Autor se vrací k tématu problematiky dorozumění člověka a zvířete. Tentokrát v příběhu o šimpanzí samici Chloé, chované v rodině amerického vědce.
Merleho román
Výlučná vlastnost člověka se odehrává v Americe na prosluněném místě nazvaném Beaulieu, kde mladý vědec, zabývající se životem primátů a jejich spojitostí s lidmi, vlastní farmu Yaraville. Jmenuje se Edmund Dale, ale příběh kupodivu začíná ve Francii, kam přijel na sympózium o primátech. Tam pozná svou budoucí, už v pořadí třetí manželku Suzy a jejího syna Ariela. Všichni tři odjíždí do Yaraville, aby tam našli společný domov. Edmund má dvě děti, šestnáctiletou Elsii a třináctiletého Jonathana. Farmu s nimi sdílí ještě hospodině Juana a její manžel Pablo - ovčák. Mezi rodinné příslušníky patří i pes Roderick a kocour Random. Jednou, když se Daleovi dostaví na večeři ke svým přátelům Huntovým, tak jim Donald Hunt (veterinář) nabídne možnost starat se o ještě nenarozené šimpanzí mládě, a to v souvislosti s projektem, který zkoumá schopnosti dorozumívání primátů a člověka, především Ameslanem (znakovou řečí). Daleovi souhlasí a za pár týdnů si jedou do zoologické zahrady pro malou Chloé, která se stane na dlouhá léta jejich "dítětěm". Najali si pečovatelku Emmu, která je němá a sama celou rodinu učí Ameslan. Chloé dobře vychází s většinou lidí kolem sebe, až na Juanu, která ji nemá ráda. María de los Ángelés, Juanina neteř, stejně stará s Chloé, se stává její nejlepší přítelkyní a obě spolu dobře vycházejí. Šimpanzice se velice dobře učí dalším a dalším znakům a dokonce se snaží utvářet i celé věty. Rodina si ji zamiluje a už nepřipadá v úvahu ji kdykoli vrátit do zoologické zahrady. Ed Dale o ní napíše článek do novin a nedlouho potom je opět přizván na sympózium do Paříže, kam odjíždí i se Suzy. Bohužel se moc dlouho nezdrží, neboť jim přijde telegram s tím, že Chloé je těžce nemocná. Okamžitě vyrážejí zpět do Yaraville a tam zjišťují, že jejich opička je na tom zle. Všechno se ale urovná a Chloé se opět uzdraví. Nedlouho potom rodina registruje nápadnou změnu v jejím chování. Více než ke svým lidským opatrovníkům se šimpanzice uchyluje k psovi Roderickovi a dokonce s ním i spí v předsíni. Další zápletka v příběhu nastává, když je Chloé unesena jedním z bývalých zaměstnanců farmy a pro Daleovi nastává nelehký úkol jejího vypátrání. Dostávají vzkaz, poté co vypsali odměnu, že Chloé by mohla být v jednom z kočovných cirkusů, kam byla prodána. Nacházejí ji a se šťastným srdcem se vracejí domů. Ale po tolika letech už Chloé nemůže být taková, jaká bývala a stále víc dospívá. Neuvědomuje si svou sílu a občas i napadne někoho z rodiny (především kocoura Randoma). Nejzávažnější útok se přihodí poté, co lovci zabijí a přinesou na farmu mrtvé tělo zatoulaného psa Rodericka. Chloé ihned napadne střelce, kterým je jeden ze dvou bratrů, zaostalý Tom. Podaří se je od sebe odtrhnout, ale šimpanzice se ze ztráty psa už nevzpamatuje. Tom všude rozhlašuje, že se chystá Chloé zabít, ať se děje, co chce. Daleovi si nechávají oplotit svůj pozemek a všechny okna a dveře do domu uzavírají. Ale jednoho večera, kdy má Chloé zase jeden za svých záchvatů zuřivosti, okno otevře a nikdo si toho nevšimne. To už tam ale stojí u postele manželů Daleových Tom s puškou v ruce a schyluje se k nejhoršímu. Chloé však v čas zasáhne a prokousne Tomovi hrdlo, bohužel i on stihl popadnou svůj nůž a zabodnout jej Chloé hluboko do těla. Oba jsou na místě mrtví.
Kniha končí krátkým výčtem rozdílů mezi člověkem a primátem, ale mnohem více je spojitostí. Podle Edmunda Dalea je člověk ten "úspěšnější" ve vývoji planety. Připomíná, že projekt
Chloé byl také úspěšný a do budoucna můžeme hledět s novými poznatky o životě tohoto nám tak blízkého druhu.
Tento román je svou tématikou dost podobný Merleho dílu
Až delfín promluví. Příběh Chloé se mi velice líbil a sama si z něj odnáším některá cenná ponaučení a spoustu informací.