- humorný sci-fi román
- podtitul: Zlo je nové dobro: román z nepříjemně blízké budoucnosti
Napínavý román z blízké budoucnosti, kdy celá Evropa bude pěkně spojená dokonalými zákony a neprůstřelnou ústavou, jejíž článek 13 199 říká: "Nikdo nesmí být omezen ve svém právu zastávat jakékoli pracovní místo, a důvodem odmítnutí nesmí být ani věk uchazeče, ani barva pleti, ani jeho názor či schopnosti." Ve spojené Evropě blízké budoucnosti totiž neschopnost neznamená možnost, s níž se musí počítat; neschopnost je tu povinná.
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2005 (1. vydání). Z anglického originálu
Incompetence přeložil David Petrů. Počet stran: 310. ISBN: 80-7203-642-4.
OBSAH:
Román z nepříjemně blízké budoucnosti nás zavede do Spojených států evropských, které jsou naprosto dokonalým absurdistánem. Nikomu nemůže být odepřeno zaměstnání kvůli jeho nekompetentnosti a můžete si být jisti, že ti nejneschopnější to dotáhnou nejdál. Může vás tedy překvapit, že obsluha u kopírky bude bezruká, ve vlaku vás svým nářadím pomlátí číšník s nepřetržitou erekcí nebo že bezpečnostní kontrolu na letišti bude mít na starosti narkoleptický úředník, který během vašeho hovoru sedmnáctkrát usne. Abyste podobné situace přežili bez ztráty veškerého psychického zdraví, musíte být přinejmenším hrdina příběhu - detektiv Harry Salt (nebo také Harry Tequila, Pepper nebo pan Vascular) pracující pro tak tajnou organizaci, že se během knihy nedozvíme ani její jméno či zaměření.
Harryho kolega Klingferm je zavražděn. Vše je nastraženo tak, aby to vypadalo jako nešťastná nehoda, kterých se v tomto absurdním světě stávají stovky. Výtah s pasažéry, mezi kterými je i Harryho přítel, vyletí z budovy, protože - ač je dům jen sedmnáctipatrový - přístroj disponuje třiatřiceti tlačítky. Při vyšetřování případu se Harry setká s kapitánem Zucchem, jenž má problémy s ovládáním vzteku. Málem bude zastřelen poté, co do chodníku vedle něj vzteklý kapitán vystřílí v záchvatu celý zásobník. Ani po ohledání místa činu však nedostane Harry uspokojivou odpověď, proč jeho přítel zahynul.
Prohlídka Klingfermova bytu také nepřinese žádné uspokojivé výsledky. Když prohlíží kontejner, v němž by mohly být nebožtíkovy odpadky, je Harry navíc omráčen neznámým mužem, který mu sebere peníze z peněženky. Když se probudí, uvědomí si, že jako stopu pro případ své smrti mu jeho přítel zanechal stvrzenku z čistírny. Vydá se tam a nalezne další stopy - ústřižek článku o jedné pařížské oslavě, jež se zvrhla v hromadnou otravu jídlem, klíček k nějaké skříňce a navštívenku do vídeňského erotického klubu s podpisem Cinkylinky. Rozhodne se, že nejprve se vydá do Paříže. Předtím však zažije menší problém s hotelem, v němž se ubytoval - jeho pokoj nedisponuje ani postelí, ani funkčním zařízením koupelny, navíc je obviněn z verbálního napadení a sexuálního obtěžování vedoucí vedlejší restaurace, kam se při svých snahách spojit se s recepcí neustále dovolává.
Do Paříže se rozhodne Harry letět letadlem. Komplikace nastanou už u výdeje letenek - obsluhuje ho mladík s poruchou pozornosti, který nejenže neumí pracovat s příslušným programem, ale při cestě pro letenku na Harryho zapomene a začne si hrát hry na automatu. Harry je tedy bez letenky, přesto se pokusí do letadla dostat. Simuluje poruchu krátkodobé paměti, takže se mu nakonec podaří do letadla nějak protlačit. Při snaze dostat se do první třídy naoko omdlí, aby ho stevardi usadili na nejbližší sedadlo, které se nachází v první třídě - stevardi mu diagnostikují infarkt a při snaze dát mu první pomoc, ho málem doopravdy o život připraví. Nakonec se však Harry šťastně dopraví do pařížského hotelu.
Tam na něj čeká menší překvapení - vše je až podezřele tak, jak má být a navíc ho přivítá polonahá kráska. Ukáže se, že je to zaměstnankyně hotelu mající na starosti uvítání hostů, která trpí syndromem nepatřičné sexuální odezvy. Jednoduše řečeno neví, co už je považováno za nemorální.
Harry se vydá po stopách úmrtí na večírku Fabriziových. Dostane se až na patologii, které vládne doktor Ruuter. Ten má zvláštní koníček - baví se tím, že přešívá těla zesnulých. Jedné ženě například našije na každou půlku pozadí obličej. I přestože doktor poskytne Harrymu jakousi výstavu svých děl, nakonec se mu podaří dostat to, co celou dobu chtěl - spis případu. Poté co si zavolá o radu ke svému příteli toxikologovi, zjistí, že příčinou otravy byla jablečná jadérka obsahující arzén. Zprvu to vypadá jako nehoda, je to však dokonale promyšlená vražda. Harry tedy začne vrahovi svého přítele přezdívat Johny Jadýrko.
Harryho nečekaně zatkne kapitán Zuccho za vydávání se za federálního agenta. Je odveden do vězení, kde se setká s Hintonem - člověkem, jenž se dostal do vězení omylem, ale nemůže se kvůli neprůstřelným zákonům dostat ven. Harry si začíná zoufat, ale nakonec se zpoza mříží dostane dříve, než sám čeká. Někdo za něj zaplatí kauci a on se tak může vydat do Vídně, aby zjistil, kdo je ta tajemná osoba jménem Cinkylinky.
Jelikož Paříží cloumá dopravní stávka, nezbývá Harrymu nic jiného, než si pronajmout auto. I to se však neobjede bez potíží - někdo z auta odmontoval přístrojovou desku a než se mu podaří získat novou, nasadí mu nadmíru aktivní automechanik na jeho právě půjčené auto botičku. Naštěstí se Harry dostane z autopůjčovny vcelku rychle a může se vydat na cestu do Vídně. To však ještě netuší, že v Paříži byl zaveden nový systém jednosměrek, který způsobil, že celá doprava se neustále dokola motá kolem Vítězného oblouku. Než se po pěti hodinách podaří dopravu dostat do původního stavu, má Harry slušný časový skluz. Rozhodne se tedy využít možnosti automatického jízdního pruhu a zatímco bude auto naváděno autořidičem, vyspí se.
Když se Harry probudí a zastaví u motorestu, aby posnídal, čeká ho nemilý šok. V kufru jeho auta je mrtvý francouzský ministr vnitra. Rozhodne se ho někde po cestě nenápadně vyhodit, ale opět ho zklame technika - auto mu odmítá vrátit řízení a stále jede na autořidiče. Vymyslí tedy náhradní plán - ministra posadí místo sebe na sedadlo řidiče a sám vyskočí z auta. Doufá, že dostane nějaký náskok, než ho policie začne hledat.
Z auta vyskočí ve zdánlivě neobydlené oblasti. Po chvíli chůze narazí na samotu, kterou obývají jen dva lidé a pár hospodářských zvířat. Když se rozhodne je nějak kontaktovat, jeden z obyvatelů - postarší paní, mu málem ustřelí hlavu. Sice se mu nic nestane, ale stařenka se nad ním stejně slituje a nechá ho, aby si u ní doma odpočinul, najedl se a dal se trochu dohromady. Vysvětlí mu, že se se svým manželem dostala do prekérní situace - jednoho dne jí přišel úmrtní list jejího manžela. Nejdříve se vše pokoušeli úřadům vysvětlit, když jim však začal chodit vdovský důchod, rozhodli se, že budou dělat, jako že je její muž doopravdy mrtvý. Od té doby brání dům od úředníků, kteří by mohli zjistit skutečný stav věci.
Harry nabídne "mrtvému" staříkovi na důkaz svého vděku jednu ze svých identit, aby si již nemusel hrát na mrtvého. Od něj se také dozví, že polévka, jíž snědl, je od jeho ženy pojmenována jako "úřednický vývar" na počest hlavní suroviny.
Harry se vypraví na nejbližší vlakové nádraží, aby chytil spoj do Vídně. Setká se zde s průvodčím, jenž má obsesivně kompulzivní poruchu, takže než mu vydá jízdenku, stráví hodinu tím, že si pečlivě ořezává tužku. Když se vlak začne blížit do stanice, Harry zjistí, že vlaky v této zastávce léta vůbec nezastavují. V návalu zoufalství se pokusí na vlak naskočit za jízdy, zasekne se však mezi vagony. Zaklepe na jeden z nich, vagon vlakové stráže, a poprosí posunky strážce, aby mu otevřel. Ten, když zjistí, že jsou dveře zamčené, nechá Harryho viset dál mezi dvěma vagony. Než však stačí zhynout bídnou smrtí pod koly, vlak zastaví v jedné ze zastávek. Harry tak může začít cestovat jako plnohodnotný cestující.
Když se usadí na svém místě ve vlaku, zjistí, že si o moc nepolepšil. Přijde ho obsloužit číšník s permanentní erekcí, kterou se mu podaří dát párkrát Harrymu po obličeji. Když konečně odejde, před čímž se mu podaří si svou aktivní chloubu opařit, půjčí si Harry notebook a podívá se na nejnovější zprávy, aby zjistil, co se stalo s mrtvolou, jíž objevil ve svém autě. K jeho překvapení nejenže není podezřelý, ale policisté udělali viníka ze samotného ministra. Údajně na ně z auta křičel nadávky a střílel po nich, takže se policejní komando rozhodlo, že ho zlikviduje. Nakonec na něj poslali i raketu.
Harry se úspěšně dostane do Vídně a vydá se hledat do erotického klubu Cinkylinky. Zjistí, že se jedná o staříka pracujícího jako barový tanečník, který mu však moc důležitých informací neposkytne. Když se v noci vrací z baru, přepadne ho někdo s vizáží bezdomovce a nacpe ho k sobě do auta. Poté s ním odjede do již nefunkčního vídeňského Disneylandu. Tam v jedné nestřežené chvíli Harry svého únosce zabije a vydá se hledat, kdo nařídil jeho únos. Setká se tak s tajemným vrahem svého přítele Klingferma, jímž není nikdo jiný než Klingferm sám. Prozradí Harrymu, že pracuje pro americkou tajnou službu, mající nenápadně rozložil Spojené státy evropské. Jednou ze součástí jeho plánu bylo zničit Harryho, který je součástí jedné super tajné společnosti. Harry se však nedá snadno a po boji Klingferma střelí do hlavy. Těsně předtím se s ním však rozjede jedna z atrakcí - horská dráha, která je na svém konci nedostavěná a slibuje tak krátký let do Alp. Zachraňuje ho zcela překvapivě kapitán Zuccho, jenž jej sledoval již od setkání s Cinkylinky v baru. Společně zjišťují, že Klingferm přežil ránu do hlavy, i když s doživotními následky, a z místa činu ujel.
CITÁT Z KNIHY:
"Kdo vám tvrdí, že jste paranoidní, ten v tom spiknutí s největší pravděpodobností jede taky."
"Jistá bohulibá škola pozitivního myšlení nás nabádá, ať na problémy nepohlížíme jako na překážky, ale jako na příležitosti. Kdykoli potom člověk do takové nepřekonatelné překážky vrazí čelem a vybaví se mu tohle nadčasové moudro, pocítí silné nutkání vyhledat otce té teorie, popadnout je za krk a mlátit jim hlavou o zmiňovanou překážku tak dlouho, dokud jim mozek nezačne stříkat z uší jako hustý malinovobanánový koktejl."
VLASTNÍ NÁZOR:
Rob Grant mě opět nezklamal a já si již poněkolikáté mohla přečíst jeho knihu a snažit se nepodlehnout přitom smrti smíchem. Mám velmi ráda jeho ironický styl, kde v žádné větě nechybí nějaké "hypervtipné" přirovnání či úsměvná nadsázka. Když je navíc tímto skvělým stylem vyprávěn příběh, který sice vyznívá tak vtipně, že se na vás lidé ve vlaku dívají jako na blázna, když podléháte záchvatům smíchu při jeho čtení (například "blicí koncert" moji bránici nezklame nikdy), ale zároveň máte sklony u něj přemítat, že takhle možná jednou dopadneme (a při pohledu na lidi kolem nás se to nejeví až tak nereálně), nemá to chybu. Možná proto jsem tuto knihu před nedávnem dočetla již podruhé...
