Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBSAH:

Na začátku se setkává Antigona s Isménou, ta se dozvídá, že Kreón zakázal uložit Polyneikovo tělo do hrobu. Antigona s tím chce něco udělat, ptá se Ismény, jestli jí pomůže, ta odmítá. Isména zapřísahá Antigonu, ať to nedělá, že to přinese jen smrt, že tak skončí jejich rod.

Pak sbor vypráví, co se stalo, že Polyneikés a Eteoklés se navzájem zabili. Přichází Kreón a vypráví, proč se rozhodl zabít toho, kdo pohřbí Polyneikovo tělo. Přichází hlídač, který byl u mrtvoly, a říká Kreóntovi, co se stalo, že někdo mrtvolu přikryl prstí, podle obřadů. Kreónta se bojí, bojí se o svůj život, je opatrný, snaží se vymluvit, snaží se vysvětlit, proč hlídka nikoho nezahlédla. Navrhuje, že to mohli udělat bohové. Kreónta tento názor rozčílí. Je si jistý, že to udělal někdo, kdo ho nemůže vystát, kdo je proti němu. Pošle hlídače pryč s tím, že pokud viníka nenajdou, nechá je mučit a zabít.

Hlídač přivádí Antigonu, vysvětluje, že ji nachytali při provádění obřadů. Strhla se písečná bouře a ona se vrátila a úpěla, proklínala toho, kdo z těla jejího bratra odstranil prsť. Tehdy ji lapili. Kreón hlídače propustí. Ptá se Antigony, jestli věděla, že za přikrytí těla hrozí smrt. Antigona odpovídá, že ano a že ji má dát zabít hned. Strhne se hádka. Přichází Isména, tvrdí, že je také vinna, že má být také zabita. Antigona to nechce připustit, odporuje jí, říká, že musí žít. Do hádky sester se vloží Kreón, má pocit, že se obě zbláznily. Isména se ptá, zda chce Kreón opravdu zabít nevěstu svého syna. Kreón je neoblomný, prý i jiné ženy mohou plodit děti. Nechá obě odvést do paláce.

Za Kreóntem přichází Haimón, jeho syn. Kreón mu vysvětluje, proč se rozhodl zabít jeho snoubenku, proč by ho syn měl chápat. Haimón odporuje, myslí si, že starý muž by přeci jen měl poslouchat, co se okolo něj děje, měl by se více zajímat, nechat se poučovat, ne jen hledět na to, co jednou řekl, neměl by být předem přesvědčený, že má pravdu. Kreón Haimónovi vyčítá, že jen brání ženu, že je jejím otrokem. Proti tomu se Haimón brání a odchází rozzuřen.

Kreón se rozhodne, že nechá Antigonu vyhladovět ve skalách.

Antigona vede dlouhý monolog, ve kterém lituje, zároveň si ale stojí za svým činem.

Za Kreóntem přichází slepý věštec Teiresiás, říká mu, že není dobré, co udělal, že ještě může svůj soud změnit. Kreón je ale neoblomný. Teiresiás mu předpovídá brzkou smrt, že bude od bohů potrestán, a odchází. Kreón je zneklidněn, začíná si uvědomovat, že udělal chybu. Jde změnit svůj soud, ale přichází pozdě.

Do paláce přichází posel a zvěstuje Eurydiké, manželce Kreónta, strašnou zprávu; Haimón je mrtvý. Posel jí vypráví, že Kreón pohřbil Polyneikovo tělo a pak se vypravil do skal, aby Antigonu zachránil. Z dálky slyšel Haimónův hlas. Byl u Antigony, která se v hrobce oběsila. Kreón se snažil syna přemluvit, aby šel pryč, ale Haimón vytáhl svůj meč. Kreón si myslel, že ho chce namířit proti němu, ale Haimón ho vrazil do sebe. Eurydiké po této zprávě odchází. Posel přemítá, co měl znamenat její rychlý odchod.

Kreón přináší Haimónovu mrtvolu a běduje. Posel mu ale zvěstuje další strašnou zprávu; Eurydiké se "zasebevraždila". Haimón na sebe povolává smrt. Je odveden do paláce.

SBOR A STYL:

Kromě postav ještě vystupuje sbor v čele se svým náčelníkem, který komentuje situaci, dává hře nový rozměr, upozorňuje na propojení s bohy, běduje nad situací. Náčelník promlouvá s postavami.

Střídají se dlouhé monology a dialogy, ve kterých jeden druhému odpovídá jednou větou. Tyto rozhovory mají podobu hádky, která se stále stupňuje a která vyvrcholí jasným rozhodnutím jednoho z aktérů.

HLAVNÍ POSTAVA:

Antigona
Je jisté, že ačkoliv je mladá, je to velmi silná žena, která ví, co ji čeká a přesto se postaví za svůj názor. Stojí si za svým, není ochotna ani schopna z něj slevit, cítí, že je její morální povinností pohřbít svého bratra. V dialozích se vyrovná o mnoho staršímu a vlastně i moudřejšímu Kreóntovi - svým mládím, dravostí, urputností, s jakou si stojí za svým názorem.
Na druhou stranu se dá říci, že je velmi pošetilá. Vzepře se nařízení, vzepře se všemu, dalo by se říci, že se chová jako velké dítě, které, pokud není po jeho vůli, ztropí hysterický záchvat a zpupně dupe nožičkou. Myslela si, že ji Kreón nedá zabít?
I moment, v němž promlouvá se svojí sestrou Isménou, by se dal chápat různě. Na jednu stranu je jasné, že si chce svůj úděl jako správná tragická hrdinka "vyžrat" sama až dokonce, nechce dovolit sestře, aby se k ní přidala, protože se rozhodla sama a nehodlá k tomu svou sestru připustit. Na začátku dramatu své sestře nabízela, aby pracovaly společně, Isména však odmítla. Antigona jí vlastně trochu pohrdá. Na druhou stranu také Isménu brání, chce, aby žila, zatímco ona bude mrtvá; musí přeci zajistit pokračování rodu.
Její chování se tak dá vyčíst jako sobecké a zároveň ochranitelské.
I podstatu tohoto charakteru tvoří více faktorů. Na jednu stranu je Antigona vyzrálá, ví, co se jí stane. Na druhou stranu se chová jako rozmazlený fracek, divoká holka, jež se nedá ničím zastavit a nedokáže domyslet důsledky svého chování.
Tak jako tak, je to jistě silná žena, jedna z nejsilnějších ženských postav. Je ochotná se postavit zákonům, když cítí, že její morální zákony ji vedou jinak. Ví, že lidé ji chápou, ne jejího strýce, že rozumí, co udělala, protože lid dá vždycky víc na své srdce než na rozum.