Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární druh: epika
• literární žánr: povídky

Školka je na světě déle než 30 let a neustále vychází v dotiscích a mnoha překladech. Roberta Fulghuma proto napadlo přečíst si to, co napsal před mnoha lety, a to novýma očima. Chtěl zjistit, zdali stále věří tomu, co napsal, jestli náhodou na něco nezměnil názor, a pakliže ano, tak jak, v jakém smyslu a co s tím dělat. Zpravidla se taková věc nedělá, autoři nemívají takovou možnost. Školka je ovšem o postoji k životu, jak se dívat na věci kolem sebe, což se v čase ale mění. Fulghum udělal na nové Školce nakonec více práce, než čekal. Něco vynechal, protože to působilo zastarale, nebo prostě změnil názor na danou věc. Na oplátku přidal 25 nových příběhů, co přinesl život a co je dnes aktuální.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2013 (8. vydání). Z anglického originálu All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten přeložili Lenka Fárová a Jiří Hrubý. Ilustrovala Kateřina Sechovcová. Počet stran: 183. ISBN: 978-80-257-0831-6.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Robert Fulghum je americký spisovatel, unitářský pastor, filozof, učitel, zpěvák nebo také malíř. Má několik vysokoškolských diplomů, ale mluví o sobě jako o samoukovi, jehož něčemu naučila teprve škola života. Prošel řadou povolání: byl kovbojem, folkovým zpěvákem, obchodním agentem, barmanem, učitelem kreslení...

Neusiloval o vydání knihy. Redaktorka z nakladatelství Random House ho oslovila, když se jí dostal do rukou leták s textem, který je na začátku Školky. Svoji první knihu Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce vydal v roce 1988 a zajistila mu okamžitou slávu.

Autorův styl

Jsou to zamyšlení, malé, často ani ne stránkové fejetony, které ani nevyjadřují nějakou sofistikovanou filozofickou myšlenku. Rozhodně ne přímo.

Píše o tom, co míjíme každý den, aniž bychom se zastavili. O tom, co toužíme sdílet, ale co dusíme někde uvnitř nás. Píše o životě, o maličkostech, které ten život tvoří. On samozřejmě píše o tom svém. Konkrétně, a přesto obecně.

Literární směr

Patří do skupiny spisovatelů 2. poloviny 20. století, ale jeho styl psaní je tak specifický, že není do žádného směru zařazen.

Literární kontext

Můžeme říct, že se nejedná o jednu knihu, ale o více knih či o knihu, která nemá finální verzi. Robert Fulghum poprvé knihu vydal roku 1988. Po pěti letech vydal stejnou knihu, ale na její konec navíc přidal odpovědi na otázky čtenářů a doplnil nějaké příběhy. Po patnácti letech vydal tuto knihu rozšířenou o dalších 25 povídek. Po dvaceti pěti letech knihu kompletně přeorganizoval, kdy některé povídky vyřadil, některé přidal, jiné přesunul, další doplnil, odstranil zde i předmluvu a pojmenoval povídky.

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE:

Tematika

Příběhy o obyčejných lidech nebo věcech každodenního života (hlavně z jeho života). Pozastavuje se nad obyčejnými věcmi, které nám přijdou naprosto samozřejmé, jako jsou smetí, pampelišky, mývalové nebo dárky od svých dětí. Plno filozofických myšlenek a námětů, jak být lepším člověkem. Neříká, co je správně, pouze co si myslí a zamýšlí se nad tím.

Časoprostor

Různý prostor podle povídek; hlavně jeho domov a chata. Čas neurčitý nebo autorova minulost.

Kompozice

Dílo složeno z několika volně řazených příběhů.

Předmluva - úvaha nad tím, zda se opravdu všechno naučil ve školce
Čtenářům od autora - návod, jak přistupovat ke knize
Nepojmenované povídky

Vypravěč

Autor - Robert Fulghum; ich-forma

Jazyk

Spisovný jazyk, hovorová slova; psané velice čtivě a pro obyčejného čtenáře; řečnické otázky; v některých povídkách přímá řeč

Postavy

autor - Robert Fulghum; popisuje sám sebe jako obyčejného člověka, jenž chybuje, a jak vidí svět on (pampelišky, listí na zahradě); zamýšlí se nad všedními věcmi

Dalšími postavami tu jsou jeho sousedé, děti, žena, lidé, o nichž četl v novinách, nebo jeho soused, pan Washington.

Obsah

Neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech.
Autor seznamuje čtenáře s humornými, ale i vážnými situacemi ve svém životě, popisuje své osobité řešení obvyklých problémů přibývajícího věku, s ním spojeného sentimentu a občasných nepříznivých nálad, ale i zážitky z mladších let.
Celkově se kniha podobá průřezu jeho životem, z něhož v optimistickém duchu (až na výjimky) vyzdvihuje ty světlejší a humornější chvilky.

Myšlenky

Hlavní myšlenkou díla je jednoznačně to, aby se člověk zamyslel nad soudobými problémy lidské společnosti. Kniha nepředává žádné závažné a důležité poselství, nicméně mnoho lidí donutila brát jejich život z té lepší stránky a v určitém ohledu jim možná vnukla nový názor na svět.

Autorova prvotina je složena z drobných úvah o malých, ale důležitých okamžicích jeho života. Třeba jen půlstránkovými postřehy z každodenního žití chce autor poukázat na to, že život se dá brát s humorem a užívat si plně každý den, ačkoliv není zrovna nejrůžovější. Dnešní lidstvo, vychovávané pohromami, válkami, lidským zlem a nevědomostí jen stěží někdy věří tomu, že na světě ještě existuje pár lidí, kteří to s námi myslí dobře. Těchto lidí není určitě moc, ale Fulghum nás chce ve své knize s milými vtipnými příběhy přesvědčit, že těchto lidí až tak málo není.

Všechny jeho knihy se snaží oslovit ve čtenáři to lepší a učí si všímat zanedbatelných maličkostí. Vypráví o svých mnohých životních zážitcích a zkušenostech a sbírá postřehy i od ostatních lidí, které kdy potkal - sousedů, dětí, manželky, spolupracovníků atd.

Školková pravidla

• O všechno se rozděl.
• Hraj fér.
• Nikoho nebij.
• Vracej věci tam, kde jsi je našel.
• Uklízej po sobě.
• Neber si nic, co ti nepatří.
• Když někomu ublížíš, řekni promiň.
• Před jídlem si umyj ruce.
• Splachuj.
• Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
• Každý den odpoledne si zdřímni.
• Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
• Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
• Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky, a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také.
• A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE.