Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pondělí 16. srpna až 20. srpna 1965, Madison County v Iowě

DĚJ:

Dvaapadesátiletý fotograf Robert Kincaid je velice inteligentní a pozoruhodný muž. Je dost uzavřený a samotářský. Zdá se, že se občas pohybuje ve svém vlastním světě, a proto není snadné s ním žít. Manželka ho kvůli jeho častým pracovním cestám před devíti lety opustila.
Robert se živí jako profesionální fotograf - dělá zakázky pro časopis National Geographic. Jeho úkolem je nyní vytvořit snímky sedmi zastřešených mostů v Madison County v Iowě. Vydal se tam a nalezl šest z nich. Ale sedmý - Rosemanův most - se mu najít nepodařilo. Zastavil proto před domem jakéhosi Richarda Johnsona, aby se zeptal na cestu.
V domě žila celkem spokojeným životem farmářovy manželky pětačtyřicetiletá Francesca Johnsonová - krásná a citlivá žena původem z Itálie, kterou ale život na venkově trochu ubíjí a ve skrytu duše touží po romantice a lásce. Její manžel Richard a děti Michael a Carolyn odjeli na trh do Illinois, a tak zůstala doma sama.
Záhadný cizinec ji zaujal a ke svému překvapení nasedla do jeho auta a ukázala mu cestu k sedmému mostu. Navzájem se představili a Francesca pozvala Roberta k sobě domů na čaj. Velice příjemně si povídali a zjistili, že mají spoustu věcí společných.
Robert se zdržel i na večeři, a když odjel, Francesca ho stále nemohla pustit z hlavy. V noci se proto vypravila k Rosemanovu mostu a zanechala mu vzkaz, aby za ní znovu přišel, pokud bude mít zájem...
Robert Francesce zavolal a nabídl jí, aby mu asistovala při fotografování. Francesca to ráda přijala. Pak fotografa opět pozvala k sobě. Ten úterní večer se do sebe zamilovali a poprvé se spolu milovali.
Dny, které zbývaly do návratu Richarda a dětí, strávili Francesca a Robert spolu. Byly to nejnádhernější dny jejich života.
V pátek ráno se ale museli rozloučit... Francesca nemohla a nechtěla opustit svou rodinu. Jednak jí to nedovoloval její smysl pro zodpovědnost a také nechtěla manžela a děti vystavit posměchu.
V září 1965 si Francesca předplatila National Geographic, aby mohla vidět Robertovy snímky, které zde čas od času vycházely. V září od něj dostala dopis a fotografie, na kterých ji zachytil...
Od roku 1975 se ale v časopise přestaly Robertovy práce objevovat.
Richard Johnson v roce 1979 zemřel a Francesca uvažovala, že Robertovi zavolá. Jeho telefonní číslo už ale patřilo někomu jinému a ona na něj neměla žádný jiný kontakt.
Druhého února 1982 obdržela balík s Robertovou pozůstalostí. V balíku byl dopis určený jí, Robertovy fotoaparáty, jeho stříbrný náramek a přívěšek a také vzkaz, který mu kdysi napsala. Jediná památka, kterou na jejich lásku měl. Po vztahu s Francescou si už Robert nikdy nezačal s žádnou ženou.
Robert si přál, aby jeho zpopelněné ostatky byly rozprášeny u Rosemanova mostu.
Vždy v den svých narozenin se Francesca probírala věcmi, které ji po Robertovi zbyly, vzpomínala a plakala.
Když v lednu 1989 ve věku šedesáti devíti let zemřela, zanechala Michaelovi a Carolyn dopis, v němž se vyznala ze svého utajovaného vztahu. Přála si, aby její ostatky byly rovněž rozprášeny u Rosemanova mostu.
S dojemným příběhem své matky a Roberta Kincaida se autorovi knihy svěřili Michael a Carolyn a on ho sepsal...

HLAVNÍ POSTAVY:

Robert - "poslední kovboj". Vadí mu rozvíjející se technická civilizace a pevný řád. Touží po svobodě a volnosti a to mu dává právě cestování.
Francesca - inteligentní romantická a citlivá žena. Kvůli milované rodině je ochotna obětovat svou životní lásku, i když to pro ni znamená, že bude nešťastná.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

I v současném krutém a bezcitném světě jsou lidé schopni lásky. Ta pravá se ale objeví jen jednou za život a často v okamžiku, kdy to nejméně čekáme.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Příběh je velmi dojemný a v závěru hodně smutný. Bylo mi moc líto, že Francesca a Robert nemohli zůstat spolu.
Příběh není zbytečně natahovaný, je velmi pěkně napsaný a je v něm ukryto několik hezkých myšlenek.