Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tato knížka se skládá z šesti povídek: Velký samočinný větostroj, Přání, Prase, Chirurg, Voják, Antikvář.

Každá z nich je osobitá a jiná, ale všechny mají jeden společný rys - u žádné z nich až do poslední stránky nevíme, jak dopadne. O různých rozuzleních však po celou dobu čtení můžeme polemizovat, jelikož autor v nich dává mnoho náznaků, kterými se můžeme řídit. To dává knížce nádech detektivního žánru, ale jen nenápadný.

Velký samočinný větostroj
Mladý Adolf Knipe je velice inteligentní a ve svém oboru, vynalézání přístrojů, je jeden z nejlepších. Poté co vynalezl Velký samočinný počítací stroj, který měl veliký úspěch, dostal dovolenou.
Jeho život neměl smysl, protože chtěl být odmala spisovatelem, ale nepodařilo se mu to. V týdnu volna dostal geniální nápad. Vynalezl stroj, jenž bude sám psát povídky a knihy.
Se svým šéfem na tom po počátečních rozpacích velice vydělají. Časopisy si povídky kupují stále více a chtějí jich víc. Knipe vynalezne stroj, co píše romány, ten se podobá desce na řízení letadla.
I romány mají obrovský úspěch. Knipe a jeho šéf se tedy rozhodnou, že si koupí i klasické autory knih. Ti si koupí samočinný větostroj a knihy píše ten.
Na konci příběhu autor polemizuje, jestli má nebo nemá podepsat smlouvu o koupi větostroje.

Pan Bohlen jedním prstem soustředěně zamačkával potřebná tlačítka:
Žánr - satirický
Téma - rasová otázka
Styl - klasický
Postavy - šest mužů, čtyři ženy, jedno dítě
Délka - patnáct kapitol
Zvlášť vyhlédnuté k tomu měl pan Bohlen tři rejstříkové páčky s nápisy moc, hloubka, tajemství. "Můžeme, pane?" "Ano, ano, můžeme." Knipe otočil spínačem. Velký větostroj se rozbzučel.

Prase
Tento příběh je velice zvláštní. Začátek - absurdní smrt rodičů novorozence Lexingtona. Do rodného domu přijíždí jeho rodina, ale nikdo ho nechce, jen tetička Glosspan. Ta si ho odveze do hor a tam ho v chatě s pár zvířaty vychovává. Oba jsou vegetariáni. Glosspan ho sama učí, nechce, aby chodil do školy. U malého Lexingtona se objeví obrovský talent pro vaření. S pomocí tety začne sepisovat vegetariánskou kuchařku. V jeho sedmnácti letech Glosspan umírá. V zanechaném dopise se Lexington dozvídá, že u jejího právníka v New Yorku má schované peníze.
Lexington tedy vyjíždí do New Yorku, vyhledá právníka a ten mu sprostě z půl milionu nechá "jen" 15000. Mladý muž jde do jedné z restaurací a tam nevědomky ochutná maso, které mu bylo odmalička zohavováno. Hrozně mu chutná, a tak se rozhodne, že se podívá na jatka, jak se maso zpracovává. Když tam dorazí, je nadšen. S úžasem pozoruje zabíjení zvířat. Na konci však vezmou na hák i jeho a přidají ho do běžně prodávaného masa. To dělají i jiným lidem, kteří se přijdou "kouknout na jatka".

"Podívejte," začal Lexington, "jestli mi řeknete, z čeho to skvostné jídlo je a jak se připravuje, dostanete další stovku." "Už sem vám to říkal," broukl muž. "Je to vepřová." "A co přesně je ta vepřová?" "Copak ste nikdy nejed vepřovou pečeni?" "Proboha, člověče, přestaňte mě napínat a okamžitě mi řekněte, z čeho to je." "Z prasete," odpověděl číšník. "Prostě ho šoupnete do trouby a je to."

U těchto dvou povídek je zajímavé, že by mohly být skutečností. Co když opravdu existuje větostroj a žádný spisovatel nepíše sám? Co když místo prasat jíme lidi? Tohoto chtěl asi autor docílit a jeho výsledek je skvělý.