Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vypravěč si u lodní agentury v Kalkatě objednal místo na Oceánii, zámořském parníku směřujícím do Evropy. Jeho kajuta byla velmi stísněná a poněkud zatuchlá, proto trávil čas raději na palubě. Po 3 dny pozoroval moře a lidi, kteří kolem něj procházeli. Nakonec se rozhodl převrátit svůj denní pořádek a šel si lehnout již odpoledne.
O půlnoci se probudil a zamířil na prázdnou palubu. Okouzlen zářivou noční oblohou se posadil na kotouč lana a zavřel oči. Najednou se vedle něj ozvalo tiché zakašlání a on si teprve teď všiml, že naproti němu sedí muž s dýmkou v ústech. Vypravěč se omluvil a zapálil si cigaretu. Oheň na chvíli ozářil tvář neznámého a vypravěč za skly brýlí spatřil obličej, jenž mu připadal rozervaný a pochmurný. Když zápalka zhasla, oba muži zůstali na svých místech, ale nemluvili. Nakonec to vypravěč nevydržel, vstal a popřál dobrou noc. Poodešel ovšem jen na pár kroků, když se na něho neznámý obrátil s prosbou, aby nikomu neříkal, že ho viděl. Vypravěč ho ujistil, že se o jejich nočním shledání nikdo nedozví a poté odešel do své kajuty.
Druhého dne o půlnoci se znovu vydal k přídi. Tajuplný člověk tam opět seděl se zapálenou dýmkou. Vypravěč bezděky ucouvl a muž se omluvil, že sedí na jeho místě. Chtěl odejít, avšak vypravěč ho zarazil a namítl, že ho nikterak neobtěžuje. Oba se tedy posadili a muž vypravěči řekl, že by mu rád něco vyprávěl, aby se vyzpovídal ze svých problémů. Vypravěč souhlasil, poněvadž povinností člověka je přece vyjít druhému vstříc. Na muže tato slova zapůsobila, protože ho trápilo právě to, jestli má člověk povinnost pomoci. Aby však vypravěč pochopil jeho pocity, začal mu vyprávět svůj příběh od začátku.
Studoval v Německu medicínu a stal se dobrým a uznávaným lékařem. Pak se ale zamiloval do chladné a panovačné ženy (takové typy ho přitahovaly), kvůli níž sáhl dokonce do nemocniční pokladny. Když se jeho krádež provalila, byl s kariérou konec. Tehdy se dověděl, že holandská vláda verbuje do kolonií lékaře. Odjel proto do Rotterdamu a upsal se na 10 let. Dostal značný obnos peněz, jenže polovinu poslal strýci a o druhou ho připravila žena z přístavní čtvrti. Bez peněz a iluzí se tedy vydal do Indie. Dali ho do jedné okresní stanice, která byla od nejbližšího města vzdálená 2 dny jízdy. Společnost mu dělalo několik úředníků a míšenců.
Po mnoha letech u jeho dveří zaklepala Angličanka. Byla těhotná a chtěla tento stav ukončit. Za provedení zákroku by doktorovi zaplatila velkou sumu peněz. Muž však peníze odmítl a místo nich žádal její tělo. Chtěl zvítězit nad její pýchou, která se mu líbila. Chtěl z jejích tvrdých úst slyšet zasténání. Chtěl ponížit tuto chladnou a nepřístupnou ženu. Když jí však předložil svůj návrh, s očividným opovržením se zasmála a odešla.
Po pár minutách se pustil za ní, ovšem její boy se ho snažil zastavit. Držel kolo, na němž doktor jel a nehodlal ho pustit. Doktor mu však uštědřil několik ran a pokračoval v pronásledování. Přišel však pozdě - žena již odjela. Doktor se ovšem nevzdal a poté, co si zjistil její jméno a bydliště, vyrazil za ní. Popadl ho amok, záchvat bezpříčetného šílenství. S touhou omluvit se a pomoci se hnal za neznámou ženou. Teď již chápal, proč chce jít na potrat, poněvadž se dozvěděl, že její manžel byl 5 měsíců v Americe a v sobotu se má vrátit. Zásadní problém tkvěl ve skutečnosti, že žena byla těhotná nanejvýš 3 měsíce.
V šest hodin večer dorazil doktor do jejího domu a nechal se ohlásit. Sluha ho zdvořile odbyl s tím, že ho paní nemůže přijmout, protože jí není dobře. Doktor odešel s prázdnou a jel se ubytoval do hotelu. Druhý den si vzpomněl, že ve městě bydlí viceprezident, kterému jednou úspěšně operoval nohu, a rozjel se za ním. Poprosil ho o přeložení do města, protože na okresní stanici už nemohl dál žít. Viceprezident mu slíbil, že se pokusí něco udělat a pozval ho na vládní recepci. Doktor pozvání přijal, když uslyšel, že se na něho lidé vyptávali. Domníval se, že onou zvědavou osobou byla právě ta žena, se kterou se chtěl setkat.
Večer přišel na sešlost již čtvrt hodiny před jejím začátkem. Občas si popovídal s nějakým známým, ovšem po celou dobu pozoroval jen JI. Když odcházela domů, běžel přes celý sál až ke dveřím, ve kterých ji zastihl. Než se stačil omluvit, zachránila žena trapnou situaci tím, že hlasitě řekla: "Ale, pane doktore, to jste si teprve teď vzpomněl na ten recept pro mého chlapečka...ach, vy vědátoři..." Pár lidí stojících nablízku se zasmálo a již bylo všem jasné, proč se doktor tak náhle rozběhl sálem a zastavil ženu, kterou téměř neznal. Doktor však promarnil šanci na omluvu.
Jakmile se vrátil do hotelu, napsal ženě dopis, v němž jí prosil o prominutí a důvěru. Věděl totiž, že je třeba co nejdříve provést zákrok. Na poslední (dvacátou) stránku připsal, že pokud do sedmi hodin nedostane odpověď, zastřelí se. Po mnoha hodinách čekání někdo zaklepal na dveře. Venku stál malý Číňánek, který mu předal papír s následujícím obsahem: "Pozdě! Ale čekejte doma. Třeba vás ještě zavolám!" Doktor si lístek několikrát přečetl, když vtom uslyšel zaklepání. Otevřel dveře a za nimi uviděl jejího boye, který ho odvezl do domu v čínské čtvrti. Tam se na podlaze Angličanka svírala bolestí. Nechala se od Číňanky zavraždit. Už nebojovala o svůj život, nýbrž o čest. Nechtěla do nemocnice, aby se nikdo nedozvěděl tajemství o jejím těhotenství. Doktor a boy ji tedy uložili na nosítka a odnesli do jejího domu. Doktor věděl, že určitě zemře, neboť nemohl zastavit krvácení. Díval se pouze, jak pomalu umírá žena, kterou mohl zachránit, kdyby jí neodradil svou touhou vidět její nahé tělo, a tím i ponížení.
Po klidné noci přišlo krušné ráno. Žena se vzbudila a z posledních sil poprosila doktora, aby přísahal, že se nikdo nedozví o příčině její smrti. Doktor vše slíbil a sledoval poslední chvíle života své pacientky. Za hodinu už byla mrtvá.
Teď už jen zbývalo uchránit její tajemství. Přemluvil úředního lékaře, aby jako příčinu smrti uvedl selhání srdce. Tuto diagnózu poté sdělil všem jejím blízkým. Dokonce i jejímu milenci, se kterým se spřátelil. Schoval se u něho, když po něm pátrali. Mladík mu i pod falešným jménem zamluvil místo na Oceánii. Tímto způsobem se doktor dostal na loď. Spolu s ním však plula i rakev se ženou, která mu způsobila taková muka. Její manžel ji vezl pravděpodobně do Anglie. Doktor tedy ještě nebyl u konce. "Její tajemství ještě není v bezpečí...ještě mě nepropustila..." Z paluby se náhle ozvaly kroky. Námořníci začali drhnout palubu. Muž sebou trhl, vstal a odešel.
Pak došlo v neapolském přístavu k podivuhodné nehodě. V noci se všichni pasažéři odebrali na pevninu, aby unikli hluku (vykládal se náklad). Když se vraceli zpátky k parníku, uviděli, že loď objíždí několik člunů. Nikdo jim však neřekl, co se děje. Teprve později četl vypravěč v novinách zprávu o nehodě: V noci spouštěli rakev jedné Angličanky po provazovém žebříku. Najednou se z horní paluby zřítil člověk, který s sebou do hlubin strhl rakev i s nosiči a manželem. Nebylo známo, zda šlo o nehodu či předem připravený čin. Nosiče i manžela se podařilo zachránit, ale rakev se již nedala vylovit.

Čtenářský deník	-	Amok
	-	Amok (Amok), Amok (Amok) (2), Amok (Amok) (3)
	-	Fantastická noc (Amok)
	-	Knihomol (Amok), Knihomol (Amok) (2)
	-	Letní novelka (Amok)
	-	Marie Stuartovna, Marie Stuartovna (2)
	-	Mučivé tajemství (Amok)
	-	Netrpělivost srdce
	-	Neviditelná sbírka (Amok)
	-	Strach (Deset německých novel)
	-	Šachová novela (Amok), Šachová novela (Amok) (2)
	-	Zmatení citů (Amok)

Čítanka	-	Čtyřiadvacet hodin ze života jedné ženy
	-	Fantastická noc
	-	Knihomol (Amok)
	-	Šachová novela (Amok), Šachová novela (Amok) (2)
	-	Zánik srdce