Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nakladatelství: Práce, nakladatelství a vydavatelství ROH ve spolupráci s Mladým světem
Rok vydání: 1986
Místo vydání: Praha
Ilustroval: Vladimír Nagaj
Náklad: 103 000 výtisků

OBSAH VYBRANÝCH FEJETONŮ:

Rozhovor
Muž přijde na recepci hotelu a chce si objednat pokoj. Dostane se mu pouze sdělení, že hotel je už obsazen až po střechu a ostatní hotely ve městě jsou také buď zaplněny, nebo v rekonstrukci. Pán netuší, co má dělat. Recepční mu poradí, aby odjel z města lehátkovým vlakem a v jedné ze stanic přesedl na stejný vlak v opačném směru, který ho do rána dopraví zpět do města. Muž namítne, že lehátka se jistě musí rezervovat dopředu. Jeho společník mu navrhne, aby podplatil průvodčího - a kdyby se nechtěl nechat, ať mu dá dvojnásobek. Pán se zamyslí a přidá recepčnímu. A rázem si může vybrat, jestli s koupelnou nebo bez.

Redaktor N.
Rudolf Křesťan coby student žurnalistiky nastoupil na měsíční praxi do oddělení přání a stížností čtenářů. Když vešel do kanceláře, přivítal ho jeho nový nadřízený v baloňáku. Křesťan čekal, že co chvíli odejde, ale nestalo se tak. Místo toho seděl dál za stolem a procházel poštu, když vtom vstoupila do místnosti nějaká žena. Přišla si stěžovat na sklenáře, který jí rozbil okno při opravě. Redaktor si vše zapsal a čtenářka se rozloučila s omluvou, že ho zdržuje, když je už na odchodu. Tak se to opakovalo se všemi. Nikdo své záležitosti příliš neprotahoval v domnění, že novinář je už na odchodu. Křesťanovi přišla tato finta poněkud nečestná, musel ale uznat, že se tak stihne mnohem víc práce. A redaktor nikdy návštěvníky nevyhodil a vždy počkal, až mu sdělí všechny základní informace. Ke konci praxe se ho Křesťan zeptal, zda mu není v kabátě horko. A dostalo se mu odpovědi, že každé povolání si vyžaduje své oběti.

"Toho musíte znát!" povídá lesník v jedné moravské obci, kam jsem přijel na reportáž. "Chodí jak šafář, je malé pivo a nosí imrvére klobouk. Žije v Praze už deset let." Odpověděl jsem, že dotyčného neznám, a chtěl jsem začít novinářský rozhovor. Marně. "V které části Prahy bydlíte?" proklepával lesník dál. Odvětil jsem, že na Praze 4. Tím jsem se úplně znemožnil. "Jak to, že ho neznáte? Bratranec bydlí taky na Praze 4."

VLASTNÍ NÁZOR:

Knihu jsem nepřečetl nijak rychle, z čehož usuzuji, že je buď špatně napsána, nebo určena pouze k občasnému nahlédnutí. Soudím, že to druhé, protože - jak známo - "kniha se mi líbila". Četl jsem ji pomalu nejspíše proto, že jednotlivé příběhy na sebe nijak nenavazují a tudíž jsem nebyl nijak napjatý, jak skončí. Fejetony byly...všední. Takové obyčejné příhody, které se mohou stát každému. Místy však obsahovaly zajímavé myšlenky, a tak mě některé povídky docela zaujaly. Líbily se mi také četné slovní hříčky, jako "převaluji se jako kůň Převalského"... byly tam i lepší, ale ty se mi už nechce vyhledávat.