Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdo by neznal Homérovu slavnou Íliadu? Toto je její přepis obohacený o několik dramatických scén ohledně rozvoje jednotlivých postav. Kniha je vyzdobena spousty krásných ilustrací od Alana Lee. Dodávají jí osobitost a reálnost.

Vše začalo svatbou mořské bohyně Thetis a krále Pélea. Na jejich svatbu byli pozváni všichni bohové - až na bohyni sváru Eris, která vyvolávala jen samé nepříjemnosti. Když se o tom dozvěděla, jen hodila na svatební stůl zlaté jablko s nápisem "Té nejkrásnější!" Okamžitě se po něm natáhly tři mocné bohyně - Héra, Athéna a Afrodita a žádaly Dia, aby je rozsoudil. Zeus věděl, že tímhle sporem by si určitě dvě zbývající bohyně pohněval, a tak přenechal soud Paridovi, pasáčkovi na úbočích hory Ídy. Paris byl vlastně trojským princem, když se měl narodit, zdál se totiž jeho matce Hekabě sen, že porodila hořící pochodeň, která se stala zhoubou Tróje. Proto její manžel Priamos nechal Parida pohodit v lesích napospas divé zvěři. Jenže se ho ujala medvědice a později pasák dobytka. Paris se zamiloval do lesní nymfy Oinóné žijící v jeskyni na hoře Ída. Když však spatřil zářivé bohyně, na Oinóné úplně zapomněl. Nevěděl, které bohyni jablko dát, ale když mu Héra nabízela moc a vládu nad celou Asií, Athéna pověst největšího a nejudatnějšího bojovníka a Afrodita nejkrásnější smrtelnou ženu, co chodí po světě, dal Paris jablko Afroditě. Tím si ale znepřátelil ostatní dvě bohyně. Od bohyň se také dozvěděl, kým je a vrátil se do rodné Tróje, kde ho i přes neblahou věštbu vřele přijali.
Za nějaký čas se na Afroditin popud vydal do Sparty pro svou nevěstu. Ihned se zamiloval do Heleny spanilých lící, která však už byla provdána za spartského krále Meneláa. Paris se stal Meneláovým hostem, ale když byl jednou Meneláos pryč, unesl Helenu i s pokladnicí. To se Meneláa velice dotklo a rozhodl se uspořádat trestnou výpravu proti Tróji. Nejdříve se snažil vyjednávat, ale to nepomohlo, a tak s pomocí svého bratra Agamemnóna, nejvyššího krále Achajců, svolal celé achajské vojsko, ve kterém bylo spoustu tehdejších řeckých hrdinů jako Achilleus, Odysseus, Diomédes, Aiás a jiných reků. I přes počáteční obtíže se k Tróji dostali a vylodili se na břehu Helléspontu, kde porazili Trojskou armádu vedenou nejstarším Priamovým synem, hrdinným Hektórem, ale za hradby města se nedostali. Utábořili se a postavili si ochrannou palisádu a příkop. Celých devět let obléhali Tróju a všichni byli už znavení neutuchajícími boji, když přivezl Achilleus kořist z jednoho města nedaleko Tróje a jako správný podřízený dal část kořisti hlavnímu králi Agamemnónovi. Jenže dívka, kterou Agamemnón dostal, byla dcerou Apollónova kněze Chrýsa a ten o ni přišel prosit i s výkupným. Ale Agamemnón ho vyhnal a tak bůh Apollón začal rozsívat do Řeckých řad mor. Nakonec Agamemnón řekl, že Chrýseovu dceru vrátí, ale jen když mu dá Achilleus dívku, kterou si přivedl on; jenže ten do ní byl zamilovaný. Rozkaz je rozkaz a tak se Achilleus musel podřídit, odmítl však dál bojovat. Obě znepřátelená vojska již byla unavená, tak se rozhodlo, že vítězství určí souboj dvou mužů vybraných jako zástupce obou armád. Za Tróju se přihlásil Paris a na jeho výzvu mu odpověděl Meneláos. Válku tedy měli skončit ti, kteří ji započali. Když se zdálo, že Meneláos vyhraje, Paris najednou zmizel. Bohyně Afrodita ho přenesla hluboko za hradby Tróje. Vojáci ale nevěděli, jak tedy souboj skončil a tak se znovu rozpoutala krvavá bitva. Den ukončila druhá výzva k souboji muže proti muži - tentokrát ji vznesl Hektór, nejstatečnější z Trójanů. S ním se šel bít mohutný achajský válečník Aiás. Boj byl velmi vyrovnaný a nakonec ho ukončila noc, a tak nikdo nevyhrál ani neprohrál. Hektór s Aiantem se rozešli jako přátelé a vyměnili si dary. Achilleus se bojů stále nezúčastňoval a na prosbu jeho matky Thetidy začali Trójané Řeky porážet. Když už byli skoro u jejich lodí a začali je zapalovat, poslal Agamemnón Achilleovi odprošení, aby šel znovu bojovat. Ten ve své hrdosti odmítl, ale jeho přítel Patroklos ho přesvědčil, aby mu aspoň půjčil svou zbroj, že to bude vypadat, jakoby šel bojovat sám Achilleus. Když Trójané spatřili Achilleovu zbroj, zarazili se, a tak je Patroklos snadno hnal až k hradbám. Tam mu však srazili přílbu, a když zjistili, že to není Achilleus, tak se na něj vrhli a Hektór mu proklál hrdlo oštěpem. Achilleus velmi litoval, že k tomu někdy došlo, zvlášť že to byla jeho vina. A tak se hned nazítří pustil do bojů a ve Skajské bráně se mu podařilo zabít Hektora, který jako jediný se mu odhodlal postavit, když předtím třikrát oběhli celou Tróju. Achilleovi to ale nestačilo, a tak přivázal Hektorovo tělo za svůj vůz a jezdil s ním po bitevním poli, až byl Hektór k nepoznání. Tento čin se zhnusil jak lidem, tak bohům, kteří Achilleovi přislíbili brzkou smrt. Ten se potom slitoval nad ubohým králem Priamem a navrátil mu tělo jeho syna, aby ho mohl řádně pohřbít. Když ztratila Trója svého vojevůdce, přijeli jí na pomoc Amazonky-ženy bojovnice i tmavý král Memnón z Etiopie. Ti ovšem padli také rukou Achillea a jeho spolubojovníků.
V době klidu na Hektorovu počest se Odysseus s Diomédem vydali v přestrojení do Tróje ukrást Palladium, tzv. Štěstí Tróje, které ji chránilo. Pomohla jim při tom samotná Helena. V další bitvě, která se rozpoutala po Hektorově smrti, vyslal z hradeb Paris svůj šíp a bůh Apollón ho vedl přesně do Achilleovy paty - jediného smrtelného místa tohoto bojovníka. A tak zemřel Achilleus, největší hrdina Achajců ve Skajské bráně daleko od domova přesně podle věštby. O jeho zbroj pak vedl spor Odysseus s Aiántem, který vyhrál Odysseus a Aiás se pomátl a následně zasebevraždil.
Achajci Tróju nemohli dobýt, pokud u sebe neměli Filoktéta, dědice Héraklových šípů, kterého nechali na ostrově Lémnu kvůli jeho páchnoucímu zranění. Když ho přivezli, hned jeho první výstřel odnesl původce války - Paris. Na jeho pohřební hranici s ním dobrovolně shořela i Oinóné, protože ho milovala i přes jeho zradu. Trójané ale nechtěli Helenu vrátit, i když byl už Paris mrtvý. A tak napadlo vynalézavého Ithackého krále Odyssea použít lest. Postavili obrovského dřevěného koně a v jeho dutém břiše se ukryli přední řečtí bojovníci. Zbytek vojska předstíral, že odplouvá, zapluli však jen za ostrov Tened nedaleko Tróje. Trójané se velmi divili vysokému koni, který zbyl po jejich nepřátelích a i přes varování Apollónova kněze Laokóna jej vtáhli do města. Večer bojovníci z koně vyskákali a zbytek vojska se také vrátil. Než se rozednilo, nezbyl v Tróji kámen na kameni. Všichni muži byli pobiti a ženy vzaty do otroctví. Z Tróje se prý zachránil jen Aineiás se svým synem a otcem a později se stal zakladatelem celé Římské říše.

Tato kniha je stručným převyprávěním Homérovy veršované Íliady. Je velmi dobře zpracovaná ohledně rozvíjení postav v psychickém smyslu. Každá postava zde má svou duši a člověk se velmi snadno vžije do tvrdohlavého Achillea, či puritánsky čestného a nebojácného Hektóra. Je to jedna z knih, kterou člověk přečte - jak se říká - jedním dechem.

Čtenářský deník	-	Černé lodě před Trójou: příběh z Íliady
	-	Putování Odysseovo: příběh z Odysseie