Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jeden z nejznámějších románů z válečného období vypráví o lásce a nejistotě mezi osmnáctiletým Petrem a o dva roky mladší Lucii. Je plný kontrastů, kterých si není možné nepovšimnout: hned na prvních stránkách Petr přemýšlí o válce, že sice za krátkou dobu odejde na frontu, ale nevěří, že může být užitečný, válku odsuzuje, nesnáší ji a byl by nejradši, kdyby se nikdy nic nedělo a lidé zůstávali žít svůj více či méně poklidný život. Navzdory tomu bezmezně obdivuje svého staršího bratra, který odešel na frontu hned na samém začátku války. Další kontrast, týkající se války, je ta čistá láska mezi Petrem a Lucií, která vznikla na první pohled. Na to navazuje fakt, že při třetím setkání a zároveň prvním rozhovoru si takto mladí lidé vykají, ale už se drží za ruku. Co je ovšem rozdílem největším? Touha po společném životě a vědomí, že ho kvůli válce nikdy žít nebudou, mlčenlivé chystání se na Petrův odchod a ten den, kdy spolu s Lucií umírají v pařížském chrámu za nelítostného bombardování ze strany Němců.
Podle mě je důležitý pouze začátek a konec knihy, v prostředku jako by se nic nedělo, takové zaplnění stránek, jako by Rolland měl limit, který musí dodržet, aby knihu vydali. Hned na pár prvních stránkách popíše situaci v rodině a vztah k bratrovi, Petrův postoj k válce, jeho mládí, seznámení s Lucií, jejich lásku a jeho citlivost. Stejně tak rychle se dozvídáte o Lucii, co dělá ona, kde pracuje její matka, jaká je jejich životní situace a co tomu říká Petr... A samozřejmě konec, kdy probíhá bombardování, jejich snaha se před ním schovat a nakonec tragická smrt, samozřejmě s kontrasty: První je jejich láskyplné sevření, druhý je ten, že Lucie chrání svým tělem Petra, nikoli on ji.

VÝPISKY:

1. - "Snil při otevřených očích a nevěděl již přesně, zdali sní to, co vidí, nebo zda vidí to, o čem sní. V jakési roztouženosti, v nitru snad šťasten, snad nešťasten, zamilován a napojen láskou stejně jako sluncem, usmíval se..."
   - "Ne, nemohl mluvit. Byli by se na něho dívali s poděšeným, pohoršeným úžasem, byli by trpěli, byli by se za něho styděli. A protože byl v onom tvárném věku, kdy se duše - s povrchem těla ještě příliš hebkým - pokrývá vráskami při sebemenších závanech zvenčí a rozechvěle se utváří pod jejich letmými doteky, cítil se také on sám již napřed smutný a zahanbený."

   Tohle je jasný a naprosto zřetelný popis, Petr je zkrátka citlivý. Ale já už jsem z takových pasáží měla spíš pocit, že je až přecitlivělý, taková bábovka, ne chlap, který má jít do války. Vždyť by probrečel noc a den! Nebo by se naopak procházel po minovém poli s nablblým úsměvem a pocitem, že jde po rozkvetlé louce... Moc mě nenadchnul, ale já potřebuji hlavní postavu pro něco obdivovat, ne hned na začátku svěsit ramena a vědět, že jsem silnější.

2. Lucie se živila kopírováním obrazů známých malířů. V následujícím úryvku chci upozornit na řeč k Petrovi, který z toho všeho nemá dobrý pocit.

   "Ale vždyť to nejsou ty barvy! řekl. - No, to by byl opravdu zázrak! řekla. Vždyť jsem ten originál jakživa neviděla! Dělala jsem to podle fotografie. - A to vám to nikdo nevytkne? - Kdo? Kupci? Ani ti neznají originál. A i kdyby jej snad někdy viděli, ti si umělecké dílo nikdy neprohlížejí tak důkladně! Červená, zelená, modrá, v tom ve všem vidí jenom planoucí barvičky. Někdy mívám předlohu barevnou, a přece změním barvy. Na přiklad toto, hleďte. A ukázala mu Murillova andílka.

   Lucie žije jen se svou matkou, proto je důležité, aby vydělávala i ona sama. Petr se v takové situaci nikdy neocitnul, proto se nedokáže do její role vžít a je ze všeho opět vyděšený. Lucie je oproti němu rozhodná, soběstačná, zkušená a strach ji už dávno opustil. To je samozřejmě další kontrast, který má ozvláštňující funkci, ale po zamyšlení - dle mého - Petra akorát ponižuje.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Příběh sám o sobě je celkem hezký, takový milý a dojemný, ale to vyprávění mě moc nebavilo. Nejvíc mi vadily neustálé vykřičníky, tolik jich není snad ani v řeči protestantů. K tomu samé "ach" a "och", "prázdný" prostředek, který by se snad ani nemusel číst, má nelibost k Petrově povaze... Ale byly samozřejmě i líbivé pasáže, někdy jsem se vyloženě rozněžnila nad jejich plánováním budoucnosti.

Proč Romain Rolland a jeho Petr a Lucie?
Další příběh, který jsem znala už dříve, ale nečetla jsem ho. Mám ráda válečnou literaturu, časově nenáročné = krátké a čtivé příběhy. Po přečtení krátké ukázky z této knihy jsem se proto jednoduše rozhodla, že si ji přečtu.

Komu Petra a Lucii?
Těžko říct. Nenapadá mě konkrétní typ čtenářů, kteří by mohli být nadšeni, ale na druhou stranu mě ani nenapadá skupina těch, kteří by byli vyloženě otráveni.

Čtenářský deník	-	Petr a Lucie, Petr a Lucie (2), Petr a Lucie (3), Petr a Lucie (4), Petr a Lucie (5), Petr a Lucie (6), Petr a Lucie (7), Petr a Lucie (8), Petr a Lucie (9), Petr a Lucie (10), Petr a Lucie (11), Petr a Lucie (12), Petr a Lucie (13), Petr a Lucie (14), Petr a Lucie (15), Petr a Lucie (16), Petr a Lucie (17), Petr a Lucie (18), Petr a Lucie (19), Petr a Lucie (20), Petr a Lucie (21), Petr a Lucie (22), Petr a Lucie (23), Petr a Lucie (24), Petr a Lucie (25), Petr a Lucie (26), Petr a Lucie (27), Petr a Lucie (28), Petr a Lucie (29), Petr a Lucie (30), Petr a Lucie (31), Petr a Lucie (32), Petr a Lucie (33), Petr a Lucie (34)
	-	Petr a Lucie (několika slovy), Petr a Lucie (několika slovy) (2)
	-	Petr a Lucie (rozbor), Petr a Lucie (rozbor) (2), Petr a Lucie (rozbor) (3)

Čítanka	-	Dobrý člověk ještě žije
	-	Petr a Lucie, Petr a Lucie (2), Petr a Lucie (3), Petr a Lucie (4), Petr a Lucie (5), Petr a Lucie (6), Petr a Lucie (7), Petr a Lucie (8), Petr a Lucie (9), Petr a Lucie (10), Petr a Lucie (11), Petr a Lucie (12)