Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V Nemetonburku je vyprávěn tajemný příběh, jehož hrdiny jsou čtyři sourozenci z českého hradu Nemetonburk. Celá trilogie zavádí čtenáře do slovanského bájesloví, z kterého kdysi vyšly pohádky K.J.Erbena a B.Němcové.

V prvním díle - Tajemství ve skále - zůstáváme na hradě, příběh má rysy rytířského a detektivního románu s milostnými prvky. Sourozenci Tom a Áňa objeví ve skále pod hradem neznámého cizince a odstartují sled událostí, které vedou sice k dobrému konci, ale mnoho věcí zůstává zastřených tajemstvím...

INFORMACE O AUTORCE:

Renata Štulcová se narodila 23. října 1969 v Rakovníku. Po maturitě na gymnáziu vystudovala matematiku a geografii na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem a potom ještě anglický jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě UK. Vyučuje matematiku a angličtinu na základní škole. Roku 2003 vydala v Albatrosu svou první knihu, Nemetonburk aneb Tajemství ve skále, za kterou získala cenu učitelů - SUK. O dva roky později dopsala pokračování s názvem Nemetonburk aneb Zlatá brána (2005) a o další dva roky později závěrečnou a nejdelší část trilogie, Nemetonburk aneb Alatýrová hora (2007). Autorka prohlašuje, že všechny tři knihy dohromady tvoří jednu velkou. Protože by však byla kniha příliš velká, rozdělila ji na tři malé.

OBSAH:

Hlavními hrdiny celého příběhu jsou dvojčata Tom a Áňa Loukoští, kteří žijí s celou svou rodinou na hradě Nemetonburk, jenž jejich rodiče zdědili po svých předcích. Oba se od sebe hodně odlišují; zatímco Tom zbožňuje počítače, matematiku a řešení logických úloh, Áňa raději tráví delší časy před zrcadlem.

Jednou zajde na návštěvu k Loukoským pán, který povypráví dvojčatům pověst o srdci princezny Lady a zlých rusalkách, které ji přivedly na tajemnou a posmrtnou Cestu ticha.
Jejich dědeček to jen potvrdí a sdělí jim, že na hradě je ukryto několik tajných chodeb, jež vedou neznámo kam.
A právě Tom s Áňou budou chtít tyto chodby vypátrat.

Nejprve začnou tím, že se pokusí prohledat dědečkovu knihovnu, jenže k ní potřebují klíč. Vydají se proto nenápadně k dědečkově pracovně, počkají, až dědeček odejde, a klíč od knihovny, který byl schovaný za nástěnnými hodinami, ukradnou.
Následně se vydávají do knihovny, kde se pokusí najít cokoliv výjimečného, co by nasvědčovalo existenci tajných chodeb - a opravdu, najdou obrovský atlas, v němž je ukryta tajná skříňka, která je však zamknuta číselným kódem. Jelikož je Tom expert na řešení číselných rébusů, vyzkouší nějaké osvědčené metody - a objeví ve skříňce tajemný deník, který si vezmou s sebou a pokusí se jej prozkoumat.
Ukáže se, že je to deník moudrého alchymisty Aldaga, který pomocí latinsko-českého slovníku přeloží - a ukáže se, že to jsou citáty, jež na sebe vůbec nenavazují, avšak dvojčata budou věřit, že Aldagův deník získá nějaké uplatnění.

Dalším vodítkem by mohl být rébus, který dal kdysi Tomovi častý návštěvník Nemetonburku, pan Gessler. Tom se pokusí rébus vyřešit, ale zjistí, že to jsou nějaké směry, které určují neznámý cíl. Dvojčata si domyslí, že právě tohle by mohlo být vodítko k labyrintu.

Dvojčata však najdou labyrint až tehdy, když se zdejší průvodkyně - paní Křížová - zmíní o chodbě, která spojuje žalář se starou kaplí. Dvojčata se tak pokusí prohledat žalář, v němž skutečně najdou chodbu spojující žalář s kaplí - a pak se pokusí prohledat i kapli, ve které by mohla být ukryta další chodba.
Dvojčata se pokusí prohledat kapli, ale marně. Teprve když už budou chtít odejít, všimne si Tom, že jeden ze sloupů kaple je zachycen na pohyblivých kolejích - a tak se pokusí odsunout sloup.
Pod ním najdou temnou díru, po které se spustí dolů.
A právě zde využijí rébusu, který dal Tomovi pan Gessler - budou postupovat v labyrintu po vyznačených směrech; a když už budou na konci, zděsí se, neboť spatří člověka, kterému chybělo málo ke smrti...

Člověka vyvedou z labyrintu a svěří ho do hradní péče. Zjistí, že se muž jmenuje Giovanni, umí mluvit italsky, a vůbec si nepamatuje, co se s ním stalo. Proto dvojčata zaměstnají jejich starší sestru Justýnu (která je překladatelkou), aby s Giovannim pohovořila a pokusila se z něj dostat co nejvíce informací - jenže marně, jakákoliv snaha vypáčit z něj informace je marná. Jediné, co Giovanni požaduje, je, aby byl tam, kde byl...

Tom to zpočátku nepochopí, protože Giovanni byl uvězněn na konci ulice v labyrintu, jenže pak si vzpomene, že na posledním rozcestí byla skrytá chodba - právě zde by totiž mohl chtít Giovanni jít...
A tak se dvojčata s Justýnou a nejstarším sourozencem Lukášem vydají zpět do labyrintu, do chodby, o které se zmínil Tom.

Ukáže se, že k ní je také potřeba vyřešit číselný rébus. Tom si s ním stejně jako s předchozím rébusem poradí a chodba se konečně otevře.
Na konci chodby se zjistí, že chodba končí pod Nemetonburkem, pod otvorem ve skále, a hrdinové se ocitli venku. Jenže se časem ukáže, že jsou v minulosti Nemetonburku - a vládcem Nemetonburku je nyní zlý správce Ewig a kněžna Valérie.

Hrdinové se tak pokusí nemetonburské obyvatele osvobodit od zlých vládců. Jenže to nebude lehké - budou muset zachránit Justýnu za nařčení z čarodějnictví a následným upálením -, vnutit se do přízně kněžny Valérie a poznat mnohá tajemství a dobrodružství.

Giovannimu se na konci knihy vrátí zpět paměť, a ukáže se, že byl spoluvládcem knížete Tadeáše, kterého po jeho odjezdu vystřídal Ewig a Giovanniho prohlásil za psance.
Ukáže se také, že Ewig je minulostní předek - "vzpomínka" pana Gesslera, čili ten, kdo často chodil za Loukoskými na Nemetonburk, byl samotný Ewig, jenž uvěznil Giovanniho v labyrintu a sám prošel do budoucnosti.
Toho však naštěstí porazili tehdy, když pan Gessler odhalil, že se sourozenci Loukoští vydali do minulosti, a tak se vydal za nimi; tam se spojil se svou minulostí v jedno, a pak byl sourozenci poražen...

Na závěr se dvojčata dozví, že brzo pojedou do Itálie - do Benátek...

VLASTNÍ NÁZOR:

Ohodnotit první díl Nemetonburku je dosti těžké. Je totiž pravda, že Nemetonburk nemusí každého bavit. Musí se zde dávat velký pozor, aby vám nějaký ten fakt v knize neušel, protože se k nějakému pravidlu, které bylo vysvětleno dříve, autorka vrací až později, a pokud si jej nezapamatujete, nepochopíte, co se vlastně stalo (a proč se to stalo) - a tak je celý příběh komplikovaný a vhodný na přemýšlení.
Mně sice tento žánr četby moc nesedl, ale jelikož je vidět, že se autorka opravdu snažila a měla celý příběh dobře promyšlený, rozhodl bych se mezi 3 a 4 body; avšak když si uvědomím, jaký je to skvělý počin na poli české literatury pro mládež, dávám Tajemství ve skále 4 body z 5.