John, narozený 6. prosince 1954. Po maturitě studoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Je známý jako prozaik a žurnalista zabývající se aktuálními společenskými problémy. V 80. a 90. letech byl redaktorem a reportérem v týdeníku Mladý svět a od roku 1994 byl zaměstnán v soukromé televizi Nova. Mezi známá díla Radka Johna patří Džínový svět, Začátek letopočtu, Jak jsem viděl Ameriku a Memento. Všechna jeho díla jsou dobrá, nejvíce mě však zaujala kniha Memento (v překladu varování).

K této velice zajímavé knize jsem se dostala díky jedné mé skvělé kamarádce. Vyprávěla mi o ní tak poutavě, že jsem prostě nemohla odolat a musela jsem si od ní tuto knihu půjčit. A vůbec toho nelituji.

OBSAH:

Kniha přináší skutečný příběh mladého narkomana - jména lidí jsou však změněná. Děj se odehrává na přelomu 70. a 80. let v Praze. Je o životě Michala Otavy, jenž se dostává do různých kliček a to jen kvůli droze, která jej ovládá.

Tak tedy definitivně. Konec! Tak takhle začíná Memento.
Michal Otava, mladý student gymnázia, se v šestnácti letech dostane do party lidí, kteří experimentují s různými návykovými látkami. Parta se skládá z šesti postav (Richard, Michal, Honza, Petr, Dáša a Eva), které v knize hrají podstatnou roli. Utíkal sem před svým přísným otcem. Zde se také setkal se svou životní láskou Evou. Problémy s rodiči vyvrcholily náhlým útěkem z domova. Ukončil studium na škole a vrhl se do opravdového života narkomana. Ve dvaceti letech Michal odchází na vojnu. Zde dva roky abstinuje. Osudným okamžikem se mu stane likvidace morfinu nařízená velitelem. Michal nedokázal odolat a morfin ukryl a později ho propašoval domů. Po návratu z vojny se přestěhoval k Evě. Eva, která též později nezvládala své zaměstnání v nemocnici, a Michal žili stereotypně den za dnem: shánění drogy, její následná aplikace, uvolnění, silná únava a později začínající abstinenční syndrom. Nemají chvíli klidu. Pořád musí shánět drogy. Není čas na rodinu, na zájmy ... droga jim sebere úplně všechno, celý jejich život. Michalova matka se neustále snažila Michalovi pomoci. Nabízela, že mu vyhledá práci, která mu pomůže zbavit se fetování. Aby Michal matku umlčel, všechno jí odkýval, ale nedodržel. Po nějakou dobu zásoby z vojny vydržely. Poté došly prostředky na obstarání další drogy. Oba (Eva i Michal) už byli závislí a bez drog je pronásledovaly nesnesitelné absťáky při závislosti na morfinu. Neměli peníze, a proto se rozhodli k radikálnímu řešení - vykradli lékárnu. Tento čin se jim stal osudným. Na jedné "sešlosti" u Richarda doma se z nenadání objevila policie (tehdejší VB). Všechny účastníky odvezli na stanici. Zde se provalila vykradená lékárna. Po této události se Michal dostává na 2 roky do vězení. Eva vyvázla pouze s podmínkou. Ve vězení nastalo těžké období. Michal se setkával s šikanou a dostal se do velkých dluhů u místního lichváře. Psychicky to tu nezvládal. Eva mu občas poslala nenápadně schovanou dávku (např. v pomerančích).
Mnohokrát po propuštění se ještě dostali do konfliktu s policií. Po skončení trestů se ale vždycky Michal s Evou vrátili k sobě a k drogám. Společně se nesčetněkrát snažili přestat, ale nikdy se jim to nepodařilo. Michal začal se svým kamarádem vyrábět pervitin - tehdejší novinku na drogové scéně, který se dá vyrobit z volně prodejných surovin a není na seznamu zakázaných látek. Eva náhle otěhotněla. To byla dostatečná záminka pro to, aby oba přestali fetovat. Jednoho dne se Michal vrátil z práce a našel Evu ležet v louži krve. Potratila. Když otěhotněla podruhé, byl Michal ve vězení. Zde strávil další dva roky. Je na tom psychicky čím dál tím hůř. Pořád si opakuje, že by měl skončit, ale nejde mu to. Po propuštění zjistil, že je Eva mrtvá. Byla to údajně sebevražda, ale Michal tušil, že Evu kvůli droze zavraždili vlastní kamarádi. Rozhodl se ji pomstít. Vymýšlí plán. S platností od 1.1.1985 byl na seznam omamných látek, na které se vztahuje zákaz výroby a přechovávání, připsán pervitin. Výroba, držení a šíření pervitinu jsou tedy postihovány stejně jako u jiných drog. I přes to vše jednoho dne uvařil silný pervitin (slangově zvaný perník), který měl vražedné účinky. A jak vlastně celá akce dopadla?
Kamarádi, kterým byla droga určena, Michala přelstili a nakonec se v nemocnici ocitl v kritickém stavu on sám. Dostal se z toho. Nyní se dostává do odvykací léčebny. Dne 9.12.1984, tři měsíce po svém propuštění z léčebny, byl Michal Otava nalezen vlastní matkou Marií Otavovou, která mu přinesla jídlo, ve stavu hlubokého bezvědomí. Ležel v jediné místnosti svého bytu na podlaze pod oknem. V prázdných plechovkách na stole a na zemi byly nalezeny nedopalky z cigaret. I z dalších stop, otisků prstů a bot bylo možné usuzovat, že zde předchozí večer povíval větší počet osob, které v okamžiku Michalova bezvědomí opustily byt, aniž se obrátily na lékařskou pomoc. Michal Otava byl okamžitě převezen na resuscitační oddělení záchranné služby, kde se po třídenní terapii probral z bezvědomí. Nebylo však už možné obnovit všechny funkce mozku poškozeného nedostatkem kyslíku. Michal byl proto převezen do psychiatrické léčebny - pavilónu pro pacienty s trvalým poškozením mozku. Jen částečně chápe některé souvislosti. Musí být krmen, myt, ukládán na lůžko. Je natolik labilní, že na každý požadavek okolí reaguje pláčem, kvílením, neklidem. Jeho zdravotní stav nemá příznivou prognózu. Naděje, že se jeho potíže dále zlepší, je téměř nulová.
Z mladého muže, který vždy toužil po samostatnosti, se stala ubohá troska závislá na péči druhých. I ostatní členové party se postupně propracují k těžké závislosti na opiátech a jiných látkách.

Každé ráno se probouzím z iluzí, které vytvářejí mé drogy.
Drogu potřebuji k životu
a jdu s ní ruku v ruce.
Jako letadlo, co vymklo se pilotu,
jako jedno zrnko rýže v rizotu.

A pokaždé se směji sobě,
i dalším lidem v okolí,
nezáleží mi na ostatních
a srdce mé to přebolí.

Takhle končím úplně nejistá,
nikým nechápána zajista.
A o tom jsou tyhle verše,
jdu si píchnout nebo mé srdce selže.

VLASTNÍ NÁZOR:

A co se týče knihy: sice jsem si musela nějaké úryvky přečíst 2x nebo 3x, abych je pochopila a pořádně se vžila do jeho situace, přesto mě osobně se kniha moc líbila. Je velice poutavá a zajímavá. Četla jsem ji jedním dechem. Občas jsem měla slzy na krajíčku, když jsem si uvědomila, že je to opravdu podle skutečnosti, že tím vším si někdo prošel. Nejvíc mě asi oslovilo věnování na začátku knihy: "Věnováno mrtvým a živým". A také mě velmi zaujalo, že kniha byla podepsaná samotným Radkem Johnem dne 22.3.1989. Co se týče jazykové stránky díla, román je psán spisovným jazykem s prvky argotu a slangu toxikomanů. Některým čtenářům tato četba může činit potíže. Je to už nějakou dobu, co jsem tuto knihu $četla, ale přesto bych ji všem vřele doporučila...

Drogy jsou teď hodně aktuálním tématem. Už v mladém věku je každému dítěti vštěpováno, že jsou špatné. Ví to i každý dospělí, přesto jsou drogy rozšířeny všude kolem nás. Cigarety, alkohol, marihuana, pervitin a spousta dalších. Nebezpečné návykové látky, které berou lidem životy. Proč je tedy lidé užívají, i když si tím ničí zdraví?
Hodně lidí se s drogami za celý život vůbec nesetká. Někteří s nimi přijdou do styku jen nepřímo, znají člověka, který je užívá, jiní je užívají sami. Se školou se chodívá na různé přednášky o drogově závislých a lidé tam vypráví své životní příběhy. Vždycky mně to přišlo hodně smutné, ale netýkalo se mě to ani vzdáleně, takže to bylo celkem dobré. Nedávno jsem se dozvěděla, že jeden člověk z mého okolí je závislý, tak mě to trochu donutilo o tom přemýšlet. Drogy jsou prostě svinstvo. Bohužel ale nemohu nikomu zakazovat, aby to zkoušel.

PROČ JSOU RÁNA KALNÁ
Hlava mě bolí, chvíli nic netuším, až rozum zapad,
ležím na posteli, čichat ředidlo nebyl dobrej nápad.
Ne že by to bylo z něj, to vydržím víc, nebojte!
Ale kdo uvidí můj podlitý líc, řekne si šmankote!
Po tom ředidlu a páru pivech incident přišel,
nějakej chlápek prý s extra třídou na růžek zašel.
Po rundě píva mile se usmíval a že půjde s náma,
pak nabídnul zdarma čáru nám, dlouhou jak parma.
I řek sem si což, zkusit se má prý všechno, šňup.
bylo to dost silný, hotový peklo, jsem já to hňup!
Tak takhle vážení, začala závislost má,
peníze se mi rozutíkávaj pod prstama.
Za týden viděl jsem toho maníka zas,
jenomže ceny zved jak nějakej ras.
Tak jsem na to kašlal, a absťák měl,
co měl sem dělat, sem fakt nevěděl.
Chce to náhražku, snad trávu, snad,
a tak sem se vydal čenichat do zahrad.
Heuréka, našel jsem, jeden trotl tu má hotový pole,
začal jsem pytlačit, když slyším: "Co děláš, vole?!"
Tak to je průšvih, rastaman jak hora,
ten když si zamane, tak se mnou poorá.
Vyváz jsem s absťákem a naštíplou lící,
snad už jen ponaučení bych měl vám říci,
Vidíte teďkon, jak sem já grogy,
děti, nikdy neberte drogy,
nikdy nikomu neberte jeho drogy...

(autor neznámý, sepsáno podle námětu mladého bezdomovce na Hlavním nádrží v Praze)

Čtenářský deník	-	Džínový svět, Džínový svět (2), Džínový svět (3)
	-	Memento, Memento (2), Memento (3), Memento (4), Memento (5), Memento (6), Memento (7), Memento (8), Memento (9), Memento (10), Memento (11), Memento (12), Memento (13), Memento (14), Memento (15)

Čítanka

-

Memento, Memento (2)