Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2010 (1. vydání tamtéž). Z řeckého originálu Οἰδίπους Τύραννος [Oidípous Týrannos] přeložil Ferdinand Stiebitz. Počet stran: 79. ISBN: 978-80-87128-34-3.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE:

Autorem antické tragédie Král Oidipús je Sofoklés. Hra měla premiéru v roce 429 př.n.l. Kniha vyšla v roce 2010 v nakladatelství Artur a patří do edice s názvem Edice D. V této edici vyšlo již 154 knih. Z řeckého originálu hru přeložil Ferdinand Stiebitz.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Sofoklés se narodil asi v roce 497/496 př.n.l. ve městě Kolón u Athén. Jeho nevděčný syn Iofós ho chtěl zbavit svéprávnosti, ale to se mu naštěstí nakonec nepovedlo.
Hlavním žánrem jeho děl byly tragédie. Ve svých prvních hrách dokonce sám hrál. Celkem napsal asi 123 her, ale pouze 7 se jich dochovalo. Dochovaná díla jsou například Aiás, Antigóna nebo Élektra.

INFORMACE O DÍLE:

Jedná se o druhý díl Thébské trilogie, dalšími dvěma tragédiemi doplňujícími tuto trilogii jsou Antigona a Oidipus na Kolónu. Některé z postav jsou stejné jako v tragédii Antigona.
Tragédie se odehrává v Thébách před Oidipovým palácem během několika dní.

Poznámka:
Toto vydání je rozděleno na dvě části. První stručně líčí děj před Oidipovým nástupem na trůn a o vypuknutím moru, druhá část vypráví o tom, jak se Oidipús s morem vypořádává a jak hledá viníka vraždy Láia.

DĚJ:

První část knihy vypráví o bývalém králi Théb, Láiovi a jeho věštbě, která se postupně vyplňuje. Láios obdržel věštbu, jež určovala, že ho jeho syn zabije a ožení se se svou matkou.
Když se mu skutečně narodil syn, přikázal, aby narozenému dítěti probodli nohy, svázali jej a pohodili v lese. Ale otrok, jenž měl dítě odnést, se slitoval a předal ho pastýři korintského krále.

Korintský král Polybos neměl vlastní děti, proto přijal dítě za své a dal mu jméno Oidipús.
Když vyrostl, myslel si Oidipús, že je synem Polyba a jeho manželky Meropy. Jednou mu ale jeho přítel vytkl jeho původ, a tak se Oidipús vydal do delfské věštírny, aby se zeptal na své rodiče. Když se dozvěděl, že se stane otcovrahem a vezme si vlastní matku, opustil své nepravé rodiče, aby se vyhnul svému osudu.

Cestou ale nevědomky zabil svého pravého otce Láia, v Thébách rozluštil hádanku Sfingy a zasloužil si tím thébský trůn a ruku ovdovělé královny Iokasté.

Druhá, hlavní a nejpodrobnější část knihy vypráví o sporu krále Oidipa a jeho švagra Kreónta.
Théby pod vládou Oidipa vymírají na mor, a tak Oidipús pošle Kreónta do Delf, aby zjistil, jak má své zemi pomoci. Kreón řekne, že mají potrestat vraha bývalého krále Láia, ale neřekne, kdo vrah je. Oidipús proto podezírá Kreónta, že Láia zabil on. Poté se ale v paláci objeví korintský posel a ten osvětlí skutečnost, jakou se Oidipús do Korintu dostal. Proto Iokasté a Oidipús pošlou pro otroka, který měl Oidipa odnést a jen trnou, zda potvrdí jejich obavy, nebo ne.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

• král Oidipús - thébský král, jenž se snaží zachránit svou zemi před vymřením; proto posílá svého švagra Kreónta do Delf, aby od věštce Foiba zjistil, co má podle bohů udělat; když se Kreón vrátí, Oidipús jej podezřívá z vraždy Láia; nakonec se dozví, že Láia, ač nevědomky, zabil on sám; Oidipús je starostlivý, snaží se zachránit své království, zároveň hledá pravdu o vraždě bývalého thébského krále, ale z jejího zjištění je poté zlomený
  "Dobře vím, jak trpíte, a vaše utrpení - ach, jako já z vás nikdo netrpí! Bol vlastní pouze nese každý z vás, ale duše má, ta oplakává nejen vlastní já, i tebe, tebe, všechny, celý stát!"
• Iokasté - thébská královna, vdova po Láiovi; je zároveň matkou a manželkou Oidipa a sestrou posla Kreónta; moudrá a spravedlivá, ví, co je pro stát dobré a co ne
  "Vy nešťastníci, nač ten slovní spor, tak pošetilý? Nestydíte se zlem vlastním hýbat, stát když tolik trpí?"
• Kreón - bratr Iokasté; Oidipús ho poslal pro věštbu do Delf, měl zjistit, co bohové radí na vypořádání se s morem; Oidipús jej ale obviní z vraždy Láia, kterou však Kreón nespáchal; Kreón je upřímný, nechce svého švagra ranit, avšak zároveň se nenechá obvinit z vraždy, kterou nespáchal
  "Buď vyhnanství, neb za smrt zase smrt. Smýt krví krev, jež v zkázu vrhá vlast! ... Než ty jsi počal říditi náš stát, byl vládcem země, pane, Láios. ... A vrahy, z jejichž rukou přijal smrt, nám ztrestat jasně nařizuje Bůh."

ROZBOR DÍLA:

Autor často dává postavám dlouhé filosofující monology, ale na druhou stranu používá i rychlé výměny replik, což navozuje dojem spěšného dění; někdy jsem měla jako čtenář pocit, že se postavy hádají, i když tomu tak není.

Kompoziční postup je chronologický i retrospektivní.

Dílo působí vznešeně, je psáno spisovným jazykem bez použití nespisovných výrazů a slov. Autor používá velice rozsáhlou slovní zásobu a často využívá archaismů. Časté je také používání poetismů, přirovnání a změny slovosledu.

Text je proložen replikami sboru, který opakuje, co se předtím stalo.

Jazykové prostředky

Vrstva jazyková

• archaismus: "Co vidí Foibos, totéž, pokud vím, zří takřka Teiresiás; od něho snad zvíme ..."

Jazykové prvky

• metafora: "Nuž věšti nám teď, z letu ptačího, neb znáš-li jiný způsob věštění, ..."
• anafora: "Snad slyšels od kteréhos boha zvěst, snad slyšels výrok moudrých lidských úst: vždyť zřím ..."
• aposiopese:
  Oidipús: "Jak dávno tomu již, co Láios -"
  Kreón: "Jak, Láios? Co je? Já nechápu."
  Oidipús: "- co beze stopy vraždou zahynul?"
• inverze: "Když myslíš, bezhlavá že svévole je pravý poklad, soudíš nesprávně!"
• apostrofa: "Ó hrůza! Nesmírné útrapy mé!"
• personifikace: "A jaká bída překážela vám, když padl král, v té věci zvědět pravdu?"
• poetismus: "Je churav k smrti veškerý lid a ztupělo důvtipu ostří: kterak tu pomoci, ..."
• polysyndeton: "Bůh věštbu seslal: kéž by přišel k nám a spasil nás a ránu zažehnal!"
• přirovnání, epiteton: "Jakže jsi mohl veplout ve svůj manželský přístav jako rodný syn i plodící otec a choť?!"
• řečnická otázka: "Má-li snad ten muž co společného s Láiem, ó, kdo je nyní bídnější než já?!"

HODNOCENÍ:

Kniha se svým obsahem vůbec nepřibližuje mým preferencím, ale nemohu říct, že se mi četla špatně. Občas jsem se k jejímu čtení musela nutit, ale většinou jsem se do děje vžila a přečetla jsem větší část, než jsem původně chtěla.

Po jazykové stránce pro mě bylo trochu obtížnější pochopit některé pasáže, četla jsem je i několikrát dokola, než jsem pochopila význam té části.

Trošku nepříjemný mi při celém čtení přišel fakt incestu mezi Oidipem a jeho matkou. Naštěstí to bylo v knize zmíněno jen párkrát, ale celou dobu mi to tkvělo v hlavě a velmi to ovlivnilo můj dojem z celého příběhu.

I přes můj převážně negativní postoj k ději knihy si ji s velkou pravděpodobností vyberu i k povinné četbě k maturitě.

CITÁT Z KNIHY:

"Nuž povím, co jsem slyšel od Foiba. Bůh velí jasně, králi, poskvrnu, jež vyrostla zde v zemi, vyhladit a neživit ji ve zlo nezmarné."
(Kreón říká, co se dozvěděl v Delfách)