Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kartouza parmská je typický román z období romantismu. Děj se odehrává v Itálii, zemi dvorských intrik, volných mravů a vášnivých emocí. Hlavní hrdina Fabrizzio del Dongo je vychováván svou matkou a tetou Ginou, hraběnkou Pietranerou k obdivu velkého vůdce Napoleona.
Když je Fabrizziovi šestnáct let, chce se zúčastnit bitvy. Prchne do Francie a neví, že byl u bitvy u Waterloo. Jeho největším problémem je, jestli se zúčastnil bitvy nebo ne. Když se vrací domů, zjistí, že byl udán svým starším bratrem policii. Stal se zrádcem a psancem ve své vlastní zemi.
Teta Gina se stane po smrti svého manžela milenkou hraběte Moscy, parmského ministra. Gina se provdá za starého vévodu Sanseverina, což jí zajistí místo na parmském dvoře a volnou ruku v uskutečnění svého plánu, jak zachránit synovci život. S hrabětem Moscou pošlou Fabrizzia do semináře, aby se později mohl stát parmským arcibiskupem.
Fanrizzio si svým vystupováním a roztomilým zevnějškem získal přízeň většiny dvořanů v Parmě. A nebýt avantýry s jednou vdanou herečkou, mohl by žít naprosto klidný, pohodlný život. Jenže Fanrizzio toužil po lásce. Domníval se, že takového citu není schopen a toužil po něm o to víc. V jedné potyčce zabil manžela své milenky. Bylo to v sebeobraně, ale on, první koadjutor s právem nástupnictví (což byla vysoká církevní funkce) měl tolik nepřátel na Parmském dvoře (zvláště liberalistů), že byl nucen uprchnout a skrývat se. Během krátkého času se jeho příběh v Parmě díky dvorským klepům tak nabobtnal, že byl Fabrizzio ve své nepřítomnosti odsouzen k doživotní žaláři ve Farenské věži. Vévodkyně využila svého vlivu u dvora, a byla by uspěla, kdyby ve smlouvě s vládnoucím knížetem hrabě Mosca nevynechal tak důležitá slova jako jsou "nespravedlivě odsouzen". Fabrizzio tedy dostal dvanáct let se všemi těžkostmi, které takový život v žaláři obnášel. Intrikami byl přilákán na území Parmy, udán policii a zatčen.
Ve svém vězení se cítil nad očekávání šťasten. Kdyby nebylo strachu vévodkyně o jeho život, byl by se nikdy nerozhodl pro útěk. Fabrizzio se totiž zamiloval do dcery jeho žalářníka, Klelie. Dorozumívali se posunky a písmeny napsanými na papírkách. Klelie chovala k Fabrizziovi také něžné city. Zařekla se, že se provdá podle otcova přání za jednoho bohatého nápadníka, a že Fabrizzia už nikdy neuvidí, jen když se Fabrizziovi útěk podaří. Klelie musela Fabrizzia přemlouvat, aby utekl a zachránil se před jistou smrtí. Každý den se za něj modlila.
Vévodkyně pomohla Fabrizziovi utéct. Opila stráže, najmula ozbrojené muže, aby Fabrizzia bránili, kdyby bylo zapotřebí. Dopravila mu na celu provazy, po kterých by mohl z Farenské věže sešplhat. Fabrizziův útěk se zdařil. Ukrýval se s vévodkyní, ale neustále myslel na Klelii. Stýskalo se mu po ní. Věděl, že prožívá tu pravou lásku.
Konečně se mohl vrátit do Parmy. Měl se konat nový soud. Kníže, co rozhodl o Fabrizziově uvěznění a nechal se ovlivnit odpůrci hraběte Moscy a vévodkyně, "záhadně" zemřel a na jeho místo nastoupil jeho syn, mladý muž, který toužil vládnout v Parmě spravedlivě. Fabrizzio se měl dostavit do městského žaláře, které měl pod svou správou hrabě Mosca. Jenže Fabrizzio toužil po své Klelii a tak "nakráčel" zpět do citadely a do svého malého pokojíku ve Farenské věži.
Fabrizziovi Kleliin otec usiloval o život. Bral jako ponížení jeho osoby, když se Fabrizziovi podařilo poprvé utéct. Vévodkyně záchranu Fabrizziova života vyměnila za jednu noc strávenou s mladým knížetem, ale upozornila ho, že po splnění slibu odjede z Parmy a již ji tam nikdo neuvidí. Kníže si myslel, že vévodkyně přehání a že se k takovému skutku neodhodlá.
Klelie byla už vdaná a snažila se slib, který dala Bohu a madoně, dodržet. Fabrizzio se ji snažil vyhledávat, ale Klelie jako by byla slepá a tak se pomalu vzdával naděje.
Fabrizzio byl soudem shledán nevinným a stal se velmi úspěšným ve svém kněžském poslání. O jeho kázáních si lidé vyprávěli po celé Parmě. Každý se chtěl zúčastnit, doslova se drali o místa v kostele, kde kázal. Ani Klelie neodolala. A Fabrizziova slova se jí zaryla hluboko do srdce. Rozhodla se s Fabrizziem sejít, ale v naprosté tmě, protože nechtěla porušit daný slib.
Za čas se jim narodil chlapec. Fabrizzio ho chtěl sám vychovávat. Klelie tedy předstírala, že je chlapec nemocný a později i jeho smrt. Jenže chlapec dlouhým ležením opravdu onemocněl a po půl roce zemřel. Klelie po krátkém čase zesnula žalem. Fabrizzio se uchýlil do kartuziánského kláštera, ale za rok zamřel také. Vévodkyně se provdala za hraběte Moscu, přežila Fabrizzia jen o pár měsíců...

Čtenářský deník	-	Červený a černý, Červený a černý (2), Červený a černý (3), Červený a černý (4), Červený a černý (5), Červený a černý (6), Červený a černý (7), Červený a černý (8), Červený a černý (9), Červený a černý (10)
	-	Červený a černý (díl 1.)
	-	Červený a černý (díl 2.)
	-	Italské příběhy
	-	Kartouza parmská, Kartouza parmská (2)
	-	Věznice parmská

Čítanka

-

Červený a černý, Červený a černý (2), Červený a černý (3), Červený a černý (4)