Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2010 (1. vydání tamtéž). Přeložil Ferdinand Stiebitz. Počet stran: 79. ISBN: 978-80-87128-34-3.

OBSAH:

Král Oidipus je jedno z nejvýznamnějších dramat řecké tragédie. Vyjadřuje neschopnost člověka bránit se svému osudu - věštba musí být naplněna, ať už se ji člověk snaží zvrátit jakkoli; tím, že se snaží předejít svému osudu, jej umocňuje.

Město Théby, kterému vládne král Oidipus, napadne strašný mor. Utrpení má být ukončeno odchodem vraha předchozího krále Laia. Když po něm Oidipus začne pátrat, odhalí mu slepý věštec Teiresiás, že vrahem je on sám. Oidipus začne odhalovat strašlivou pravdu o své minulosti (děj je tedy retrospektivní) a dozví se, že je synem královského páru Iokasty a bývalého krále Laia.

Když se narodil, spatřila světlo světa věštba, podle které měl jednoho dne zabít krále a svou vlastní matku pojmout za manželku. Král se obával o svůj život, proto nechal svému synovi probodnout nohy a odnést ho do hor, aby jej tam roztrhali vlci. Pastýř, který se měl tohoto úkolu zhostit, však nechtěl mít na svědomí smrt nevinného dítěte, přenechal jej tedy na výchovu jinému pastýři z vedlejšího korintského království, který dítě předal tamějšímu královi Polybovi, jenž se ho ujal, jelikož neměl vlastních dětí. Polybos mu dal jméno Oidipus, což znamená "s opuchlýma nohama".

Když Oidipus dospěl, dozvěděl se od svého přítele, že jeho původ není takový, jak se dosud domníval. Vydá se do delfské věštírny, kde se optá na své rodiče a dozví se pravdu o věštbě. Oidipus se po vyslyšení proroctví polekal, jelikož nechtěl způsobit smrt svého otce, a opustil svou rodinu, protože věřil, že dokáže zabránit osudu (myslel si, že věštba se vztahuje na krále Polyba). Cestou zabil cizince v kočáře, který ho rozlítil, aniž by jen tušil, že je to král Laios, tedy jeho otec. Když došel až k branám Théb, rozluštil hádanku nestvůrné Sfinx, která se poté sama vrhla do propasti, čímž osvobodil město od jejího řádění. Jako odměnu dostal královnu Iokasté, svou vlastní matku, za manželku. Proroctví se tím tedy naplnilo, i když se Laios i Oidipus snažili jej zvrátit.

Pár let poté, co Oidipus pojal svou matku za manželku, zasáhl Théby strašlivý mor. Jak už víme, slepý věštec Theiresias králi nastíní pravdu, on jej však po hádce vyhostí z paláce. Myslí si, že za vším je jeho švagr Kreón, jenž se chce zmocnit trůnu, proto se s ním pustí do sporu. Náhle se však, když vyslýchá člověka, který viděl Laiovu vraždu, dozvídá, že vrahem krále je nejspíše on sám. Celou zápletku nakonec objasní pastýř, který odnesl Oidipa do hor.

Sama královna Iokasté se poté, co se dozvěděla skutečný stav věci, oběsila. V poslední scéně se objevuje symbolický motiv Oidipova oslepení, k němuž se unáhlí poté, co nalezne svou matku a manželku mrtvou v její ložnici. Vezme jí z vlasů ozdobné jehlice a ty si bodá do očí. Jako slepec poté odchází se svými dcerami pryč z království.

JAZYK A STYL:

V dramatu se často objevují dlouhé a filosofické monology, které kontrastují s rychlými rozhovory navozujícími pocit spádového dění. Jazyk je patosální a vznešený, což je u antického dramatu obvyklé. Ve hře se často objevují poetismy, metafory, symbolika, přirovnání, archaismy nebo například inverzní slovosled.

VLASTNÍ NÁZOR:

Drama jsem četla v prvním ročníku na střední škole, ale přiznám se, že jsem nad ním moc nepřemýšlela, a tak mi spousta věcí unikla. Před maturitou jsem si jej přečetla znovu, protože jsem si jej již příliš nepamatovala, a byla jsem překvapena, jaký jiný pohled jsem při čtení na toto dílo měla. Do hloubky příběhu se totiž člověk pouhým zběžným čtením nedostane, musí u toho přemýšlet, vžívat se do postav a všímat si symboliky, která mu umožní proniknout i do drobností.