Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z Francouzského originálu Pierre et Luce přeložil Jaroslav Zaorálek, graficky upravila a obálku navrhla Dagmar Berková. Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1970.

JAZYKOVÉ ZPRACOVÁNÍ:

Dílo je napsáno spisovným jazykem s pár přechodníky (a vrátiv se k domu...), objevují se zde také symboly (V každé nové zatáčce hukot peřejí mohutněl - válka se jim přibližovala). Kniha je založená na kontrastech války/lásky, světa milenců/předtuše smrti.
Kniha je plná úvahových pasáží.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Vylíčit nelehký život společnosti v těžkém období. Tichou vzpouru dvou mladých lidí, kteří se jen náhodou setkávají.

JAKÝ PROBLÉM DÍLO ŘEŠÍ:

Zobrazit morální a společenský úpadek života lidí ve válečném období. Lidé se postupně válce oddávají a podléhají otupělosti.

UKÁZKA ZAUJETÍ:

Zítřek - Ti kdo přijdou po nás, stěží si budou moci představit, kolik němého zoufalství a bezedného žalu bylo ve 4. roce války obsaženo v tomto slově - zítřek.

...Taková únava! Naděje byly již tolikrát zklamány! Sta zítřků šla jeden za druhým, sta zítřků navlas podobných včerejšku a dnešku a vesměs vyplněných ničím a čekáním, čekáním na nic. Čas již neplynul. Rok byl jako Styx, podsvětní řeka, otáčející život kruhem černých a mastných vod, pochmurně se lesknoucích a vypadajících jako by stály. Zítřek? Zítřek je mrtev.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Děj se odehrává od středy 30. ledna do Velkého pátku 29. března 1918 v Paříži.

HLAVNÍ POSTAVY:

Petr Aubier - má v sobě velké protiklady - v jednu chvíli je šťastný, za chvíli nešťastný, raduje se a zároveň trpí, na jednu stranu se vzdává, ale na druhou se vzpouzí. Je velmi nervózní a vášnivý.
Lucie - klidná a optimistická, bere život takový, jaký je, vždyť mohl být i horší, nestará se o zítřek.

DĚJ:

Jedna z hlavních postav, osmnáctiletý Petr Aubier, se ve válkou utlačované Paříži setkává v metru s mladou dívkou Lucií. On je z měšťácké rodiny, ona si musí na svůj život vydělávat malováním obrázků po ulicích. Oba spojuje nespokojenost se svým životem, odpor proti vládnoucí společnosti a lidem vůbec. Oba si navzájem pomáhají a navrací chuť do života. Petr však má být za půl roku povolán do armády, tak si spolu utváří svůj vlastní svět a zcela se straní okolí. Uzavírají se do radosti z jejich lásky a odporu společnosti, která jim brání ve štěstí. Petr si díky Lucii uvědomuje, že nepatří do buržoazní společenské vrstvy, do které byl "zaškatulkován" díky svým rodičům a úplně ji odmítá. Tenhle krásný vztah končí přesně na Velký Pátek, kdy při jednom z náletů hynou v chrámu pod jeho troskami.

V témž okamžiku se silný pilíř, o nějž se opírali, pohnul celý dopředu a kostel se od základů zachvěl. Srdce bušilo Lucii tak, že v ní přehlušilo rachot výbuchu a křik věřících, a nemajíc se kdy bát nebo trpět, vrhla se, aby ho jako slepice svá kuřátka zakryla vlastním tělem, vrhla se na Petra blaženě se usmívajícího při zavřených očích. Mateřským objetím si tu drahou hlavu ze všech sil přitiskla do klína a sklonila se nad Petrem, s ústy na jeho šíji, takže byli schouleni v nepatrné klubíčko.
A mohutný pilíř je naráz pohřbil pod svými sutinami.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi moc líbila, protože já osobně s válkou nesouhlasím a z ní byl ten odpor přímo cítit.