Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Prvotina Roberta Fulghuma Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce byla vydána před patnácti lety. Jelikož je to sbírka povídek, autorových myšlenek nebo jeho domněnek, není nic divného na tom, že se ji rozhodl po čase přepracovat. A to také v roce 2003 udělal, kdy vychází její nové a rozšířené vydání.
Několik příběhů bylo vypuštěno, protože nejsou aktuální nebo proto, že autor změnil názor, případně je nahradily jiné, které lépe přibližují to, co měl Fulghum na srdci. Naopak bylo přidáno 25 nových textů. Většina původního materiálu byla v zájmu větší jasnosti pozměněna. Bylo změněno také pořadí, což vede k lepšímu plynutí. V této podobě se zdá kniha autorovi dokončena, avšak nevylučuje, že ji nepřepracuje znovu za dalších 15 let. Co nehodlá nikdy měnit, to je jeho vypravěčské krédo:

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

Nová Školka začíná autorovým zamyšlením, jestli se opravdu všechno, co potřebuje znát, naučil v mateřské školce? Ano. Moudrost ho nečekala na vrcholu zvaném postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle se tam naučil: O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci tam, kde si je našel. Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš, řekni mu promiň. Před jídlem si umyj ruce. Splachuj. Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. Každý den odpoledne si zdřímni... Vše, co člověk potřebuje znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život. Všechny ostatní důležité znalosti staví na těchto základních.
A poté už nás čekají jen vtipně a trefně napsané povídky. Mně se například velmi líbila ta, co se jmenuje Smetí. V ní se Fulghum zamýšlí nad tím, kde se neustále bere ta špína, která se hromadí na špatně dostupných místech, třeba za skříní nebo pod stolem. Konstatuje, opírajíc se o vědecká prohlášení, že ty ošklivé, šedivé chuchvalce pocházejí ze dvou zdrojů: od lidí - poztrácené vlasy a kousky kůže - a z meteoritů, rozložených po nárazu na zemskou atmosféru. Jednoduše řečeno to smetí je vlastně on a hvězdný prach. Tímto zjištěním je nadšen. Následně je v této kapitole napsán návod na pár zajímavých pokusů s tímto odpadem. Buď se musí dát hrst smetí do sklenice, zalít vodou, dát na slunce, přidat semínko a to nám vyklíčí neuvěřitelnou rychlostí, anebo to samé dát do vlhkého, tmavého prostoru, čímž lze docílit vypěstování hub. Po jejich konzumaci uvidíte všude kolem sebe hvězdy. Závěrem autor dodává, že tedy smetí vlastně vůbec není špatná věc a od té doby mu nevadí, když ho nalezne třeba za skříní nebo pod stolem.
Kniha je ukončena moudry, která autor objevil až po absolvování školky. Mezi ně například patří: "Všechno vypadá líp z dálky. Zvyknout se dá na všechno. Někdy je to opravdu tak hrozné, jak to vypadá. Neuškodí, když vždycky máte někoho, komu můžete dát pusu na dobrou noc." Takže i když se kniha jmenuje Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, autor přiznává, že i dále během života se člověk učí důležitým a potřebným věcem.